Chtít tě ctít

20.

KAT - O TÝDEN POZDĚJI

Odpoledne měla přijet její mamka. Od té doby, co jí zemřela babička, si spolu vybudovaly pěkný vztah. Mamka pochopila, že je na prvním místě rodina a udělala si na Kat mnohem více času. Teď si perfektně rozuměly. Jenže dnes ji tu nechtěla.

Všude po domě byl nepořádek, Kat s náladou na bodě nula se nechtělo dělat nic jiného, než sledovat různé filmy a seriály v televizi. Nepotřebuje, aby ji takhle viděla mamka. Pořád si s Petrem láme hlavu a ono to nechce přestat.

Už se rozhodla mamce napsat nějakou výmluvu, když v tom zazvonil zvonek. Tak si Kat jen hlasitě vzdychla a vydala se v županu ke dveřím.

„Ahoj – Kat, miláčku. Jak to vypadáš?" zhrozila se jí mamka, když ji spatřila. A ani se jí nedivila. Ty černé pytle pod očima jí musely slušet..

„Čau mami," povzdychla si a pustila ji dál. Mamka vstoupila a rozhlédla se kolem sebe.

„Co je to tu za výbuch? Nejsi náhodou nemocná? Nestalo se nic?"

„Nejsem nemocná a vůbec nic se nestalo. Nechceš kafe?" zalhala a snažila se odvést téma.

„Aha, už chápu. Kat pojď si sednout a mluv," pobídla jí mamka a Kat pochopila, že nemá jinou možnost. Třeba jí to pomůže. Tak si šla sednout a začala vysvětlovat.

„Znáš skupinu Slza? Blíže zpěváka Petra Lexu?" zeptala se, ale mamka jen nechápavě hleděla.

„Uh, taky jsem je neznala. Je to známá hudební skupina a Sandy mě vytáhla na jejich koncert, znáš to. No a zkráceně, neuvěříš, co se zrovna mně muselo stát? Náhodou jsem se potkala s tím Petrem a on mi řekl, že by potřeboval rychle a tajně odvést, protože mu ruply nervy. Tak jsem ho odvezla, jenže mi ho pak začalo být líto, protože si nedokázal najít svůj volný čas. Tak jsem ho vzala k sobě domů."

„K sobě domů?" podivila se mamka s úsměvem.

„Sandy mi pořád opakovala, že pořádně nežiju. Tak jsem riskovala.." ušklíbla se. „Ale dál. Seznámili jsme se a poznali. A já zjistila, že je moc fajn a že si rozumíme a tak celkově jsem si to užívala," odmlčela se.

„Jenže?" začala mamka.

Kat se zamyslela, a pak vyslovila to, co chtěla říct už dávno. „Asi jsem se do něj zamilovala, mami."

Mamka se usmála. „V tom případě nechápu, v čem je problém," dala jí ruku na rameno.

Kat začaly pálit oči. „Prý udělal se mnou chybu. Odešel," řekla a přitom jí po tváři stekla jedna neposedná slza.

„Zlatíčko," povzdychla si a sevřela ji v náručí. „Provedli jste si něco?"

„Políbil mě," zamumlala do jejího ramene a následně se odtáhla.

„Kat, jestli jsi mu nic neudělala a on odešel, tak nebude chyba v tobě, ale v něm. Určitě měl k tomu nějaký důvod, ne? Prostě ho musíš nechat jít," smutně se pousmála a pohladila ji.

„Nejspíš jo.." uznala a otřela si tváře.

„A teď tady nebudeš jen tak sedět a dívat se na televizi. Musíš jít ven na čerstvý vzduch. Je tam krásně," povzbudila ji.

„Co když ho někde potkám?" zhrozila se.

„To je hrozně malá pravděpodobnost, Kat," ušklíbla se.

„Asi ne tak malá, když už se mi to stalo," odfrkla si a vzpomněla si na den, kdy se s Petrem poprvé setkali. Hned měla o něco "lepší" náladu.

„Přemýšlíš moc pesimisticky. Co bys řekla na kafe? Zvu tě," usmála se na ni.

„Tak dobře," souhlasila, ale stále z toho neměla dobrý pocit.