Chtít tě ctít

8.

„Ukaž mi nějaké tvoje video," pobídla ho Kat, když už večer seděli v obýváku.

„Uhm," zamručel. Moc se mu nechtělo, když věděl, že ještě žádná neviděla.

„Prosím," poprosila. „Chci tě poznat i jinak."

„Vždyť si ho můžeš kdykoliv pustit sama," uchechtl se. Hledal jakoukoliv cestu se tomu vyhnout.

„Chci to vidět od tebe a s tebou," udělala štěněčí oči. Nejpůsobivější štěněčí oči, co kdy viděl. Vytáhl mobil.

„Jé. To je ale smůla. Mám vybitou baterii," mýkl ironicky rameny.

„Nevadí. Pustíme si to na televizi," usmála se Kat a podala mu ovladač. Teď už se z toho nevymotá. Začal vyhledávat své video. Jako nejpopulárnější mu vyjelo Draw my life, ale Kat zvolala: „Dej Geometry Dash! Prosím," a pak už se jen pokojem ozývala jeho slova.

„Čau lidi! Tak dneska jsem si řekl, že bych mohl zase po delší době natočit nějakou tu hru, když už jsem ten pro-gamer, že jo.. a jak mě znáte, tak já nerad točím normální hry, tak jsem vybral hru Geometry Dash, která je známá tím, že u ní lidi hodně rageujou a mají pak sklony k sebevraždám.. Ale já se nenechám rozhodit, protože jsem chlapák.! ... Au."

„Páni. Strašně rychle mluvíš," žasla Kat. Petr se jen uchechtl a sledovali dál. Jenže Petr se nedíval na video, nýbrž na Kat, která si ničeho jiného než televizní obrazovky nevšímala.

Byla krásná, ačkoliv si to Petr sám nechtěl přiznat. Radši se ale začal soustředit na její reakce..

„Já si tu skáču pěkně do hudby, než si dám zase do huby," zazpíval Petr v televizi a Kat se začala smát. Smála se taky u spousty dalších věcí a Petr chvilkami taky.

Když video skončilo, Kat se na Petra usmála. „Divím se, že jsi to vůbec točil. Já bych na to neměla nervy. Ale video je to skvělý, jen je to trochu něco jiného."

„Doufám, že to myslíš v dobrém smyslu," ušklíbl se.

„V tom nejlepším," protočila oči. „Ukaž mi ještě nějaké," poprosila.

„Ale notak," zakňučel Petr. „Nebylo toho už dost?"

„Rozhodně ne," uchechtla se a navigovala ho na videa, která se jí líbí.

Viděli ostatní díly Geometry Dash, pár dílů prasečích otázek, karaoke imitace, různé challenge a nakonec i nějaké vlogy.

„Které video se ti líbilo nejvíc?" zeptal ze zvědavosti, když už jí videa stačila.

„Asi vlogy," uznala Kat.

„Ty mám taky nejradši," usmál se.

„Vypadá to, že jsi na nich nejvíce svůj," usmála se na něj zpět.

„A to jsi ještě neviděla streamy," vyhrkl Petr a pak si podvědomě jednu vrazil. Co to zase řekl?

„Tak se rovnou na jeden podíváme," oznámila Kat a Petrova hlava s velkým vzdychnutím klesla do polštářů. Kat se zasmála a vytáhla svůj mobil a najížděla na facebook. „Jen kousek."

Petr si všiml jejího jména, tak si vytáhl svůj, vyhledal si ji a odeslal žádost o přátelství. *

„Neříkal jsi, že máš vybitou baterii?" zeptala se Kat s úšklebkem, když ji cinknulo oznámení.

„Zázračně se mi nabil?" zasmál se a pak opět uslyšel svůj hlas.

Byl to pěkně divný pocit, slyšet takhle sám sebe. Jasně, při editu se poslouchá pořád, ale na své streamy se ještě nikdy nedíval.

Na chvilku se ztratil v myšlenkách, ale probral ho jeho hlas. Tentokrát jeho zpěv.

„Na city mý a tvý už prach si sedá, ač to vím, pokouším se dál pod prachem a rzí najít klíč ke katarzím," slyšel a on si začal broukat známou melodii.

„Zpívej," pobídla ho Kat se sladkým úsměvem.

„Dneska ne. Třeba jindy," mýkl rameny.

„Slibuješ?" povytáhla obočí.

„Slibuju."