Chtít tě ctít

7.

PETR

„Dobré ráno," pozdravila Kat milým úsměvem, když ji ráno zahlédl v kuchyni. Měla na sobě černé kraťasy a modré tričko. Musí být vzhůru už delší dobu, jinak by měla pyžamo.

„Dobré, Růženko," odpověděla mu vesele. Petr se podíval na hodinky. Půl jedenácté.

„Jsi už dlouho vzhůru?" zeptal se nejistě a poškrábal se na zátylku.

„Ani ne, ale musela jsem si dát budík, jinak bych spala až do jedné," usmála se.

„Měla jsi ještě spát," vytkl jí Petr.

„Teď už je to jedno, ne? Spalo se ti dobře?" ušklíbla se.

„Možná i lépe, než doma," usmál se na ni. „Co máme dnes v plánu?"

„To je asi na tobě. Ale já navrhuji nic nedělání," podala mu snídani, kterou nejspíš dělala, když ještě spal.

„Naprosto souhlasím," řekl a zakousl se do pořádné porce palačinek.

-

Po ranní hygieně se rozhodl prozkoumat dům. Byl docela velký, měl dvě patra. V dolní se nacházela předsíň, kuchyň, obývák, koupelna a terasa. V horním potom jeho pokoj, spíž a další koupelna.
Chtěl nakouknout i do Katina pokoje, ale neodvážil se.

Při pomyšlení na Kat ho napadlo, kde asi může být. Sešel na spodní patro, protože v horním nikde nebyla, a rozhlédl se kolem. Spatřil ji až na terase, když se zrovna svlékala ze šatů, pod kterými měla plavky. Venku bylo pěkně a Kat toho využila, bohužel sama. Což rozhodně nebyl dobrý nápad. Skočila šipkou do bazénu a lehla si na nafukovací lehátko.

Petr ji celou dobu sledoval z povzdálí, takže neměla šanci ho vidět. Dostal skvělý nápad. V pokoji se rychle a potichu převlékl do plavek a vydal se zpět k terase. Zkontroloval vzduch. Kat stále ležela na lehátku.

Potichu vyšel z terasy a rozběhl se k vodě. Skočil nebezpečně blízko Kat, což způsobilo, že na ni dopadla velká vlna vody.

Zapištěla. „Petře! Já tě zabiju!" natáhla se pro vodní pistolku, které si Petr předtím nevšiml. Začala po něm stříkat vodu a tím započala vodní bitva.

Petr se k ní přibližoval. Nezapomněl u toho rozmachovat rukama ve snaze obrany. Když u ní byl blízko, potopil ji, aby si mohl přivlastnit jedinou vodní pistolku, co tu Kat měla.

Oba se šíleně smáli. Petr měl s pistolkou převahu.

Najednou Kat zdvihla ruce nad hlavu jako gesto prohry a vylezla z vody. Petr pustil pistolku na hladinu vody, neboť si myslel, že hra končí, a pod vodou si prohrábl vlasy. Když se vynořil, uviděl Kat. Kat s hadicí v ruce. Chtěl se natáhnout pro pistolku.

„Stůj na místě a ruce nad hlavu, jinak střelím," hrozila mu s vražedným pohledem.

„Kat. Oba víme, že na mě tu vodu stejně pustíš," zdvihl ruce nad hlavu.

„To máš pravdu," mýkla rameny a vodu pustila.

Byla studená, ale Petr nijak neuhýbal ani se nesnažil bránit, jen se snažil pomalu dostat ke schůdkám. Kat si toho nevšímala, protože byla až moc zanedbaná svým smíchem.

Petr v rychlosti vylezl na břeh, čehož si už Kat všimla, neboť začala zdrhat s hadicí v ruce. Stále se na něj pokoušela stříkat, jakoby ho to zpomalilo, ale byl stejně rychlejší, a tak ji snadno dohonil a sebral jí hadici.

Přitáhl si ji zády ke svému tělu a obmotal kolem ní svou volnou ruku. Namířil proti ní vodu tak, aby jí stříkala přímo do obličeje. Kat pištěla, smála se a pokoušela se utéct, ale marně. Když to po chvilce vzdala, Petr přestal. Ale nepustil ji. Ani Kat se k odchodu moc neměla.

Až teď ucítil teplo z jejího těla. Cítil, jak se jí hruď pohybuje při každém nádechu. A bylo to tak příjemné. Jakoby se všechny starosti vytratily, jako by nic kolem neexistovalo. Líbilo se mu to.

Kat si najednou odkašlala a Petr si uvědomil, co dělá. Povolil stisk své ruky a odtáhli se od sebe. Kat se na něj podívala a usmála se.