Random Customer

part 13.

„Ty k němu necítíš to stejné?“ jakmile to řekl, jsem se málem zadusila soustem, které jsem zrovna polykala.

„Jak o tom víš?“ svraštila jsem čelo a podívala jsem se na něj.

„Missy“ nevinně zvedl ruce, přičemž vykulil oči.

„To mi mohlo dojít“ otočila jsem se zpátky a potichu jsem si oddechla.

„Taky jsem se s ním trochu pohádal“ nervózně se podrbal na zátylku.

„Proč?“ tázavě jsem zvedla obočí a znovu jsem se otočila jeho směrem.

„No, tak trochu jsem se ho zeptal, proč tě nechá jít pryč, když k tobě cítí něco víc. No a on chytil nervy a šel nahoru. Celou tu dobu tam je zavřený, a pokaždé, když jsem se s ním snažil promluvit, mě odpálkoval“ pokroutil očima a povzdechl si.

„Mám za ním jít?“ dojedla jsem poslední sousto a vstala jsem z barové židle.

„Můžeš to zkusit, ale někdy je lepší ho nechat o samotě. Je dost výbušný a není to poprvé, co tohle dělá. Vždycky potřebuje být sám a všechno si ujasnit“ řekl a já přikývla.

Položila jsem misku do dřezu a vyšla jsem z kuchyně. Vyšlapala jsem schody a bez zaklepání jsem potichu vstoupila do jeho pokoje. Tím nejtišším způsobem, jakým to šlo, jsem je zavřela a rozhlédla jsem se po pokoji. Nikde nebyl. Udělala jsem pár kroků a uviděla jsem otevřené balkónové dveře.

Po špičkách jsem k nim došla a uviděla Justina, jak sedí na židli zády ke mně a nohy má položené na zábradlí. Snažila jsem se jít jako malá myš, aby si mě nevšiml, což se mi podařilo. Když jsem byla těsně u něj, sklonila jsem se, své ruce jsem si obmotala kolem jeho krku a dlaně jsem položila na jeho hruď. Jeho tělo cuklo, ale v momentě, kdy se otočil a uviděl mě, si jen odfrkl a otočil svou hlavu zpátky dopředu.

„Promiň“ zašeptala jsem mu do ucha, přičemž jsem se rty dotkla jeho ušního lalůčku. Nic, neodpověděl a mlčky zíral před sebe.

„Nemyslela jsem to tak, já jen..“ oddechla jsem si. „Musíš mi dát čas, musím si všechno promyslet. Nemůžu ti po třech dnech říct, že k tobě cítím něco víc. Neumím se tak rychle do někoho zamilovat, ale..“ můj hlas se třepal, jako by se měl každou vteřinou rozlomit na několik malých kousků.

„..když se mě dotýkáš“ začala jsem bříšky prstů přejíždět po jeho vypracované hrudi „tak mi okamžitě naběhne husina“ šeptla jsem znovu v blízkosti jeho ucha. „Přesně jako teď tobě“ potichu jsem se usmála, když jsem viděla, co s ním mé dotyky dělají. „Když mě líbáš“ jemně jsem se zakousla do jeho ušního lalůčku, přičemž vyšel z jeho úst slabý ston. „Mám v břichu takový zvláštní pocit. Jako by mi tam něco poletovalo“ snažila jsem se mluvit tím nejtajemnějším hlasem, jakým to umím. Podle toho, jak se pod mými doteky jeho tělo chovalo, dokážu usoudit, že to s ním dělá to samé, co se mnou dělají ty jeho doteky. 

„Ale nevím přesně co to je“ zašeptala jsem pokleslým hlasem. „Proto mi musíš dát čas. Nevím jak dlouho, jestli pár dní, týdnů nebo měsíc“ rukou jsem přejela po jeho levé ruce, kterou má celou potetovanou. „Dáš mi teda čas?“ poslední slůvka jsem zašeptala tak tiše, že je skoro ani neslyšel. Vytočil hlavu v bok tak, že jsem dokonale viděla jeho profil.

„Proč mi tohle děláš?“ řekl dost slabým hlasem. Svráštila jsem čelo a udělala jsem pár kroků, abych se dostala před něj. Dřepla jsem si a sledovala jsem, jak si nervózně hraje se svými prsty.

„J-já..“ začala jsem koktat, ale přerušil mě.

„Proč mi říkáš, že z toho nikdy nic nebude, a pak přijdeš a říkáš mi tohle?!“ řekl hnusně, ale zároveň v tom šlo slyšet i trochu bolesti.

„Nechtěla jsem ti dávat falešnou naději. Nevěděla jsem, jestli k tobě něco cítím, ale přemýšlela jsem nad tím“ pokrčila jsem rameny.

„A?“ odsekl.

„Něco cítím, ale nevím co… Dáš mi teda čas?“ sklonila jsem zrak na svá stehna a čekala na jeho odpověď. Po chvíli, kdy jsem žádnou odpověď nedostala, jsem pocítila, jak chytil mé ruce do svých a pevně je stiskl. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se do jeho kaštanových očí, které mi byly každou chvilkou blíž a blíž k těm mým.

„Dám ti času, kolik jen budeš chtít“ pustil mou pravou ruku a přesunul jí na mé líčko. Palcem mě hladil dolu a nahoru, což ve mně vyvolávalo příjemný pocit.

„Děkuju“ šeptla jsem a přiložila jsem dlaně na jeho tvář. Naklonila jsem se k němu, díky čemu jsem spojila naše rty v jedny. Potřebovala jsem je cítit. Jen s nimi lehce pohybovat, jako by jsme byly jenom my dva. Sami, v celém New Yorku, bez problémů, bez starostí.

doufám, že budete s částí spokojení, protože já po dlouhé době jsem :) není to nic extra, ale ten konec se mi líbí :D:) doufám, že sem vás potěšila:) u minulé části jste mě sice potěšili s votes, ale dost jste mě zklamali s komentáři, tak snad to teď napravíte, napsala jsem totiž i delší část:)..předem děkuji :*