Random Customer

part 12.

„Jess?“ řekla rozespalým hlasem, takže nejspíš před chvíli vstala.

„A-ano?“ zakoktala jsem nervózně.

„Co jsi tam dělala?“ svraštila čelo a udělala pár kroků, díky čemu se dostala přímo ke mně.

„Jenom jsem si šla něco půjčit“ řekla jsem po chvíli tak třepajícím hlasem, že šlo moc dobře poznat, že lžu.

„Jess? Nelži mi“ dala pravou ruku v bok a probodla mě pohledem. Přesně tohle jsem nechtěla. Aby mě někdo viděl. Zase se mě bude vyptávat na několik otázek, které stejně nikam nebudou vést. Mám jasno, on ke mně něco cítí, já k němu nic, nemůžu si dovolit k němu něco cítit, takže se držím dál. Pořád to stejné dokola, ale některým to očividně musím vysvětlovat víckrát.  

„Pojď dovnitř“ nahlas jsem si povzdechla a společně jsme vešly do mého pokoje. Sedla jsem si na mou postel a věnovala jsem krátký pohled Missy.

„Takže?“ zeptala se a posadila se na malou sedačku na kraji místnosti.

„Takže co?“ pokroutila jsem hlavou, mezitím co jsem si žmolila lem trička.

„Spala jsi s ním?“ na tváři se ji vytvořil šibalský úsměv, přičemž jsem zčervenala.

„Ne, nespali! Jen jsem tam zůstala přes noc“ tvrdě jsem se na ní podívala a při poslední větě jsem pokroutila očima.

„Nic jiného?“ nadzvedla tázavě obočí.

„No..něco by tu bylo“ zamrmlala jsem si pod nosem a sklonila jsem zrak ke svým nohám.

„Povídej, vykládej, přeháněj“ začala říkat nadšeným hlasem, nad čímž jsem se musela pousmát.

„Miss!“ okřikla jsem ji. „Prostě jsme se jen párkrát líbali“ mykla jsem nevinně rameny a podívala jsem se jí do očí.

„A to je všechno?“ z ničeho nic její úsměv klesl.

„Ne“ odsekla jsem potichu a spojila jsem rty v úzkou čáru.

„Řekl mi, že ke mně cítí něco víc“ znovu jsem sklonila zrak a čekala jsem, až na to něco řekne. Na moje překvapení mlčela a můj pokoj pohlcovalo ticho. Příšerné ticho, které jsem přerušila.

„Tak už něco řekni“ znovu jsem se na ní podívala a uviděla jsem její stuhlý výraz. Dívala se před sebe a vypadala, jako kdyby zkameněla.

„Miluje tě?!“ šeptla a podívala se mi do očí.

„Nejspíš“ převalila jsem se a lehla jsem si na záda.

„A ty jeho?“ zeptala se mě po chvíli.

„Missy, moc dobře víš, jak na tom jsem, musím ti to znovu opakovat?“ přiložila jsem si dlaně na tvář a párkrát jsem s nimi přejela nahoru a dolů.

„Ale Jess! Taky jsem ti už několikrát říkala, jaké by to mělo výhody“ pocítila jsem, jak se postel vedle mě prohnula, díky čemu jsem pochopila, že si vedle mě Missy sedla.

„Musíš něco pochopit, Missy. Já nechci vztah s někým, jen proto, že mi to finančně pomůže. Chci mít vztah s někým, koho budu doopravdy milovat, pro koho bych klidně i zabíjela. Potřebuju vztah, ve kterém budu vědět, že se můžu na toho člověka spolehnout. Justina znám možná okolo dvou týdnů, ale z toho jsem s ním prožila jen dva nebo tři dny. Nejsem typ člověka, co by si za tak krátkou dobu stihl uvědomit, že cítí něco víc. Potřebuju čas, tři dny jsou málo. Až moc málo. Vlastně nic. Možná k němu časem začnu taky něco cítit, už teď mě k němu něco táhne, ale není v tom láska, chápeš?“ vytočila jsem se tváří k ní a skončila jsem svůj monolog. Missy jen chápavě přikývla a nadále mlčela. Z ničeho nic někdo zaklepal na dveře a já trhla hlavou.

„Dále“ zakřičela jsem a normálně jsem si sedla. Dveře se otevřely, stál v nich Justin s táckem, na kterém bylo jídlo.

„Neruším?“ zeptal se nervózně, když uviděl Missy.

„Ne, už jsem na odchodu“ s úsměvem se zvedla z postele, a ještě než vyšla ven z pokoje, na mě mrkla.

„Donesl jsem ti tu snídani“ usmál se a položil jí na postel vedle mě, kde si taky po chvíli sednul.

„Mm, palačinky“ usmála jsem se a špičkou jazyka jsem si navlhčila rty. Vypadaly dokonale. Byly potřené nutellou a na vrchu byly kousky jahod a banánů, které zdobila šlehačka. Justin si vzal jednu do ruky a opatrně jí sroloval. Rukou jí opatrně přemístil před mojí pusu a hlavou naznačil, abych si kousla. Neváhala jsem a zakousla jsem se do ní. Chutnají lépe, než vypadají, a to je co říct, protože vypadají božsky.

„Chutná?“ zeptal se a prstem mi utřel šlehačku ze rtu. Přikývla jsem a vzala jsem mu palačinku z ruky.

„Nikdy jsem lepší nejedla“ řekla jsem s plnou pusou. Nemohla jsem se jich nabažit. Mezitím, co se Justin smál nad tím, jak se přecpávám, jsem do sebe stihla nacpat všechny palačinky, které mi donesl.

„Dostal jsem jednu pusu a ty čtyři palačinky, to je nefér“ zakňučel jako malé dítě, nad čím jsem se zasmála.

„Mm, nech mě o tom přemýšlet“ nahodila jsem vážný výraz ve tváři a chytila jsem si bradu mezi prsty.

„Nemusíš, mě už něco napadlo“ odtrhl mi prsty z brady a opatrně mě položil na záda. A je to tu znovu. Zase dělá něco, díky čemu to bude ještě horší. Ale nedokážu mu říct ne. Něco ve mně chce znovu cítit jeho rty. Naklonil se nade mne a pomalu se sklonil k mému krku. Čekala jsem, kdy se na něj jeho rty přitisknou, ale místo toho se ode mě odtrhnul.

„T-to ti udělal Ryan?“ ukázal na můj krk. Nechápala jsem, o čem mluví. Vzala jsem si zrcátko, které mám na stolku vedle postele a namířila jsem ho na svůj krk. Mohlo mi to dojít hned. Velký fialový cucflek, který udělal Ryan během sázky včera večer.

„Udělal to během toho úkolu, co nám dal Fredo“ nevinně jsem mykla rameny a sledovala jsem Justina, který se posadil na kraj postele. Taky jsem se posadila a chvíli ho sledovala. Mlčky seděl a poklepával si nohou. Vůbec jsem nechápala, co má tohle znamenat. Jen tak z ničeho nic kvůli malému fialovému cuclefku.

„Děje se něco?“ přiblížila jsem se k němu a dlaně jsem položila na jeho ramena.

„Kurva ještě se ptáš?!“ hnusně odtrhl mé ruce z jeho ramen a postavil se. Lekla jsem se, tuhle reakci jsem ani v tom nejhorším nečekala.

„Tak promiň, že mi Ryan udělal malý cucflek na krku, protože nám dal Alfredo takový úkol“ odfrkla jsem si pod nosem.

„Řekl jsem, že nesnáším, když se tě dotýká někdo jiný“ otočil se ke mně a zařval.

„Ale řekl si mi to až potom, co mi ho udělal!“ vykřikla jsem tentokrát já.

„O co ti sakra jde?! To se mě teď nikdo nemůže dotýkat?!“ řekla jsem po chvíli.

„Včera večer jsem ti řekl, že k tobě cítím něco víc, a teď vidím tohle“ prstem ukázal na můj krk. Totálně jsem se v něm ztratila. Nechápala jsem tuhle situaci stejně jako jeho názory.

„Sakra nechodíme spolu tak se nechovej, jako by jsme chodili, protože stejně nikdy nebudeme“ zlostně jsem vykřikla a probodla jsem ho pohledem. Až ve chvíli, kdy odešel bez jakéhokoliv slova z pokoje, mi došlo, jak hnusně a bez přemýšlení jsem mu to řekla. Odporně a bez citů, i když sama dobře vím, že mě k němu něco táhne. Tímhle jsem všechno pohřbila.

Omlouvám se, že to tak trvalo, ale měli jsme ve škole den otevřených dveří, což znamenalo mnoho příprav a tak, protože chceme na naši školu dostat co nejvíce nových žáků :) takže děkuju za pochopení, a za vaše úžasné komentáře a vote na minulé části! Moc mě to potěšilo, ostatně jako minule :) snad to bude takhle pořád !:) pokusím se přidat další část do konce týdne, ale nic neslibuju..:)