Random Customer

part 8.

„Jsme tady“ řekl Justin a zastavil. Oba jsme instinktivně vystoupili z auta a zašli jsme do kavárny. Stoupli jsme si do řady a objednali jsme si karamelovou kávu. Jakmile jsme jí dostali, tak jsme se posadily do zadního koutku, kde jsme byli jen my dva, abychom měli víc klidu a nikdo nás nerušil.

„Mám nápad“ řekl Justin, když jsme se posadili. Odložila jsem si tašku vedle sebe a podívala jsem se na něj.

„Zahrajeme si dvacet otázek?“ nadzvedl pravé obočí a napil se karamelové kávy.

„Fajn, začínej“ zády jsem se opřela o koženou sedačku a pečlivě jsem ho sledovala, jak přemýšlí nad tím, na co se mě má zeptat.

„Kolik ti vlastně je?“ při jeho otázce jsem nebyla zaskočená, protože jsme si na začátku ani jeden neřekli, kolik nám je.

„Tento rok mi bylo 22“ chytila jsem kelímek s kávou do ruky a taky jsem se napila. „Tobě?“

„Tento rok mi bude 23“ uchechtl se. Trochu jsem se nad jeho věkem pozastavila, protože vypadá mnohem mladší. Ale zkušenosti mu sedí k věku. Uchechtla jsem se nad svou poznámkou a nechala jsem ho, aby mi dal další otázku.

„Máš sourozence?“ na chvíli jsem sklopila hlavu, ale po pár sekundách jsem ji zvedla a oddychla jsem si.

„Nevím. Rodina mě dala do dětského domovu, když jsem byla malá, a jestli jsem měla sourozence si nepamatuju“ řekla jsem jednoduše.

„Promiň“ chytil mou ruku a chvíli mě hladil palcem po povrchu, ale hned řekl něco dalšího.

„Jak to, že tě dali do děcáku? Jestli ti nevadí, se o tom bavit“ pustil mou ruku a mykl rameny.

„Nevadí, jen je to na dlouho“

„Času máme dost“ pokřivil rty a já si nahlas povzdechla. Přehodila jsem nohu přes nohu a začala jsem.

„Moji rodiče mě dali do dětského domova už když jsem byla malá, vychovatelky mi pak řekly, že to bylo kvůli tomu, že ve mně neviděli žádnou budoucnost, ale pochybuju v to, protože jsem byla ještě moc malá na to, aby ve mně nějakou budoucnost viděli. V domově to bylo doslova utrpení, neměla jsem kamarády, všichni se mi smáli a nikdo se mnou ani nepromluvil. V té době jsem měla dost velké cíle v povolání. Chtěla jsem jim dokázat, že jsem lepší, než oni, ale nejsem. Od té chvíle, co mě z domova pustili, se ze mě stala troska. Neměla jsem nic a nikoho. Byla jsem bez peněz, a proto jsem potřebovala nějaké vydělat. No a takhle jsem se dostala ke své práci“ zatlačovala jsem do sebe slzy a ani jednou jsem se mu nepodívala do očí. Do hlavy se mi nahrnuly vzpomínky na to, jak mě všichni uráželi a ponižovali mě. A vlastně nebyli moc daleko od toho, jak skončím. Skoro se trefili.

„Ještě máš spoustu času, můžeš jim dokázat, že jsi lepší než oni, protože věřím, že jsi“ nad jeho poznámkou jsem se na něj musela podívat a děkovně se na něj usmát. Aspoň vím, že má někdo ve mně malou víru.

„Ale dost o mě, dlužíš mi otázku. Takže měl jsi už vážný vztah?“ nevím, proč mě napadla zrovna tahle otázka.

„Vlastně měl. Trvalo to asi dva roky, ale nevedlo to nikam“ odpověděl krátce a odkašlal si.

„Chtěl by si mít někdy vážný vztah?“ zeptala jsem se na třetí otázku.

„Chtěl, i když to moc nedokážu představit“ uchechtl se a pokračoval.

„Měla jsi vážný vztah?“ zeptal se mě na to samé.

„Dalo by se to tak říct, ale zjistila jsem, že mě jen využíval. Od té doby k sobě nikoho nepouštím jen tak“ pokroutila jsem hlavou a nemohla jsem si nevšimnout, jak se u toho na mě zaskočeně Justin dívá.

„Jaký typ holky se ti líbí?“ zeptala jsem se tentokrát já.

„Nemám určený typ, prostě musí být milá, kamarádská, musí s ní být sranda a musí být pěkná. Zní to lehce, ale jsem vybíravý“ poškrábal se na zátylku a zasmál se.

„Tvůj typ kluků?“ znovu mi položil stejnou otázku, jako já jemu.

„Rozhodně hnědé oči a hnědé vlasy“ rychle jsem odsekla.

„Takže se ti líbím“ uchechtl se sebevědomě a našpulil rty.

„Mm, nenapadá mě další otázka“ řekla jsem nervózně, přičemž jsem se pomrvila na sedačce.

„Tak se zeptám já. Byl jsem dobrý v posteli?“ při jeho otázce jsem zalapala po dechu. Ale došlo mi, o co mu jde, proto si z něho udělám srandu. Přisedla jsem si k němu blíž a ruku jsem položila na jeho stehno. Opatrně jsem s ní jela až k jeho rozkroku a rty jsem přiložila k jeho uchu. Do druhé ruky jsem chytila mezi prsty jeho zlatý náhrdelník, se kterým jsem si začala hrát.

„Byl jsi dokonalý. Rozdala bych si to s tebou znovu klidně teď přede všema“ zašeptala jsem a při posledním slovu jsem se zakousla do jeho ušního lalůčku. Jeho tělo se doslova napnulo a při zakousnutí ze sebe vydal tichý ston. Otočil se na mě s vážným pohledem, ale v ten moment jsem se od něj odsunula a začala jsem se šíleně smát. Jeho tvář zrudla a jeho čelo bylo svráštěné. Ale popravdě, kdo by se v téhle chvíli nesmál?

 

Nějak mě začala bavit tahle story:3 A jelikož jsem si dala pauzu v Bad Secrets, tak budu možná přidávat častěji ..:) snad se vám část libí, už je taková.. zajímavější, než ta předešlá, podle mě :) jinak chci vyzkoušet něco, co dělají i ostatní holky u svých příběhů a to je tohle - další část přidám, až tady bude 150 reads, 30 votes a 5 komentářů!:) Myslím, že toho nechci moc, tak se snažte :P