[19]

1.6K 77 8
                                    

Hrozně mě zabolelo u srdce, když se mámi dlaň dotkla prudce mé tváře. Nikdy mě neuhodila. Toto byla premiéra, kterou bych už nikdy zopakovat nechtěla. Nikdy!

Své tlusté a unavené tělo jsem položila na postel a rozbrečela se. Poslední dobou toho na mě bylo hrozně moc. Škola, šikana, Thomas a teď ještě máma. Slzy smáčely mé mastné vlasy. V hlavě se mi všechno promítalo a mě začalo být špatně, hodně špatně. Ne fyzicky, ale psychicky. Byla jsem na pokraji zhroucení.

,,Večeře!" Ozval se z kuchyně mámin hlas, který mi začínal být nepříjemný. Vstala jsem z postele a pohlédla do zrcadla. Mé oči začínaly nabírat červenou barvu.

Sedla jsem si zpátky na postel a hlavu si složila do dlaní. ,,Nemám hlad," odvětila jsem. Byla jsem tak psychicky na dně, že jsem na jídlo neměla ani pomyšlení. Nezajímalo mě, což by většinu lidí určitě překvapilo, načež ani máma nebyla výjimkou, neboť jsem uslyšela její kroky.

,,Jak jako nemáš hlad!?" Vyštěkla a rozzlobeně rozrazila dveře. S nezájmem jsem se na ní koukla. V ruce svírala kliku a očima těkala po mém těle.

Postavila jsem se na nohy a ruce si složila v pěst. Byla jsem ze všeho tak nesmírně unavená. ,,Prostě nemám hlad, nebudu večeřet," odpověděla jsem poměrně klidným hlasem.

,,Takže jsem vařila zbytečně?" Bouchla pěstí do stolu a když viděla, že nemám co říct, naštvaně odešla a nezapomněla přitom bouchnout dveřmi.

Otevřela jsem okno a nasála čerstvý vzduch, který mé tělo potřebovalo. Sedla jsem si na parapet, hlavu si opřela o zeď a zahleděla se na svítící lampy. V hlavě se mi honila jedna myšlenka za druhou a já měla pocit, že mi každou chvíli vybuchne hlava.

Tak moc jsem si potřebovala odpočinout od celého světa a aspoň na chvíli zapomenout na své nedokonalosti a starosti, které mi život nadělil.  Venku byla poměrně zima, což mě donutilo se oklepat.  Opatrně jsem vlezla zpátky do pokoje a rozešla se do kuchyně.

Máma seděla na gauči, koukala na televizi a mě si vůbec nevšimla. Byla jsem vzduch, který škodil jejím plicím. Vzduch, který každého jen obtěžoval. Nikdo mě k životu nepotřeboval. Z lednice jsem vzala láhev vína a vrátila se zpátky na okenní parapet.

Láhev jsem otevřela a kopla do sebe červenou tekutinu. Nemohla jsem svá ústa odtrhnout od láhve, čímž se mi do krve začal dostávat alkohol, který na mě působil dosti rychle. Hlava se mi začala motat a začalo mi být všechno jedno. Nevnímala jsem okolní svět. Teď jsem byla na světě jen já a červená tekutina.

Sladká chuť vína se mi rozplývala na jazyku a já byla konečně šťastná. Nic mě v tuto chvíli nezajímalo, vůbec nic. Hlavou jsem se opřela o zeď, která byla poměrně studená, což mi v tuto chvíli bylo úplně jedno.

,,Sarah!" Uslyšela jsem výkřik, ale mě to bylo jedno. Vše jsem ignorovala a usmívala se. Nebyla jsem schopna mluvit plynule a tak jsem radši mlčela. Mámina ruka mi vytrhla víno od pusy a chytla mě za zápěstí, čímž mi pomáhala dostat se na nohy.

,,Nech mě!" Odporovala jsem a nohama kopala kolem sebe, aby mě konečně nechala být. ,,Vrať mi tu láhev a vypadni," zabručela jsem a máchala kolem sebe jak nohama, tak rukama. Neskutečně mi lezla na nervy a já neměla chuť se sní bavit.

Pořád se mě snažila zvednout, ale já se nenechala. ,,Uklidni se!" Zavýskala. Nevím, co se stalo, ale začala jsem se smát na celý město.

,,Miluji tě Thomasi," zakřičela jsem z okna, aniž bych si uvědomila, co právě teď říkám. Bylo mi to celkem jedno, protože já se cítila úžasně. Chtěla jsem znovu cítit tu sladkou chuť na svém jazyku.

Postavila jsem se na nohy a už jsem se viděla na zemi, načež mě zachytily mámy paže. Nemohla jsem si vzpomenout, kde se právě nacházím. Byla jsem dosti dezorientovaná a při každém kroku jsem se zachvěla a zamotala. Nohy se mi motaly.

Máma se mnou hodila na měkkou pohovku, přikryla mé tělo dekou a do ruky uchopila prázdnou láhev. ,,Hezky se vyspi," zašeptala a poté se dala na odchod.

Jsem zpátky s novou kapitolou.

Takže jsme se konečně dočkaly prázdnin, na které jsem všichni jistě čekali! ❤

Hrozně moc bych Vám chtěla poděkovat za 13K přečtení, protože je to prostě neuvěřitelné!!😍😍

DĚKUJI,  JSTE NEJLEPŠÍ A MOC VÁS VŠECHNY MILUJU!!

Užívejte si prázdniny na plno, dávejte na sebe pozor a brzy se uvidíme u další kapitoly!!

Anorektička [Opravuje se] On viuen les histories. Descobreix ara