Anorektička [Opravuje se]

[4]

Tak moc bych si přála, aby ten sen, co se mi včera večer zdál, byl realitou. Nic jiného si nepřeju, bohužel nebyl a mé špeky se převalovaly přes kalhotky.

Zamířila jsem do skříně a vyndala z ní roztrhané rifle a černý tričko s nápisem Love is love. V koupelně jsem si učesala tu svojí zacuchanou hřívu a poté jsem seběhla schody do kuchyně. Všichni už byli pryč a já byla doma sama.

Většinou si do školy beru velkou svačinu, ale dnes si vezmu jen jablko abych moc nestloustla. Přeci jenom musím dbát na svojí postavu, nikdy jsem to sice nedělala, ale musím, protože už se na ty špeky koukat nemůžu. Nazula jsem si boty, vzala tašku a zamířila jsem rovnou do školy. Otevřela jsem veliká vrata, která jsou fakt těžká a šla rovnou ke své skříňce. Cestou jsem se psychicky připravovala na další hrozný školní den. Už abych byla doma.

Jako vždy jsem z ní vyndala učení na první hodinu a skříňku zamkla. Už jsem chtěla odejít když jsem ucítila na svém rameni něčí ruku. Leknutím jsem nadskočila a rychle se otočila. Za mnou stál můj včerejší zachránce. Úsměv na jeho tváři byl tak strašně roztomilý, blonďaté vlasy měl hezky učesané a trošku nagelované.

,,Ahoj jmenuji se Thomas," představil se.

Stála jsem před ním bez jediného pohnutí a s vyvalenýma očima. Pořád jsem se nemohla vzpamatovat z toho, že mě oslovil. Jeho modré oči mě hypnotizovali.

,,Ahoj j-já Sarah," vykoktala jsem po dlouhé chvíli ze sebe a vyloudila menší úsměv.

,,Nechceš jít po škole do kavárny na rohu?" Nazdvyhl jedno obočí a prohlížel si mě těma svýma dokonalýma očima, které vypadali jako mořské vodopády.

,,Ráda," rukou jsem si prohrábla vlasy a dál sledovala jeho dokonalou postavu. Přes jeho oblečení jsem toho sice moc neviděla, ale určitě bude mít svaly.

,,Počkám na tebe před školou," otočil se na patě a odkráčel prázdnou chodbou do své třídy.

Sledovala jsem jak jeho silueta mizí v dáli a už je z něj jen chodící tečka. Už ho nevidím. Po chvíli jsem se vzpamatovala a rychle běžela do třídy, protože za minutu začínala hodina.

Crrr Crrr Crrr

Fakt super, zvoní a já nestíhám. Otevřela jsem dveře matematické učebny a cupitala ke svému místu. Naštěstí ještě učitel nepřišel.

,,Aaa špek přišel pozdě," uchechtl se Ryan.

Nevnímala jsem ho a rychle si připravila na hodinu. Otevřeli se dveře a do učebny vstoupil učitel.

,,Posaďte se," dál kráčel ke katedře. Všichni si sedli. Když bylo ticho učitel pokračoval v hodině.

Po škole
Rychlostí blesku jsem vyběhla z učebny a šla ke své skříňce. Naházela jsem učení zpět a mířila k východu.

Otevřela jsem vrata školy a už viděla Thomase, jak stál opřený o zábradlí a sladce se na mě usmíval. Hezčí úsměv jsem nikdy neviděla.

,,Tak můžeme jít," řekla jsem a úsměv mu opětovala.

Celou cestu do kavárny jsme nepromluvili ani jedno jediný slovo. Thomas mi jako správný gentleman otevřel dveře a já vstoupila do kavárny.

Nikdy jsem v ní nebyla. Byla prázdná, vymalovaná žlutou barvou. U zdí se nacházelo pár stolečků se židlemi a paní za pultem se na mě sympaticky usmívala.

Zabrala jsem místo v rohu celé místnosti.

,,Co si dáte?" Zeptala se nás miloučká paní.

,,Já si dám espresso a pro slečnu poprosím latté," dokončil objednávku a jeho pohled skončil na jedné květince vedle pultu.

,,Tak co kluci?" Zarazila jsem se. Nečekala jsem takovouhle otázku. Pořádně nevím, jak to myslí. Kluci jsou svině!

,,Jak to myslíš?" Nechápavě jsem se na něho podívala. Nechápu, co má na mysli.

,,No jako jestli ti pořád nadávají a tak," v jeho hlase byla slyšet starost. Nevím, co ho to vůbec zajímá. Stejně mě vůbec nezná a já neznám jeho. Proč se najednou o mě tak zajímá?

,,Ano, nikdy s tím nepřestanou," sklopila jsem pohled k zemi a zkoumala své boty. V tu chvíli mi přišli nejzajímavější, i když ve skutečnosti vůbec nebyly.

,,Tady to je," řekla paní a postavila před nás naší objednávku.

,,Děkuji," usmála jsem se a zase sklopila pohled k zemi. Vůbec nevím, o čem se s ním mám bavit. Pořád ale nechápu, proč se mě před klukama zastal.

Chvíli jsme jen tak mlčky seděli a popíjeli svojí kávu.

,,Proč si se mě vůbec před těma klukama zastal?" Prolomila jsem naše hrobové ticho a netrpělivě vyčkávala na odpověď. ,,Od včerejška mi to vrtá hlavou a tak bych chtěla znát odpověď," dodala jsem.

Letmo se na mě podíval a poté zrak odvrátil na svojí kávu.

,,Na tuhle školu jsem vlastně přešel kvůli tomu, že mě na tý dřívější také šikanovali. Ne kvůli vzhledu, ale kvůli mé povaze. Podle kluků, jsem byl až moc vzorný. Nepil jsem, nekouřil jsem a ani na párty jsem nechodil," napil se a pokračoval, ,,kvůli tomuhle jsem k nim do party nezapadl a tak to vyřešili šikanou. Takže vím, jaké to je a proto nesnáším, když někdo někoho šikanuje. Proto ti chci pomoc," dokončil svůj dlouhý příběh a věnoval mi ten jeho roztomilý úsměv.

,,To je mi líto. Taky jsi to neměl zrovna jednoduché."

Dnes tu máte delší kapitolu! :) Takže doufám, že se líbila. :) Názory pište do komentářů a vote taky potěší! :) :)

Ahoj!