Anorektička [Opravuje se]

[3]

Hned jak jsem umyla poslední talíř, který se nacházel ve dřezu, šla jsem zpět do svého doupěte. Nevím, proč tomu říkám doupě a né pokoj, ale nejspíš to bude tím, že to jako pokoj moc nevypadá a je to víc útulné.

Otevřela jsem notebook a znova jsem napsala do vyhledávače návod jak zhubnout. Řekla jsem si, že jsem začátečník a tak začnu hubnout pomocí zdravé stravy.

Celý den jsem nic nejedla. Jen jsem ležela v posteli s notebookem na stehnech a pohledem upřeným na obrazovku. Když už bylo 22:00 hodin, notebook jsem zaklapla a položila ho na noční stolek vedle postele. Vyskočila jsem z postele a zamířila do koupelny. Svlékla jsem ze sebe všechno oblečení a vstoupila do vany. Stála jsem tam se zakloněnou hlavou a kapky vody mi dopadaly na hrudník. Nepopsatelný pocit. Všechny problémy a starosti se vypařili. Jediné, co jsem vnímala, byly kapky dopadající na mojí pokožku.

Po krásné sprše jsem vylezla, osušila se ručníkem, který visel na háčku vedle pračky a hodila na sebe dlouhé černé triko na spaní. Hupsla jsem do postele a hned usla.

Bylo pondělí a já musela do školy. Jako každé ráno jsem vstala a šla k zrcadlu na dveřích. Vyhrnula jsem si tričko a to, co jsem viděla nedokážu ani popsat. Byla jsem štíhla a celkem i vypracovaná. Usmála jsem se a šla jsem ke skříni.

Chvíli jsem tam jen stála a nakonec jsem zvolila černé obyčejné legíny a bílý croptop. V koupelně jsem se trošku zličtila a vyrazila jsem do ústavu (školy).

,,Tyvole čumte," zařval největší debil ze třídy na ostatní kluky. Všichni na mě koukali s otevřenou pusou a já jsem si připadala jako modelka nebo striptérka. Jejich pohledy jsem ignorovala a dál pokračovala v cestě ke své skříňce.

Ze skříňky jsem vyndala učení a zamkla jí. Pokračovala jsem do třídy a jen jsem překročila práh zase všechny pohledy směřovaly na mě. ,,Ahoj kočko," pozdravil mě Vojta. (kluk, který mě šikanoval)

,,Víš co dej si odchod," ušklíbla jsem se a sedla si.

Ráno jsem se probudila se smíšenými pocity. Rychle jsem vstala z postele a koukla se do zrcadla. Vyhrnula jsem si tričko a zjistila, že to byl bohužel jen sen. Naděje na to, že zhubnu se zase snížila. Celý život se mi hroutí před očima a naděje na hubnutí odumírá.

Další kapitola je na světě 💛
Do komentářů mi pište názory
Budu se na vás těšit u další kapitoly :) paa