Anorektička [Opravuje se]

[8]

Pomalu kráčím dlouho chodbou až ke dveřím posilovny. Tato budova je totiž rozdělena na posilovnu, tělocvičnu a plavecký areál, proto je tak obrovská. Otevřu dveře a hned se na mě za pultem přátelsky usmívá blonďáček.

,,Dobrý den," pozdravím ho a na tváři vyloudím menší úsměv. Nevím, jestli to mělo něco společného s úsměvem, ale budu doufat, že ano. I když si myslím, že to byl spíš nějaký úšklebek. No, nebudeme to řešit.

,,Dobrý den krásko," pozdraví on mě a mé tváře se začnou barvit do červena. Krásko? To mi ještě nikdo nikdy neřekl, abych řekla pravdu, tak ani rodiče ne. Musím uznat, že on taky není úplně k zahození. Jeho hnědé oči se propojují s mými jako siamská dvojčata.

,,Chtěla bych si koupit jednu permanentku do posilovny," prohrábnu si vlasy a pohled mám pořád upřený do jeho čokoládových očí. Nevím, jestli se podobají více hořké nebo mléčné čokoládě. Spíš té hořké.

,,Dobře, pro takovou krásku jako jste vy, jí máme zdarma," zazubí se a podá mi jí. S úsměvem si jí od něho převezmu a odkráčím směrem do převlékárny. Mám štěstí, že tu teď zrovna nikdo není. Nemusí každý vidět ty moje špíčky.

Na sebe si vezmu sportovní legíny, tričko a sportovní obuv. Vlasy si svážu do drdolu, vezmu si pití a mužů vyrazit. Popravdě se docela bojím, protože pořádně nevím, jaký stroj má jakou funkci. Jsem tu poprvé, nikoho tu neznám, nevím, co se tu dělá. Ano, jsem dost zaostalá a taky tak vypadám. Všichni v této místnosti jsou vypracováný, mají vyrýsovaný břišáky a jenom já tu jsem jako sud piva.

Můj pohled zaujal běžecký pás, což je tak jediná věc, kterou poznám. Bez váhání se k ní rozejdu a zapnu jí. Nejdříve začnu pomalu a postupně si to budu zrychlovat. Musím říct, že je to celkem fajn.

,,Ahoj," pozdraví mě známý hlas a vleze si na pás vedle mě. Pomalu jsem se na něho podívala a zjistila, že je to můj blonďatý zachránce Thomas. Jeho postava je dokonalá, jako všech v téhle místnosti, teda až na mě. Já jsem výjimka, jako vždy.

,,Ahoj," zaculím se jak ten největší debil na světě. Panebože dej mi facku! Pohledem skenuji každý jeho pohyb. Sarah neslintej!

Myšlenky mi pořád bloudí kolem Thomase. Vlastně, na nic jiného teď nemyslím.

Au!

Ocitnu se na zemi, ani nevím jak. Ležím na zádech jako beruška, které se nedokáže převalit zpátky na nohy. Všechno mě bolí!
Sarah! Ty seš vážně jelito!

,,Jseš v pohodě?" Otáže se mě můj blonďáček. Dobře, není můj, teda zatím, ale už teď si ho přivlastňuju. Moment, co to melu!? Vždyť ho skoro vůbec neznám, nemiluju ho! Možná.

,,Eh, jo jsem. Jen mě bolí celé tělo," zasměju se a on ke mě natáhne svojí ruku, kterou s radostí přijmu a postavím se na nohy. Ten jeho dotek!

Nová kapitola je zde! ♡

Doufám, že se vám líbila :) Vote i komentář potěší! :3

Mám vás moc ráda! <3