Posedlá Démonem ✔️

113.

"Děje se něco ?"zeptám se nervózně.

"Paní Liv Blacková , doktor říkal že mám okamžitě volat vám " 

"Co se děje ?"

"Odpojili jsme jí od vzduchové podpory a paní začala sama dýchat . Pokusili jsme se jí probudit a podařilo se. "

"To je úžasné. Hned tam jedeme !" 

"Dobře "

Rychle hodím mobil do kabelky. Vezmu malou do náručí . "Maminka se probudila !"křiknu na ní a ona očividně naprosto nechápe o čem je řeč. 

Běžím přes chodbu nemocnice a v náručí mám malou . Zastavím se v pokoji Liv. " Dobrý den "pozdravím doktora udýchaně. "Dobrý " pozdraví doktor. Vidím jak Liv pomalu otevře oči. " Liv " usměji se. "A..hoj Elis" zabručí jak starý vysavač. " Nenamáhejte tolik hlasivky "okřikne jí doktor. "Liv to je Claire "položím k ní malou. Liv se začne usmívat. Malá k ní začne natahovat ruce. Liv se slabě skoro neslyšně zasměje . "A Jack ?" zeptá se mě a mě tím vytratí veškerý pocit štěstí . Co mám sakra říct ? ! CO ! " Je na služební cestě " řeknu. Liv se jenom usměje . Je otázka času kdy jí dojde proč mám Claire já. Malá jí chytne za ruku. Liv se usměje a chytne k sobě malou. Malá jako kdyby jí milovala od prvního pohledu. "Můžu s vámi mluvit "koukne na mě doktor . "Jistě " stoupnu si . " Zvládneš to s ní ? " kouknu na Liv a ta kývne. 

"Jde o to že za tu dobu co ležela ztratila cit v nohách. Ještě o tom pořádně neví ale nemůže chodit . Zatím . " řekne. " Je odkázaná na vozík ?"zeptám se. " Prozatím , zlepší se to. Zároveň si tu ještě pár měsíců poleží . Nemůžeme jí jen tak po tak dlouhém komatu pustit . " zasměje se doktor. " Ale budete se to snažit urychlit " řeknu. " Jistě " usměje se a já se vracím do pokoje. "Mama " najednou uslyším . Claire se dívá na Liv. Liv se začne usmívat ještě více. Po tvářích jí začnou stékat slzy. " Neplač " otřu jí je. Claire vyplázne jazyk . Nevím jak jí mám říct. Sakra jak jí mám říct že její manžel zatím co ona byla v komatu šukal s děvkama a poslal jí do hrobu ?! Tohle nesmím Liv nikdy říct .

Doktor nás rychle od Liv vyhnal . Prý potřebuje spánek. Tenhle den je nejkrásnější . Liv se probudila..

Pohledem Liv

Přijdu si jak přejetá autem. Nemůžu spát. Myslím na malou je tak nádherná. Nemůžu uvěřit že to moje dítě. Moje holčička. Chtěla bych tu Jacka i Claire. Vedle sebe a nikdy je nepustit. Pro mě to bylo jako kdybych spala den ale pro ně to bylo 9 měsíců. Spala jsem 9 měsíců. Spustí se mi slzy. Jak jsem tak dlouho mohla spát ? "Paní , musíte spát "usměje se na mě sestra která mě hlídá v pokoji. " Chybí mi moje rodina " zašeptám . "Paní Elis zase brzy přijde, a brzy určitě půjdete domů. Teď se hlavně musíte uzdravit " usměje se. " Donesu vám něco na spaní "řekne a odejde. Moje myšlenky stejně neutichají myslí na Jacka a hlavně na Claire. 

Druhý den 

Sestra mi sundá od nosu hadičku s přívodem kyslíku. "Je vám dobře ?"zeptá se mě. " Jo "řeknu . Můj hlas je pořád s chrapotem.Je nezvyk dýchat trochu těžší vzduch. "Dneska vám dáme první jídlo . Hlavně pomalu ,není kam spěchat "usměje se a odejde. To se plete. Já musím spěchat moje dcera mě potřebuje. 

"Ahoj Liv " probouzí mě hlas Elis. "Ahoj " posadím se. " Někdo se už nemůže dočkat aby tě viděl " položí ke mě Claire. Je tak dokonalá tak úžasná. Podívám se do jejích úžasných tyrkysově modrých očí. Zasměji se. Claire chytne do své ručičky můj prst. "Jsi moje malá princezna " usměji se na ní. " Za tři měsíce má narozeniny " řekne Elis . " Zkusím zařídit aby jsi už byla doma " chytne mě za ruku. " Děkuju . Kdy se vrátí Jack ?"zeptám se jí a ona jako kdyby zkameněla. " Ještě neví " usměje se a pustí mojí ruku. Zvedne se a odejde. Malá se začne smát. Chytne bílého medvídka který ležel hned vedle mě. Poznávám ho je to ten kterého jsem dala do postýlky. "Už nikdy tě neopustím "řeknu už mnohem lepším hlasem. "Nikdy " přitisknu jí k sobě .