Posedlá Démonem ✔️

92.

Pohled Liv
S Em jsem se dohodla ať řekne že jsem zmizela. Dali mi klíčky od jejího minulého bytu, kde žila před tím . Je to malý byt. Dávám si věci do skříně. Vytahuji z batohu papíry ohledně potratu. Dost jsem o tom přemýšlela. Roztrhnu je . Usměji se. Já budu mít dítě.. Lehám si do krásné postele a snažím se usnout . Dnešní příšerný den nejde jinak řešit..

Celé ráno zvracím. Už ani nemám co. Jsem naprosto vysílená. Vracím se do postele. Cítím se prázdná a vysílená..

Uběhly už 2 týdny. Našla jsem si místo v místní knihovně. Urovnávám knihy do poliček a ve volném času čtu.. romány nemůžu ani cítit. Tolik mi to připomíná Jacka. Moje břicho roste. Je už na pohled patrné.

Hned po práci jsem šla na autobusovou zastávku. Rozhlédnu se okolo sebe. "Pane bože , paní!"vykřikne nějaká žena. Nechápavě se na ní podívám. "Krvácíte !" . Podívám se na svoje nohy. Zpod kraťasů vytéká krev. Ucítím silnou bolest v břichu. Zamotá se mi hlava a padám na zem.

Pohled Jacka
"Nazdar "vejde do mé kanceláře Liam. "Čau "odbiji ho suše. "Nebuď nepříjemný.Jsi ve firmě zalezlý už dva týdny ! Ona se vrátí .. "sedá si na židli naproti mě. "Nevrátí "vstávám od stolu. "Dneska jdeme pařit . A to není otázka " usmívá se. Dívám se do dálky z okna. Nádherný výhled. Možná má pravdu . Musím ven . Liv se vrátí.. pokud mě miluje tak se vrátí.. budu na ní čekat a doufat."Tak fajn".Otočím se na něj. "Tak pojď , Bro"chytá mě kolem ramene a jdeme pryč z firmy. "Řídím "oznámí Liam a nasedáme do auta. Jedeme po silnici."Sakra" zakleje Liam. "Co je ?" Zeptám se ho. "Je tu sanitka. Doufám že ne havárka. "Řekne naštvaně Liam. Konečně se cesta trochu uvolnila. Vidím záchranáře klečet na zemi u těla . "Zajímalo by mě co se tu stalo "řekne Liam. "To mě taky "řeknu. Nevím proč ale nemůžu z toho místa spustit oči. Jako kdyby mě k němu něco táhlo. Jsem paranoidní.Řeknu sám sobě.

Pohled Liv
Probouzím se. Rozhlížím se kolem sebe. Poznávám nemocnici. Hned si vzpomenu co se stalo. Rychle se probouzím a kontroluji své břicho. "Uklidněte se paní "přijde sestra. Uklidním se. "Je dítě v pořádku?" Hned se zeptám. "Uklidněte se. Je v pořádku ale pokud bude takhle vyvádět ublížíte sobě i dítěti. Pošlu za vámi doktora . "Přikryje mě peřinou a odejde. Zaplní mě pocit klidu. Do pokoje vejde doktor. "Tak jak se cítíte ?"zeptá se a začne mi svítit baterkou do očí. "Je mi fajn "řeknu. "Jste ve 13. týdnu . Na začátku jsou tyto problémy normální ale většinou jsou předzvěstí rizikového těhotenství.. musíte se šetřit. Žádné stresové stavy, zvedání těžkých věcí. Mohlo by to ohrozit vás ale hlavně vaše dítě .."usměje se. "Kdy mě pustíte ? "Zeptám se. "Vzhled k tomu že jste na chvilku nedýchala. Necháme vás tu do zítřka a pak se uvidí.Přeji vám hodně štěstí "podá si se mnou ruku a pak odchází. Pokládám si ruku na břicho. "My to spolu zvládneme "zašeptám .

*Ráno*
Doktoři mě pouštějí . Oblékám se do oblečení které mi koupila jedna moc hodná sestra. Je pro těhotné a tak mi to perfektně sedí. Vycházíme pryč. Jdu nemocniční chodbou. "Liv ?"uslyším povědomí hlas. Otočím se. "Em ?"Usměji se. Em jde ke mě a obejme mě. "Ráda tě vidím "Nepouštím jí z objetí. "Co tu děláš ?"zeptám se jí. "Jsem tu na kontrole , zrovna jdu domů. A ty ? "Usměje se. "Včera jsem trochu omdlela.. odvezla mě sanitka .. ale všechno je v pořádku. Jen se musím šetřit." Tolik se chci zeptat na Jacka. Tolik po tom toužím. Společně jdeme ven. "Někdy za mnou přijď "obejmu jí. "Určitě přijdu.Jack na tebe pořád čeká.. "tahle věta mě vytrhne. Pouštím jí z objetí. Jenom trochu zvednu koutky.. "Tak já jdu "řekne a odchází k autu. Uvidím Liama. Myslím že vidí i on mě. Rychle se klidím z jeho dohledu. "Liv , počkej !"uslyším jeho hlas. Otočím se. "Jack je na dně.. Proč tohle děláš ?! Chováš se jak dítě ! "řekne. "Je to moje věc."bundou si zakryji břicho. Doufám že si ho nevšiml. Liam si mě projede pohledem . "Ty jsi si to nechala vzít ?"zeptá se. Neodpovím a pořádně si držím bundu.Protočím očima. "Hele ... nevím jestli ti tohle přijde normální... ale není ! Jack je na tebe až moc .. až moc hodný. "Nechápu co tím myslí. A je mi to jedno ."Nebudu se tu s tebou hádat. "Řeknu . "Víš vůbec co děláš ?! Nechápu tě ! Rozmysli si co chceš !"Zařve na mě. "Je to moje věc " Otáčím se a odcházím pryč.

Pokračování příště..