Posedlá Démonem ✔️

107.

Jsem naprosto začtená do děje příběhu . 

Příběh dívky která byla jiná než ostatní a ve stálé větší snaze hledala někoho kdo byl stejný jako ona. Přestávala věřit v naději. Její vlastní matka jí nenáviděla. Žila si svůj utajený život. Tolik se snažila zapadnout mezi ostatní . To že byla jiná jí odsoudilo. Jediná. Poslední své krve. Dělala věci kterých litovala a chtěla na ně co nejdříve zapomenout. Tohle jí šlo dobře a hlavně díky kouzlům. Kouzlo zapomnění. Nejkrásnější kouzlo. Nevědomost a zapomnění nejkrásnější věc. Vlastní svět plný kouzel . Takovým životem žila. Pomalu zjišťovala že pokud chce přežít musí se odstřihnout od lidí. Bylo jí lépe když byla sama s svými knihami a bloky na kreslení. Sama sobě slíbila že tajemství o tom kdo je nikomu neprozradí . Když byla ve společnosti lidí které měla ráda snažila se být sama sebou ale bála se jak jí vezme okolí . Začala vzdávat představu lidí kteří se společně smáli , bavili se. Ona mezi ně nikdy patřit nebude.

Nevím proč ale tahle kniha je deprimující. Zavřu jí . Beru si mobil a začnu si projíždět písničky. Najednou mi přijde esemeska. 

Jack : Co v tom mobilu hledáš ?

Rychle se otočím. "Ahoj " vyndám si sluchátka. "Ahoj " políbí mě. "Chyběl jsem ti ?"Usměje se na mě rozkošným úsměvem ."Co myslíš ?"zeptám se ho. "Určitě "sedá si vedle mě. "Co čteš ?"koukne se na mojí knihu. "Jedna hodně deprimující kniha "položím ji vedle sebe. Ucítím bolest v břiše. Chytnu si ho rukou a trochu vzdychnu. "Co je ?"okamžitě si mě starostlivě všímá Jack. "Nic..."zabručím a vstřebávám tu bolest. "Nic ! Bolí tě to ? Liv řekni mi to ?"dívá se mi přímo do očí. "Jenom trochu ale to zase přejde "zašeptám . " Liv "obejme mě. "Vezmu tě k doktorovi "zašeptá . "Nic to není.. jsou to jenom příznaky že se mi blíží porod ..."přitisknu se k němu a cítím jeho vůni. Stejnou vůni jako když jsem přijela jsem. "Vážně ? "Odtáhne se ode mě. "Jo " usměji se.

Pohledem Jacka
Liv se usmívala ale bylo vidět jak má zatnutou pěst a drtí v ní svoje prsty. Mám o ní strach. Chce poznat rodinu ale vím jednu věc jistě. Její rodina jí ráda vidět nebude.

Hraji na klavír a Liv stojí vedle klavíru. Z ničeho nic si chytne břicho. "Liv ?" Rychle se zvedám. Začne se smát. "Asi se mu líbí jak hraješ "zašeptá a začne si hladit bříško. "Kope ?"zeptám se. "Jo "bere mojí ruku a pokládá jí na břicho. Cítím ty pohyby. Je to moje dítě ! "Miluji tě "dám jí dlouhý polibek. Miluji jí celou. Nemůžu se dočkat až se prcek narodí. Bude to úžasné stvoření. "Ouu"řekne Liv a pevně si chytne břicho. Tohle nevypadá jako obyčejný kopanec. "To už trochu bolí .."zašeptá. "Pojď si sednout "chytnu jí za ruku a vedu do na židli. Sedne si. Kleknu si a začnu jí hladit po břichu. "Broučku.. co pak to děláš mamince "zašeptám do břicha. Liv se zasměje. "Nemůžeš jí přece tak ubližovat. Oba jí moc milujeme . "Pokračuji a Liv se usměje. "Stačí že jsem jí dost ublížil já "zašeptám a dám jí polibek na břicho. "Jacku ?"podívá se na mě. "Ano ?"chytnu její ruku a propletu s ní prsty. " Ty dva roky s tebou byli nejlepší v mém životě , občas to bylo trochu na zabití ale zvládli jsme to "zašeptá a pak se usměje.

O týden později
"Chci je poznat !"zvýší hlas Liv. "Není to dobrý nápad "řeknu. "Proč ?"zeptá se . Podívám se na ní  leží na gauči a kouká do stropu. Podívá se na mě. Otočím se. "Představ si to. Porodíš dítě a smíříš se s tím že je mrtvé. O 19 let později zaklepe na dveře těhotná dívka s tím že je tvoje dcera . Vážně si pořád myslíš že je to dobrý nápad ?"otočím se na  ní. "Asi máš pravdu "sedne si. Projede si rukou svoje blond vlasy. "Promiň "sednu si vedle ní. "Chápu že je chceš poznat ... ale není to dobrý nápad "vezmi jeden pramen jejich vlasů a pohrávám si sním mezi prsty.

Pohledem Liv
Jack odjel na pracovní schůzku. Jdu hledat na vlastní pěst. Jak jinak. Už vím jaké je heslo. Projíždím poslední hledané adresy. Najdu to , bydlí ve Skotsku. Ve Skotsku ? To je vážně hodně odlišná země. Opisuji si kontakt. Pochybuji že ještě funguje. Vytáčím číslo.

"Dobrý den , mohla bych mluvit s paní .."rychle hledám jméno .

"Paní Keryová u telefonu "

"Aha . Já jen .. vaše dcera ..."

"Nechápu o čem mluvíte "

"Myslím si že jsem vaše dcera. "

V telefonu je ticho.

Pokračování příště ...

Dneska trochu kratší ale vydávám novou knihu Tomu se říká "Život" . Tak snad vám to tím trochu vynahradím ;) 

S láskou Mel