Posedlá Démonem ✔️

57.

Pohled Jacka
"Liv.."jediné slovo které řeknu. Podívá se na mě svýma očima. Brečí a naprosto mě to ničí. " Nech mě ti to vysvětlit .."zašeptám. "Co mi chceš vysvětlovat ?!!! Řekni mi jestli je to pravda !!!! "Zařve na mě ale její hlas je tak tenký . Nevím co mám říct .. Čeká mojí odpověď.. " Liv "znovu řeknu .Je to jako kdybych nemohl říct nic jiného. Jdu směrem za ní..otočí se a jde pryč.."Liv "chytám jí za ruku. Tohle mě tak ničí. Ona mi mění celý můj život.. " Je to pravda ?"řekne a tečou jí slzy . "Já nevim"Řeknu uvnitř umírám. Pohled na ní mě ničí . " nech mě ti to vysvětlit .."kouknou se do jejich očí."Ne...já to slyšet nechci! Budou to jenom další lži !! "vytrhne se mi a jde pryč. Stojím jak opařený. Nedokážu za ní jít ...cítím jak mi stéká slza. Co to kurva !! Nesmím brečet !! Do prdele takových pocitů !! Co se to se mnou děje !! Rozběhnu se za Liv . Je v našem pokoji . Sedí na posteli. Klekám si před ní. "Liv "podívá se na mě. Slzy jí tečou proudem. "Prosím nech mě to vysvětlit ..Amanda .. ona je pryč a už je to dlouho"říkám jí a ona se ještě víc rozbrečí. Chytám jí za ruku. Vytrhává se mi a vstává. " Amanda mi všechno řekla !! Všechno !!"zakřičí na mě. Představa že jí Amanda řekla všechno ... to ne ! "Řekla mi že jsi řekl že jsem zoufalka ... Řekl jsi to ?"slzy jí tečou po tvářích. " Řekl...Ale řekl jsem to ještě pře tím než ..než .."začnu koktat a ona mi skočí do řeči.  "Než co ?! To všechno co jsi mi řekl byla lež !! "bere do ruky tašku a strká do ní věci.. Stojím tam a koukám na ní. Připadám si jako kdyby mi někdo proboda. "Odcházíš ?" zeptám se. Mám na krajíčku ale držím se. Nemůžu jí ukázat že brečím. "Potřebuju ...potřebuju pryč...a nemůžu tady být s tebou... prostě nemůžu...lhal jsi mi ... a to ve všem !! Já ti věřila " podívá se mi do očí. Je to jako kdyby mě probodalo tisíc jehel. Bere si batoh na záda a odchází. Chvilku tam stojím a pak běžím za ní. "Kam jdeš ?! "křičím na ní. " Nevim...ale rozhodně pryč od tebe !!"zařve na mě. Zastaví se přede dveřmi. Najednou se ve mě zmocní pocit naděje že se to rozmyslela. Otáčí se a sundává si prstýnek. Pokládá ho na poličku a odchází.. 

Pohled Liv 

Odejít z toho domu je to nejtěžší co jsem udělala . "Marku ?"zeptám se ho před dveřmi. " Ano ,slečno ?"usměje se na mě. " Odvezl by jste mě prosím do hotelu ve městě ?"utírám si rukávem bundy slzy."Jistě. " .Nastupujeme do auta. Nemůžu tomu uvěřit...Odjíždím..

V hotelu si vyndávám věci..Lehám si do postele a padám do pláče...Nesnáším to !! Nesnáším že jsem se to dozvěděla !! Bouchnu rukou do polštáře..

Už jsem v hotelu si týden. Celou dobu jsem zavřená v pokoji. Nic jsem skoro nesnědla. Mobil se mi vybil a jsem ráda. Ležím a přemýšlím ..už se tam nechci vrátit ...nechci se vrátit za Jackem..Po tomhle už mu nevěřím..Znovu začnu brečet..už nechci už nechci brečet..tolik to bolí...chci aby to všechno skončilo ta příšerná bolest...Přivinu se k peřině...

Pokračování příště ...