Posedlá Démonem ✔️

108.

V telefonu je ticho.

"To není možné . Moje dcera je mrtvá . Už mi nevolejte slečno "

Tipne mi to. Překvapeně dám mobil od ucha. A co si čekala ? Radostné ujetí zpět do rodiny ? Tak to jsi se spletla. "Sakra "dám si ruku na břicho. Bolest ta samá jen možná trochu horší. To přejde. Pomalu si sednu na židli v Jackově pracovně. Co se to poslední dobou děje ? Možná bych vážně měla k doktorovi. Bolest se ozve znovu. Vážně bych měla k doktorovi. Kde je můj hlídač když ho nejvíc potřebuji ?! Pomalu se zvednu . Bolest se nezhoršuje , horší je ten strach. Co když je něco z dítětem ? "Paní jste v pořádku ?"zeptá se mě muž z ochranky. "Ne nejsem "řeknu a přitom se opřu o stěnu. Rychle je u mě. "Odvezte mě prosím k doktorce "zašeptám . "Jistě "bere mě za ruku a pomůže mi do auta. "Klidně si lehnete jestli vám to pomůže "otočí se na mě z předního sedadla. "Ne, to je dobré " zapnu si pás. "Zavoláte pak prosím mému manželovi ?"řeknu a přitom si držím břicho. "Jistě ".

Ležím na lehátku... nebo co to je. Je to tady hrozné. Jenom ležím. Doktorka někam zmizela a je tu jenom sestra a já. Kouká do země. Nic neřekne. Mám z toho ještě větší strach. "Nebojte se . Bude to v pořádku "usměje se na mě. Už jsem se se smířila s tím že žádnou jinou větu neřekne. Povzdychnu si a položím si ruce na bříško. Občas ještě zabolí ale už to není tak hrozné. Tohle čekání mě vážně zabije .

Nevím jak dlouho tady ležím ale přijde mi to jako hodiny. Uslyším povědomí hlas. Jack . Pomalu se chci zvednout . "Paní ne , ležte !"přijde ke mě sestra a přitlačí mě zpátky. Srdce mi bije tak až ho slyším až v hlavě. Otevřou se dveře. "Liv "přijde ke mě Jack. Stiskne mi ruku. "Jak je ti ? "Zeptá se. "Líp "zašeptám . "Pane Blacku , můžu s vámi mluvit ?"ozve se ve dveřích doktorka . "Jistě "podívá se na mě Jacka. Nechápavě se na něj podívám. Co se děje ? Proč mi nikdo neřekne co se děje ?

Pohledem Jacka
"Co se děje ?"zeptám se doktorky." Jde o to . Vaše žena měla před pár měsíci nehodu. Dítě je v pořádku. Horší je že u ní vzniklo rizikové těhotenství. Je to stresem. Musel  prožívat hodně stresových situací. "Podívá se na mě jako kdybych jí ubližoval. "Musí být v klidu . Žádné stresové situace "usměje se. Vracím se zpátky k Liv. "Jacku, řekni mi co se děje ? Co je s dítětem ?"zeptá se a z oka jí ukápne slza. "Neboj , prcek je v pohodě. "Usměji se. "Pojedeme domů ?"zeptám se jí . "Jo "usměje se. Pomalu si sedne." Vezmu tě "natáhnu ruce že ji vezmu do náruče. "Zvládnu to "řekne a pomalu se postaví na nohy.

"Přemýšlela jsem o návštěvě mojí rodiny "prolomí ticho v autě. Jen se zhluboka nadechnu. Jak jí to mám sakra říct ! "Mohli by jsme letět třeba za týden "řekne. "Nemohli "řeknu. "Proč ?"zeptá se a přitom na sobě cítím její oči. Smutný pohled . "Protože .. Protože nechci aby se stalo něco malému "řeknu a přitom se na ní podívám. Vracím pohled na vozovku. "Co by se mu stalo ?"zeptá se. "Jsi v rizikovém těhotenství. Chceš snad tomu malému ublížit ? "Řeknu to už trochu naštvaně. Liv mlčí. Podívám se na ní. " Promiň "dám jednu ruku z volantu . Propletu s ní ruku. "Můžeme si tam naplánovat cestu až se narodí prcek .. ale teď ne " řeknu. "Dobře "řekne.

Sleduji jak pomalu oddychuje . Uklidňuje mě to. Její spokojený výraz. Když se usmívá při spaní. Dávám jí pramen vlasů z obličeje. Otevře oči a usměje se na mě. "Promiň "zašeptám . "Jsem ráda že jsi mě vzbudil "řekne a natáhne se ke mě blíž. Dá mi jemný polibek. Přitáhnu si jí k sobě. Dávám jí jemné polibky.

Leží mi na hrudníku a povídáme si. "Změnilo nás to "řekne. "Co nás změnilo ?"políbím jí na hlavu. "Moje těhotenství "zašeptá. " Naše dítě "dodám. "Vždycky jsem si myslela že když budu mít dítě budu nešťastná.. a místo toho si těším na den až ho budu držet v náručí "jemně se zasměje. "Nemůžu se dočkat až budu držet naše dítě ". "Myslím že to bude kluk "řekne a přitom se na mě podívá. "Budu rád ať to bude holka nebo kluk . To mi připomíná .. co ty jména "zasměji se." Kluk bude Jacka , holčička .."odmlčí se. "Claire "řeknu to za ní. "Claire "zopakuje . "Zní to hezky "konstatuje. "Už spi "silně jí k sobě přitisknu. "Dobrou "řekne a sama se ke mě namáčkne. Uklidňuje mě pocit že je tady. Vedle mě s naším dítětem. Spokojená , teda alespoň myslím že je spokojená. Miluji jí a to už nic na světě nezmění. Nic mí jí nevezme.

Pokračování příště..

Takže hlásím se s další kapitolou . Poslední dobou jsem se hodně rozepsala takže už mám předepsané čtyři kapitoly :D Jinak jak jste přežili vysvědčení ? Já ho přežila celkem dobře , neboli u mě se to moc neřeší jelikož jsem úspěšně dokončila základku :D Neuvěřitelně se těším do nové školy :3 

Děkuji za čtení a hlasy

Vaše Mel