Obliviate ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ³

•31.Začátek druhé války

Otevřela jsem oči. Kde to jsem? Viděla jsem Hagridovu hájenku a cítila, jak mě někdo podepírá. ,,Harry?" zašeptala jsem. ,,Musíme za Brumbálem. Musíme ho najít." Ach ano, už si vzpomínám. Brumbál zemřel... ,,Ano," špitla jsem a vstala. S Harrym jsme se vydali k astronomické věži. Stála tam celá škola a všichni se dívali jen na něj. Harry se ode mě odpojil a přešel ke svému oblíbenému profesorovi. Odrhnul mu vlasy z obličeje a přiložil mu ruku na hruď. Pak se rozvzlykal, až k němu nakonec přišla Ginny a obejmula ho. Harry jí vzlykal na rameni a mě, ač jsem se cítila trošku zmateně, stekla po tváři slza.

Profesorka McGonagallová zvedla hůlku k nebi. Profesoři jí následovali a já udělala to samé. Postupně se přidávali i studenti a všichni byli zticha, dívali se na toho nejlepšího ředitele, jakého Bradavice kdy měli a Znamení zla zmizelo. Obloha byla opět jasná.

•••

Opírala jsem se hlavou o Ronovo rameno a pozorovala Harryho. Stál u zábradlí a v ruce svíral medailonek. Vstala jsem a přešla k němu. ,,To je ten další viteál, který jste našli?" Harry se hořce zasmál. ,,Jo, dá se tak říct? Otevři ho," podal mi medailonek a já ho otevřela. Vevnitř byl papírek. ,,Přečti to," pobídl mě. ,,Pánovi Zla:Až toto přečtete, budu už mrtev. Přišel jsem na vaše tajemství. Skutečný viteál jsem vzal a hodlám ho zničit. Věřím, že se najde někdo, kdo bude v mé práci pokračovat a pak vás konečně zničí. R.A.B." ,,Je to podvrh," vzdychl Harry, ,,a kvůli tomuhle Brumbál zemřel. Nemus zemřít."

,,R.A.B.? Kdo to je?" zeptal se Ron, který stále seděl na tom stejném místě. ,,Nemám tušení," pokrčil rameny černovlásek a já na Rona mrkla. ,,Ron se s tím smířil. S tebou a Ginny. Ale raději bych se s ní v jeho přítomnosti moc nemuckala!" zasmála jsem se a Harrymu to vykouzlilo malý úsměv na tváři. ,,Já už se sem nevrátím. Musím dokončit to, co Brumbál začal a jedině tak zničím Voldemorta. Najdu všechny viteály. Ale když to půjde, dám vám vědět, kde jsem a jak se mám..." ,,Odjakživa obdivuji tvou odvahu," řekla jsem upřímně a pohlédla na svého nejlepšího kamaráda, ,,někdy jsi ale hrozný trouba." ,,Jo, Hermiona má pravdu. Po těch letech by ti to mohlo dojít," Ron vstal a stoupl si vedle Harryho.

,,Jedeme v tom zkrátka spolu. Nenechámě tě v tom. Jdeme do toho s tebou. Co by sis bez nás sám počal?" drkla jsem ho loktem. Harry si odevdzaně povzdechl. ,,Asi vás nedokážu přemluvit k opaku, že?" s Ronem jsme zakroutili hlavou. ,,Tak dobře. Ale jdete do toho dobrovolně. Sami jste se rozhodli. Počítáte s těmi riziky? Může to být nebezpečné, vyprávěl jsem vám o tom, co se stalo v jeskyni..."

,,Ano, Harry, jdeme do toho s tebou," kývl Ron a já jsem se na něj usmála. Poslední dobou mi byl blízký víc, než kdy jindy. Netušila jsem však, proč jsem se s ním několikrát hádala. Nevěděla jsem ten důvod...v něčem jsem měla mezery.

Vtom se ozvalo něco krásného. Byl to fénix, který naříkal a přitom to znělo jako nádherná píseň. Byl to Brumbálův fénix, a právě letěl dál, dál od toho všeho, směrem k slunci a já si přála tím fénixem být.

Konec

Neumím psát poděkování:D
Upřímně doufám, že jste si příběh užili a že mě pořád máte rádi:D:(
Děkuji všem, kteří četli, hvězdičkovali a hlavně komentovali, jste úžasní❤
Určitě si můžete přečíst další z mých příběhů^^
Takže ještě jednou DĚKUJI!❤❤
°Neplecha ukončena°
Thx, ILY❤
-Milka