Obliviate ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ³

•28.Schovejte se...

,,Freeze! Maličký, chyběl jsi mi zase," vydechla jsem a zabořila tvář do jeho kožíšku. Přivřela jsem oči a pak se odtáhla. Podívala jsem se do těch jeho krásných očí, které...které byly plné smutku?! ,,Freeze, maličký...jsi v pořádku?" vyděsila jsem se. Freeze mi jen položil packu na dlaň, olízl jí, podíval se na mě a pak najednou odběhl pryč. ,,Freeze!" křičela jsem za ním a vyběhla z umývárny, jenže jsem ho ztratila z dohledu. Povzdechla jsem si. Draco také někam zmizel a už ani Freezemu se s ničím nemohu svěřit. Vrátila jsem se tedy do společenské místnosti, sedla si na pohovku a zírala do plamenů.

Najednou jsem uslyšela kroky na schodech a otočila hlavum ,,Harry?" překvapeně jsem se podívala na černovlasého chlapce s brýlemi, který se najednou objevil ve společenské místnosti. ,,Ano?" otočil se ke mně. ,,Ty někam jdeš?" ptala jsem se. ,,Jdu. S Brumbálem musíme-" odmlčel se, ,,no prostě potřebuji něco probrat s Brumbálem." ,,Aha," měřila jsem si ho nejistým pohledem. ,,Doprovázíš ho na nějaké té jeho cestě, viď?" zeptala jsem se tiše a on zalapal po dechu. ,,Jak to víš?" pousmála jsem se. ,,Nejsi jediný, který něco ví, Harry. Prosím tě, buď opatrný," přešla jsem ke svému nejlepšímu kamarádovi a pevně ho obejmula. ,,Budu, neboj se," slíbil mi. Pustila jsem ho a on mi věnoval poslední úsměv. Pak prošel kolem Buclaté dámy a zmizel. Všimla jsem si pergamenu, který ležel na stolku. Vzala jsem ho do ruky a klepla na něj hůlkou. K mému překvapení to byl opravdu Pobertův plánek.

Harry šel k astronomické věži, ve které byl Brumbál se Snapem. Jakmile tam přišel Harry, Snape odcházel pryč. Po pár minutách Harry ani Brumbál nebyli na plánku k nalezení. V Bradavicích se ale nedalo přemisťovat! Pokroutila jsem nad tím hlavou a rozhodla se jít také na astronomickou věž, protože jsem tam už dlouho nebyla a chtěla si pročistit hlavu. Za půl hodiny měla být večerka, ale pro jistotu jsem si Pobertův plánek vzala s sebou. Chodby byly opuštěné, a tak jsem v klidu dorazila na astronomickou věž. Opřela jsem se o zábradlí a zahleděla se do dálky. A začala přemýšlet o všem možném...

Co Draco skrývá za tajemství, když se mi stále vyhýbá?

•••

Z mých myšlenek mě vytrhl zvuk přemisťování a já se rychle otočila. Stál tam Harry, který podpíral Brumbála. Vyjekla jsem a rychle se k nim vrhla. ,,Hermiono! Co tady děláš?" udiveně se na mě podíval Harry. ,,Na tom teď nezáleží. Co se stalo?" zajímala jsem se. ,,Severuse....přiveď sem...Severuse...honem Harry," říkal pomalu Brumbál a sedl si. ,,Běž, já tu s ním zůstanu," pobídla jsem Harryho, který rychle přikývl a měl se k odchodu. Když v tom se ozvalo zavrzání schodu. ,,Rychle! Schovejte se! A za žádnou cenu nevylézejte!" řekl nám Brumbál a zase vstal. ,,Věřte mi. Udělejte, co říkám." S Harrym jsme se po sobě podívali, ale poslechli jsme. Harry se schoval dole a já byla ukryta v jednom velkém stínu.

,,Dobrý večer, Draco," měla jsem co dělat, abych nevykřikla. Před Brumbálem stál Draco, který na něj mířil hůlkou. ,,Co tě sem přivádí?" ,,Kdo je tu ještě? Slyšel jsem hlasy!" snažil se znít odvážně. ,,Nikdo. Mluvil jsem sám k sobě. Taky sám sobě něco šeptáš?" ptal se ho klidně Brumbál. Jako kdyby s ním mluvil o počasí. ,,Draco," řekl pomalu Brumbál, když Draco neodpovídal. Musela jsem se ovládat, abych něco neudělala. ,,Ty přece nejsi žádný vrah," srdce se mi divoce rozbušilo. Co to má všechno znamenat?

,,Jak víte, co jsem? To by vás šokovalo!" vykřikl. Mě právě šokoval on sám...

Vy mě zítra zabijete...