•27.Felix Felicis

2K 183 6
                                    

,,Draco! Jsi v pořádku!" vydechla jsem a padla blonďákovi kolem krku. Jeho ruce mě obejmuly a cítila jsem, jak mě políbil do vlasů. ,,Ano. Omluv mě, Hermi, ale budu muset někam jít," řekl nejistě a pomalu mě pustil. ,,Kam?" zeptala jsem se zklamaně. ,,Já...chci si dodělat ve společence úkoly," řekl vyhýbavě. ,,Ale s nimi bych ti přece mohla pomoct v knihovně," namítla jsem, on se ale usmál a zavrtěl hlavou. ,,Ne, já to zvládnu a navíc tě nechci obtěžovat..." sklonil se ke mně a políbil mě. A pak odešel a já se šouravým krokem vydala na kolej.

Na pohovce seděl Harry a zprudka dýchal. Kousek od něj stála Ginny s Ronem, a tak jsem se k nim připojila. Harry propaloval pohledem svojí učebnici lektvarů. ,,Je na sebe naštvaný," zašeptala mi Ginny, ,,a už neví, co s tou učebnicí. Prý mu způsobila dost problémů." ,,Tak ať se jí zbaví," sykla jsem, ,,Draco málem přišel o život, a to jen díky té učebnici!" Ginny věděla o tom, že jsem se s Dracem dala zase dohromady, neušel mi ale překvapený výraz Rona.

,,Takže ty s ním zase jsi?!" ,,Ronalde, teď bys to nemusel řešit, ne?" protočila jsem očima. ,,Harry udělal náhodou dobře, že na něj to kouzlo seslal! Merlin ví, co Malfoy chystá a ty se s ním ještě stýkáš! Je mi z tebe nanic, Hermiono!" křikl na mě Ron a vůbec se nesnažil tlumit hlas. Ve společence však nikdo nebyl. ,,Tohle je můj život, Ronalde, a je jen na mě, s kým se budu stýkat a s kým budu chodit!" ,,Nemohli by jste toho nechat? Pořád se jen hádáte!" pokroutila unaveně hlavou Ginny a sedla si k Harrymu, kterého objala kolem ramen.

,,Musíš se jí zbavit, Harry," řekla mu jemně. ,,Ale jak?" zasténal a vjel si rukou do vlasů. ,,O jednom místě vím," sdělila mu tajemně, vzala ho za ruku a do té druhé vzala učebnici. Společně odešli a jelikož já v Ronaldově přítomnosti nepotřebuji být, odešla jsem na pokoj.

•••

,,Dobře, Harry, tentokrát už to určitě vyjde. Musíš z Křiklana dostat tu vzpomínku," domlouvala jsem mu a podala mu lahvičku s Felixem. Harry přikývl a napil se jí. ,,Tak? Jak ti je?" zeptal se ho Ron. ,,Báječně," Harrymu se po tváři rozlil blažený úsměv a lahvičku zase zavřel. ,,Pamatuj, že Křiklan večeřívá brzy, pak se jde projít a-" ,,Jo, jasně. Jdu k Hagridovi," Harry se zvedl s pohovky. ,,Ne! Musíš za Křiklanem a dostat z něj tu vzpomínku!" křikla jsem na něj a on se na mě otočil s nechápavým a naprosto vtipným výrazem. ,,Proč? Mám skvělej pocit, že je správnej čas na návštěvu u Hagrida. Cítím v kostech, že se stane něco mimořádnýho. Nebo...Felix to ví," uchechtl se, a pak opravdu odešel. Ještě než prošel kolem Buclaté dámy, slyšeli jsme, jak nahlas pozdravil skupinku nebelvírských studentů hlasitým: ,,Čáu!" Ron pokroutil hlavou a já si sedla na pohovku.

Teď budeme čekat, než se Harry vrátí. ,,Takhke tu vzpomínku od něj nedostane." ,,Proč musel jít za Hagridem? Není ten Felix třeba prošlý? Připadá mi, že se Harry spíš zbláznil."

Obliviate ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ³Where stories live. Discover now