Obliviate ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ³

•12.V příležitostné komnatě

,,Nemusel jsi z toho hned obviňovat Draca!" vyštěkla jsem na Harryho, když jsme se druhý den sešli ve Velké síni na snídani. Překvapeně se na mě podíval. ,,Už několikrát to Draco mohl být," řekl. ,,Neznamená to, že když ty ho miluješ, že proti němu my něco nemáme," odsekl Ron. ,,Tebe jsem se neptala, Ronalde!" křikla jsem na zrzka. ,,Nemusíš být zase hned naštvaná!" protočil očima. ,,Snape měl pravdu. Obviňujete ho a nemáte jediný důkaz," odsekla jsem, vzala si jablko a rázně odkráčela z Velké síně. A ve dveřích do někoho vrazila. ,,Promiň!" vyštěkla jsem a ani se nepodívala, kdo to je. Až když mě chytil za ruku, tak jsem poznala, že je to Draco. ,,Nechtěla jsem na tebe být tak hrubá," řekla jsem tiše. ,,Hermi, co se stalo?" zeptal se vyděšeně. ,,Já nevím! Pohádala jsem se s Harrym a Ronem, nevím, co se mezi náma děje a ani nevím, proč se mnou trávíš už tak málo času!" vydechla jsem a zamrkala, abych zaplašila slzy.

,,Nech ho, ty mudlovská šmejdko!" vyjekla Pansy Parkinsonová a snažila se dostat Draca z mého dosahu. ,,Přestaň!" okřikl ji Draco a ona jako spráskaný pes odešla ke zmijozelskému stolu. ,,Hermiono," řekla pevně Draco, ,,promluvíme si o tom. Jednou." ,,Ale proč jednou? Proč ne teď? To jsem až poslední na řadě?" ,,Ale samozřejmě, že ne! Tak počkej, já se rychle najím a ty jdi do komnaty nejvyšší potřeby, ano? Já tam pak přijdu," usmál se a políbil mě na tvář. Mezitím co on si sedal ke zmijozelskému stolu, jsem já běžela ke komnatě nejvyšší potřeby. Když jsem vyběhla všechny schody, nikdo tam díkybohu nebyl. Třikrát jsem přešla podél stěny a v duchu pořád opakovala tutéž větu. Potřebujeme nějaké místo, kde si můžeme promluvit... Potřebujeme nějaké místo, kde si můžeme promluvit... Potřebujeme nějaké místo, kde si můžeme promluvit... A pak se přede mnou objevily dveře. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se. Byly tam polštáře, a dokonce i stoleček s jídlem. ,,Tak tady by Draco hlady neumřel," ušklíbla jsem se a ještě než jsem si sedla na jeden z polštářů, přiběhl udýchaný Draco a také se rozhlédl.

,,No teda," vydechl a šel si pomalu sednout ke mně. ,,Je tu i jídlo!" usmál se a posadil se naproti mě. Vzal si jednu čokoládovou sušenku a s chutí se do ní zakousl. Vypadal roztomile, jako malé dítě a já se musela pousmát. ,,Co je?" zeptal se. ,,Jsi roztomilý," zakřenila jsem se. ,,Já vždycky," zasmál se. ,,A taky egoistický," přisunula jsem se blíž k němu. ,,A taky tvůj," pousmál se a nahl se ke mně. A pak mě krásně políbil. ,,Dobře, nechme toho, nebo se k tomu rozhovoru vůbec nedostaneme," vyhrkla jsem. ,,Fajn. Tak.." podíval se na mě. ,,Proč se mi vyhýbáš?" zeptala jsem se tiše. ,,Já se ti nevyhýbám, Hermiono. Já jen...nemám moc času, víš?" sklopil pohled. ,,A s čím jsi tak zaneprázdněný?" ,,To ti nemůžu říct, je to tajné," zamumlal vyhýbavě. ,,No dobře. Takže mi ani neřekneš, kam vždycky mizíš?" mlčel. ,,Beru to jako ne," povzdechla jsem si poraženecky a vstala.

,,Hermiono," chytil mě za ruku, ,,ale já tě pořád miluju."

Roztomilé, no ne? xD
Mám rozepsaný další díl, tak snad ho do zítřka stihnu:DD
°Neplecha ukončena°
Thx, ILY❤