Afraid! - never /h.s.

- Čtyřicet tři -

tento díl věnuji holčině která mi vytvořila úsměv na tváři,  @JsemStastnyClovek užij si díl♥

V I C T O R I E :

Úklid byl asi nejtěžší část toho všeho, hlavně proto, že se Oklahoma vytratila stejně rychle, jako sem přišla. Ani se jim vlastně nedivím, ani slovo nepořádek totiž nevystihuje to, co tu po nich zbylo. Každý z nás dostal pytel na odpadky s tím, že máme obejít každý kout Coloráda a uklidit, co tu po druhým táboře zůstalo. Zábava to teda opravdu nebyla. 

Vedoucí dostali za úkol nádobí a pomoc v kuchyni, což jim tedy opravdu nezávidím. Podle polední pauzy, kdy jsem prohodila pár slov se Zaynem, je tam pořádně zapřáhli a musí umýt všechno nádobí. Na to, že je jich tam šest, toho prý mají ještě plné ruce práce. 

Sony si to taky krásně načasovala, ve dvě už netrpělivě postává na parkovišti a mává všem, kdo je ochotný ji věnovat pozornost. Harry ji táhne její obrovitý kufr s neutrálním výrazem ve tváři, mezitím co jeho přítelkyně drží svojí miniaturní kabelku. Zajímalo by mě, jestli ho mrzí, že odjíždí. 

,,Vykoukáš do něj díru" objeví se vedle mě Harryho sestra, překvapivě oblečená v černém. Periferně vidím, jak si mě prohlíží. 

,,A ty do mě" řeknu klidně. Slyším jak si pobaveně odfrkne. ,,Dlouho jsem tě neviděla, neříkám že mi to vadilo" dodám. 

,,Máme stejné pocity" pokrčí ležárně rameny a lehce natočí hlavu, úplně stejně jako to dělá Harry, když přemýšlí. ,,Ale tak teď to můžeš u mého bratříčka zkusit znovu, konkurence ti odjela. Můžeš se zase předvádět při nějaké hře. Možnost máš hned navečer."

,,Nemám o tvého bratra zájem" tentokrát jsem to já, kdo se směje. ,,Zrovna on je poslední v žebříčku lidí, se kterými bych chtěla něco mít" ubezpečím ji. ,,A teď mě omluv, musím za kamarádkou. Já totiž nějaké mám a nemusím stalkovat holky z bratrovo týmu, víš?" sladce se usměji a rozejdu se opačným směrem, než je parkoviště.

 Přesněji ke kopci, na kterém stojí Kate s telefonem v ruce. Připomene mi to mě, když jsem volala Dominice. Musím ji brzo zavolat. 

Zdálky se na mě usměje a lehce mávne, načež se do telefonu rozloučí a udělá ke mě pár kroků. ,,Ach ty telefonáty s rodinou" protočí vtipně očima. 

,,Znám" ušklíbnu se a sednu si do trávy, kamarádka mě napodobí. Pytel odhodím k tomu jejímu a jen si společně užíváme výhled na tábor pod námi. 

***

Velká vedra, která nás další den už od rána přepadla, jasně rozhodla o dalších hrách které budeme hrát. Budou se konat v rybníce, které v tomhle neuvěřitelném vedru zajišťuje dokonalou ochlazující lázeň. Proto není překvapením, s jakou radostí jsme to všichni schválili. Mělo jít o nějakou další skládačku, jenže tentokrát jsme ji měli získat díky potápěním se do vody.

Bylo to taky založené na našich znalostech, nebo spíše dobré orientaci výroků a citátů známých osobností z minulosti. 

Abych to tedy uvedla na pravou míru..každý z nás se měl s brýlemi potopit do určité hloubky, kam dospělí naházeli nebo lépe schovali kousky určeného citátu. Ten jsme měli složit a přijít na to, od koho je. Ta poslední část mě trochu děsila, ve škole mi tyhle výroky nikdy nešli, ale co se týče potápění, byla jsme doslova nadšená.

Hned po snídani hrajeme fotbal ve kterém zvítězí Louisův tým a po obědě se pomalu všichni přemisťujeme dolu k jezeru. Ještě v chatce si všímám, jak jsme se tady opálila a že si kalhotky u plavek musím převázat tak, aby mi nepadaly. Trochu mě můj úbytek váhy překvapí, ale když zvážím, že mám více pohybu a častokrát nestíhám ani jídlo, pouze nad tím mávnu rukou.