Afraid! - never /h.s.

- Padesát jedna - // KONEC

V I C T O R I E :

Ráno, ještě předtím než všichni stanou se kočím vysprchovat. Děkuji bohu za tenhle nápad, nařídit si budíka a vykrást se do sprch. Vodou nešetřím, užívám si teplou vodu a v§ni sprchového gelu. 

Ještě s ručníkem okolo mokrých vlasů mě vyhledá bratr se vzkazem, že naši přijedou někdy po obědě. Otec se prý zdrží v práci a proto nestíhají přijet dřív. Alan je prý rád, alespoň budeme moct pomoct s úklidem tábora. Já už tak nadšená nejsem, ale i přesto mlčím a naopak přitakávám. 

S Emetem a Scotem kterého cestou na snídaní potkám si skoro nic neřeknu. Oni dva se totiž stále překřikují a sdělují si zážitky a nadšení z těchto tří týdnů, zatímco mě výjimečně není do řeči. Oddělím se od nich tak rychle že si toho nejspíše ani nevšimnou.

U stolu se nesetkávám s nikým, kdo by si se mnou chtěl nějak extra povídat, za což jsem jenom ráda. Nahážu do sebe celou snídani během pár minut a už odnáším talíř. Nezapomenu to vzít přes stůl se svačinou, neboli jablkem a vodou ve flašce. 

Zdálky vidím Harryho, po boku Louise a Nialla. Dřív než si mě kdokoliv všimne se odšourám do chatky. Mám na sobě snad poslední čisté oblečení, zbytek mám už pečlivě poskládaný  a sbalený v kufru. 

Podle pokynů, co nám včera večer Orel po vyhlášení vítěze zadal, musíme svléct povlečení a prostěradlo z postelí, načež si všechny tašky vynést ven před dveře. Potom je nějaký malý program v Hnízdě a po obědě už každý domů.

Když jsem asi v polovině převlékání postele, přijde do chatky Kate. Dveřmi za sebou doslova prásknu a s dupotem přiběhne k posteli do které následně skočí, div jí nesloží. Překvapeně zvednu hlavu nad dekou co mě celé tři týdny poctivě hřála a nevím, co mám dělat. 

Mám jít za ní a zeptat se, co se stalo, i přesto že to asi tuším? Koušu se do strany tváře a vyčkávám, mezitím co si Kate sedne. Oči má zavodněný a výraz smutný. Je to asi poprvé co jí takhle vidím. 

,,Tvůj brácha je idiot" popotáhne a protři si rukama oči. Proti své vůli se zasměji a hodím jí balíček papírových kapesníků, který překvapivě mrštně chytí. 

,,Já vím" přikývnu. ,,Mám se ptát co provedl?" zeptám se nejistě. Jen nesouhlasně zakroutí hlavou a lehounce se usměje, načež mi dá i přes svůj protest jasně najevo co jí trápí. 

,,Jen jsem byla moc naivní ohledně toho, co od vztahu tady na Colorádu čekat." 

Po jejích slovech je ticho, které ruší jen šustění přikrývek.  Jsem na nás pyšná když máme po hodince už úplně uklizeno, smetí vynesené, zameteno i deky a polštáře odnesené do Hnízda. Tašky si podle pokynů necháme před dveřmi do chatky a společně se vydáme najít to nejlepší místo ve společenské síni. 

Jedny z mála volných míst se ukážou dvě křesla u schodů, ani ne moc daleko a ani ne moc blízko hlavnímu dění. Je to jako první den, kdy jsme tam všichni seděli i s rodiči a napjatě čekali co se bude dít.

Velkou výhodou byla právě absence rodičů, díky čemuž se tu dalo normálně pohybovat a dýchat. Nevědomky se rozhlížím po místnosti a vyhledávám očima vedoucí. Prostě si nemůžu pomoct. 

Louis má na sobě tu samou riflovou bundu kterou měl první den, stojí s nějakým klukem pár metrů od nás. Niallovu hlavu zahlédnu mezi skupinkou holek na gauči, společně s Liamem. Zayn tady ještě není a Alan je u vchodu. Vypadá zkroušeně. 

Poslední vedoucí, neboli Harry se mému zraku asi vyhýbá. To si tedy myslím do doby, než si všimnu, že stojí přímo naproti mě. Jak jsem si ho mohla nevšimnout?! Ještě k tomu, když mě tak neskrývavě pozoruje. Přímo na mě zírá, snad ani nemrká.