Afraid! - never /h.s.

- Čtyřicet -

věnováno anděli jménem @nataliebeckertova ♥
___

H A R R Y :

Stoupnu si, Niall udělá to samé a společně se rozejdeme za Liamem s Louisem Zaynem, kteří stojí opodál. Johnson k nám trochu udýchaně přiběhne, kývnutím hlavy dá najevo že je připraven. Orel na nás mávne, všichni k němu přijdeme a rozdělíme se po třech, každých tři na jednu stranu. Stojím hned u Orlovo pravice, vedle mě stojí Louis se Zaynem. Jsem trochu nervózní, potí se mi ruce.

,,Dobrý chlapci, dneska se snažte, jde o hodně" řekne nám tlumeně Orel a pomalým krokem se s námi rozejde k Oklahomě. V jejím čele jde Sup (p.a.: v tomhle si bohužel nejsem vůbec jistá, možná jsem jeho přezdívku už zmiňovala, bohužel si ji už nevybavuji. Omlouvám se, případně mě v komentáři opravte a já to předělám) je o něco hubenější než Orel, v červené sportovní mikině celkem září. Vedle něj kráčí sebevědomě Connor, o něco dál Alex s Bondem a Lucasem. Za ním s baterkami, pochodní, nebo zapnutými telefony velký chumel lidí.

,,Zdravím starý příteli" má hlubší a ostřejší hlas, přesně jak si ho pamatuji. Nepatrně si nás vedoucí projede pohledem, u mě se zastaví. Sice pouze nepatrně, ale zaznamenám to. ,,Máte to tu pořád stejně nudné."

,,Supe, kamaráde, vypadáš ještě starší než dříve" zavtipkuje Orel a obejme ho. ,,To víš, dbáme na tradice" dodá na jeho poznámku.

,,Vždyť já vím, jen vtipkuji" mrkne ,,máte to tu velmi pěkně udělané, je vidět že jste se na naší návštěvu rázně připravili" kývá hlavou a prohlíží si tábor. ,,My jsme bohužel nedorazili všichni, jeden z dospělých si něco udělal s nohou, proto navrhl že ti, nechtějí jít pohlídá a překvapivě to několik lidí přijalo."

,,Ano, ano, všiml jsem si, že vás nějak ubylo" potvrdí Orel a zářivě se usměje. ,,No co, to přece neznamená, že se nemůžeme dneska dobře bavit,ne?"

,,Samozřejmě, možná to bude pro počet i lepší" věnuje mu Sup úsměv. ,,Každopádně se naši vedoucí nemohli dočkat, znáš to, náš tábor je hodně společenský" na slovo společenský dá možná až přehnaný důraz. Naráží na minulý incident, neboli na potyčku kterou jsem já údajně vyvolal.

,,To každopádně" vydechne Orel ,,a teď už pojďte, musíte mít žízeň. Harry?" osloví mě.

,,Ano pane?" pohlédnu na něj co nejvěrněji dovedu.

,,Zapal ohniště, vím že je na tebe spolehnutí" mrkne na mě a já s nepatrným úsměvem přikývnu.

,,Samozřejmě, pane" bez dalších slov se otočím na patě a během se přemístím k ohništi. Kluci mě následují a pomáhají s ohništěm, dokonce ani Alan nemá žádné přehnané komentáře. I když mě jednu chvíli obdaruje zvláštním pohledem, kdy mi v hlavě zůstane prázdno, až na jednu jedinou otázku.

Ví to?

V I C T O R I E :

Je jich méně než jsem čekala, jenže jsou všude. Do hnízda se natlačila velká část a už nám vyprazdňují zásoby pití. Nezapomínají ani na chlebíčky, jednohubky nebo obložené talíře. Nasáčkují se k ohništi, na deky a špalky.

Překvapuje mě, jak rychle zapadnou. Konverzují s našimi úplně bez problémů, každý si najde nějakou skupinku. A právě v tu chvíli si připadám nejvíce sama, nevím kam jít. Rozhodnu si se svojí ukořistěnou skleničkou sednout k jednomu ze stolů. Momentálně jsem vděčná za telefon, dlouho jsme se neozvala Dominice.

Jenže když začnu vyťukávat první slovo do textovky, ozve se vedle mě známý hlas. ,,Je to dost na hovno co?" překvapeně sebou trhnu. Je to Linda, ta samá Linda z kopce, kde jsme první dny chodila kouřit. Než mi moje cigarety někdo nezabavil.