Afraid! - never /h.s.

-Třicet-

Nezapomeňte na konci hodit komentář!♥
___

,,Mluvil jsi s Carou?" položí mi má přítelkyně otázku. Zvednu pohled od vozovky k ní, jen na pár vteřin a kývnu. ,,Těším se na ní, dlouho jsem s ní nemluvila" mluví dál, už od doby, co jsme vyjeli tu pusu nezavřela.

,,Těší se na tebe někteří přátele" rozvíjím své kývnutí. Sony se rozesměje, má pisklavý a na můj vkus až přehnaně vysoký hlas. ,,No co?" nechápu její čin.

,,Někteří?" pozvedne pořád rozesmátá své obočí ,,snad všichni ne?" zavrtí hlavou ze strany na stranu, až jí blonďaté vlasy obkrouží krk. Jedním pohybem ruky je vrátí na své místo. ,,Harry s některými jsem si psala a hodně lidí mě očekává" periferně vidím, jak se culí ,,nemůžu se dočkat až je všechny uvidím."

,,Jo, to věřím" vydechnu. Nejspíš mě ale ani neslyšela, protože se znovu rozezní její hlas po celém prostoru mého auta.

,,Kdyby nebyla ta přehlídka v Paříži, tak bych přijela dříve" našpulí své rudé rty ,,ale chápeš, tohle byla úžasná příležitost, aby si mě někdo všiml" jen lehce přikyvuji, abych dala najevo, že všemu naprosto rozumím. ,,Ale tady se také zdržím jen týden, jedu s rodinou do Řecka."

,,Do Řecka? Měla jsi tu být celé dva týdny!" namítnu.

,,To sice měla, ale plány se změnili zlato" mlaskne a nakloní se přes řadící páku, aby mi dala lehký polibek na tvář. ,,Až přijedeš zpátky, budeme spolu skoro celý zbytek prázdnin" slíbí a vytáhne z kabelky své zrcátko, aby si zkontrolovala svůj make-up.

,,Za chvíli tam budeme" prohodím jen aby nebylo takové ticho, ve kterém by si mé myšlenky dělaly co chtěly. Potřebuji ji rozpovídat, abych nemusel myslet a jen koukal na silnici.

,,Já vím, znám to tu" zamumlá ,,pamatuješ, jak jsme spolu byli minulý rok v tom lese?" její hlas je tiší. ,,Jak se hrála nějaká ta hra, ale my jim utekli a ty jsi mě vzal na ten posed?" její ruka se ocitne na mém stehně. ,,Pomohl jsi mi po žebříku a pak mě hodil do sena.." ruka na mém stehně jede nahoru rychleji, než stačím vnímat.

,,Jo pamatuji" vyhrknu a odstrčím její ruku pryč. Její výraz je překvapený a dokonce lehce zamračený. ,,Nerozptyluj řidiče při řízení, nechci to narvat do prvního stromu" vysvětlím své jednání a raději zapnu rádio.

,,Jsme v pohodě?" přehluší rádio ,,myslím tím my dva, jestli jsme ok?" vím, že se na mě dívá tím svým pohledem.

,,Jasně, vše je v nejlepší pořádku" přikývnu s povzdechem a pohladím jí po ruce, kterou má položenou v klíně.

Sjedu z hlavní a najedu na polní cestu, načež se ocitáme v lese, kudy vede menší asfaltová cesta. Sony vedle mě se zavrtí, ví moc dobře že jsme jen pár metrů. A taky že ano, les se po chvilce rozestoupí a mi spatříme chatky s jednou velkou v čele. Okolo kopce, skoro až hory a hodně lesů. Třpytící se hladinu Koloráda, na které jsou díky větru vidět i menší vlnky.

Auto zaparkuji na parkovišti co nejblíže chatám. Vypnu motor a vytáhnu klíčky ze zapalování, a však nemám se k výstupu. Sony to nebere v úvahu a hned otevírá dveře, načež uslyším klapaní jejích podpatků. Povzdechnu si a protřu si obličej, jsem zmatený sám sebou a nelíbí se mi to. Vždycky jsem měl kurva jasno.

Když se podívám přes okýnko ven, spatřím Victorii. Má na sobě šedé volné tepláky a černé tričko s dlouhým rukávem, ruce překřížené na prsou. Vlasy rozpuštěné tak, že jí splývají do půlky zad. Jen pár pramínků má okolo obličeje. Její výraz je nečitelný, když si centimetr po centimetru prohlíží mou přítelkyni, která stojí jen pár metrů od ní.