Afraid! - never /h.s.

- Čtyřicet jedna -

Tak jo děti, usaďte se, budu vám vyprávět historii Coloráda a taky Harryho, což bude zajímavý :D ... snad ._.
___

H A R R Y :

Trochu vystrašeně si mě prohlíží a nejistě si přitom kouše dolní ret. Sedí na své posteli, bradu položenou na kolenech a její zvláštní uhrančivé oči sledují každý můj pohyb. Trochu mě to znervózňuje, ale respektuji její strach a udržuji dostatečnou vzdálenost. Sednu si na kraj postele její spolubydlící a hluboce se nadechnu. 

,,Chci vědět pár věcí" promluví jako první, čímž prolomí tohle zvláštní ticho. Chtěl jsem mluvit jako první, ale ona mi to značně zjednodušila. ,,Chci, aby jsi mi na ně naprosto pravdivě odpovídal po celou tu dobu." 

,,Dobře, ale něco za něco" oči se jí rozšíří ,,ne, takhle to nemyslím" uklidním ji ,,budeme si pokládat otázky, na střídačku a pravdivě na ně odpovídat..prostě si uděláme chvilku pravdy, rozumíš?"Pošlu jí jeden lehký úsměv a sleduji, jak se mračí když přemýšlí. Vím, že to není přesně to co chtěla, ale když už se mám její zvědavosti otevřít já, chci aby udělala to samé. 

,,Přijímá a začínám" rozhodne se po chvilce a já se musím usmát její nervozitě. Vím, proč je teď tak ve střehu, ale stejně chci, aby to bylo jako předtím. Skopnu boty jako ona po příchodu sem a sednu si stejně tak, že si skrčím nohy bod bradu a opřu se o zeď chatky. Zacuká jí koutek, což raději nekomentuji, nechci ji přivést do rozpaků. 

,,Jen do toho, máme na to času dost" přikývnu a nakloním hlavu na stranu. Vlasy mám bezpečně v šátku. 

,,Jsi v některých drobnostech stejný jako Connor" zamumlá. Když vidí, jak jsem zamrzl, pokračuje v původní myšlence. ,,Jen gesta, přesněji to s tou hlavou, když jsme s ním mluvila v tom lese, udělal to přesně jako to děláš ty. Nakloní hlavu na pravou stranu a lehounce, skoro neznatelně se ušklíbne. Přesně jako ty před chvílí."

,,To je ta otázka?" odvětím. Nechci to komentovat, i když mě to samozřejmě nenechá chladného. Srovnávat mě zrovna s ním, to je mi teda radost. Ale přes to je příjemné vidět, že si všímá gest co nevědomky dělám. Povzdechne si a vzdorovitě zavrtí hlavou. ,,Tak se už zeptej" pobídnu ji. 

,,Proč ho tolik nesnášíš?" ok, tahle otázka mě vůbec nepřekvapuje. 

,,Začnu od začátku aby jsi to pochopila" pátrám v hlavě, musím na ní pomalu ,,no, možná víš, že Orel a Sup jsou bratři. To oni měli sen, ze kterého vybudovali plán. Už jako malý snili o tom, že si otevřou vlastní tábor. Někde uprostřed lesů, bez signálu a bez starostí. Prostě místo, kam budou přepracovaní rodiče posílat svoje ratolesti, aby měli sami chvilku klidu sami pro sebe. No každopádně se jim to ve třiadvaceti konečně povedlo a na začátku to šlapalo jako hodinky. Lidé byli spokojení a nepochybuji, že to i dobře vynášelo." 

,,No dobrá, ale co to má co dělat s mojí otázkou?" je vidět, že už je klidná. Natáhla nohy před sebe a přehodila si přes ně deku, nezapomíná mě sledovat. 

,,Dostanu se k tomu" usměji se ,,navíc tě to určitě taky zajímá" mrknu ještě. ,,No, jenže Orel a Sup jsou úplně rozdílné povahy a postupem času se to samozřejmě projevovalo. Měli jiné názory na vedení tábora a už je nebavilo pořád se na všem domlouvat. Takže samozřejmě vznikaly hádky, z čehož ta jedna a zároveň poslední byla konečná. Nebavili se prý asi dva měsíce a lidé si už mysleli, že budou muset hledat jiný tábor pro jejich děti. Jenže měli naštěstí své rodiče, které nechtěli o hádkách ani slyšet a navrhli kompromis." 

,,Zatím je to zajímavý příběh" podotkne mi do vyprávění Tori. Kývnu a jsem až přehnaně rád, že můžu být tady s ní, než venku s Oklahomou.