Afraid! - never /h.s.

-Dvacet 2/3-

Jestli mi někdo napíše ,že dělám špatně čárky ,ukousnu mu hlavu! Ano ,dělám to jinak a měnit to nehodlám. Mám to takhle ráda..Nevyhovuje? Nečtěte. Ba-dum-tss.
_____

,,Harry? Kam mě to táhneš?" vyhrknu ,ale nesnažím se mu vykroutit. Lidí ubývá a zapeklité uličky přibývají stejně ,jako kapky potu na mém čele. Šourám bosé paty po teplé zemi ,kamínky mě štípají do nohou a nově vytvořené puchýře nepříjemně bolí. Harry vypadá pořád naštvaně a to vím i přes to ,že mu nevidím do obličeje. Přijde mi ho znám roky. Přitom je to pár dní ,co jsem ho v Hnízdě viděla poprvé. Sevře se mi hrdlo. Zastavujeme a Harry mě pouští ,ale místo ,kde mě držel je ještě pořád sálavě teplé po jeho doteku. 

,,Proč Victorie ,kurva proč?" jeho hlas je naštvaný ,ale snaží se znít klidně. Když se ke mě otočí čelem ,vidím v jeho očích zmatek. Hluboce vydechuje ,zatíná svaly a kouká na mě. ,,Na něco jsem se tě ptal" připomene hrubě. Ztěžka polknu. 

,,Nevím co myslíš" zalžu a sklopím zrak k zemi na své zaprášené a bosé nohy. Přijdu si oproti Harrymu malinká. Jako vždy v jeho přítomnosti ,když se na mě zlobí. Harry se nepřirozeně zasměje ,zní to naprosto jinak než jeho klasický smích. Odporně a slizce. 

,,Ty jsi mě kurva neposlechla! Řekl jsem ti jasně ,aby jsi zůstala tam u stánků a ty jsi udělala co?" Vím ,že je ta otázka směřovaná ke mě. Ke komu jinému taky ,když jsme tady v té odlehlé a tiché uličce sami? Jeho chraplavý hlas se odráží od kamenných zdí okolo nás. 

,,Šla jsem pryč" polknu. Potí se mi dlaně ,takže si je třu o tenkou látku trička.

,,Ano drahá Victorie ,neposlechla jsi mě a šla jsi svádět nějakého zkurveného dospělého motorkáře. Víš vůbec co se ti mohlo stát?" Zní jako moje máma ,zase a pořád. Štve mě to. 

,,Byla jsem na očích lidí ,takže by si nic nedovolil. Je mi šestnáct Bože ,chtěla jsem si jen pokecat." Asi jsem úplně blbá ,ale nevidím v tom nějaký problém. Spíš naopak. ,,Mohl jsi mě tam s ním nechat ,třeba bychom mohli kecat a ty mezitím nakupovat. Myslím Harry ,že to přeháníš." 

,,Do píči Victorie! Víš vůbec ,jak jsi vedle toho uslintaného dvacetiletého chlapa vypadala? Jako kurva. Jako obyčejná kurva. A asi taky pěkně blbá ,když si myslíš ,že tě tam můžu nechat jen s ním." Skoro nedýchám ,jen po propichuji pohledem. ,,Kdyby se ti něco stalo ,můžu za to já. Mám tě na starosti sakra! To já tě sem vzal. Já debil si myslel že budeš ráda ,když odtud vypadneš někam ven mezi lidi." 

,,Jsi odporný hajzl Stylesi" zasyčím. On nic neříká ,jen se rukama opře o zeď za ním. Opře se a hluboce dýchá ,přičemž je jinak absolutní ticho. Nevím sama ,co si myslím ,ani jak se cítím. Jsem ve zvláštním tranzu. 

,,Ty jsi zase jen malá holka Victorie. Nemáš rozum. Chápu tvoje rodiče ,že tě sem poslali ,potřebuješ v Kolorádu dospět. Ale pochybuji ,že ti to pomůže." Harry vrtí hlavou ,je pořád zády ke mě. Jeho slova mají zvláštní účinek na mé tělo. Přijdu si s pošpiněna a ponížena. Nenávidím ho. 

,,Proč jsi mě sem teda bral? Aby jsi mě urážel ,říkal mi že jsem kráva ,děvka a malá holka? O to ti šlo? Ublížit mým citům? Potlesk pro pana Stylese." Ironie z mého hlasu je vraždící. Avšak mě od něj ty slova docela zranila. 

,,Já kurva nevím! Jen jsem se nechtěl hádat ,tak strašně nerad se s tebou hádám ,jenže ty jsi vždy taková..prostě hádavá" Harry si projede rukou vlasy. Dělá to celkem často ,jak jsem si všimla. ,,Nechci ti nedávat ,jen prostě..strašně mě štveš ,ale myslel jsem si ,že si ten dnešní výlet nějak užijeme ,nebo tak.." už není otočený. Naopak je přímo naproti mě. 

,,Nevyznám se v tobě a když jsem s tebou ,tak se nevyznám ani v sobě a upřímně vůbec nevím ,proč ti to říkám" ušklíbnu se pohladím si rukou loket na druhé ruce. ,,Omlouvám se ,že jsem tě neposlechla ,ale stále si myslím ,že jsem neudělala nic tak strašného" zvednu pohled ,jsou zase trochu ostřejší. Kousnu se do rtu. 

,,Nebudeme to už řešit ,okay? Nakoupíme ,zajdeme na zmrzku a já tě vezmu k řece. Pak do tábora a tam..na všechno zapomeneme a budeme se chovat normální jako předtím." Promluví klidným hlasem a povzdechne si. Nakrčím obočí. 

,,Na co jako zapomeneme ,na nadávky a urá-" nenechá mě to domluvit ,protože překoná tu vzdálenost mezi námi a spojí naše rty. Překvapí mě to ,ale spolupracuji. Když mi jazykem přejede po spodním rtu ,vzdychnu a nechám ho vniknout dovnitř mých úst. Pořád jsem překvapena ,mám zavřené oči a jen si užívám tenhle zvláštní moment. Netrvá nějak dlouho ,jen pár vteřin. Potom se odtáhne na bezpečnou vzdálenost a prohlíží si můj obličej. 

,,Na všechno" šeptne a vydá se pomalými kroky zpět uličkou. Mě tam nechá stát s pořád překvapeným výrazem a smíšenými emocemi. Přejedu si konečky prstů po rtech a lehce se pousměji ,,potom se ale rozeběhnu za Harrym. Přeci jenom se mu nechci ztratit.   
***
Nákup nám netrvá skoro vůbec dlouho. Jde nám to od ruky. Vždycky si jen říkáme kdo má co vzít a kolik toho má být. Zbytečně se nevybavujeme ,nemáme o čem. Když bereme poslední kousky surovin ,máme oba plné ruce tašek. A to i přesto ,že jsme chodili k autu věšení jak vánoční stromečky několikrát předtím.  Ono nakoupit pro tolik lidí taky není nejjednodušší ,hlavně když k tomu máte jen jedno auto. To je jen tak mimochodem úplně plné. S Harrym nasedneme do auta a v tichosti odjíždíme z města. 

,,Nechtěl jsi na zmrzlinu?" zeptám se ,abych přerušila to mučivé ticho. Lehounce se usměje a kývne. 

,,Jasně že jo ,tedy ve vedlejším městě ji koupíme a pak tě vezmu k té řece" informuje mě o svých plánech a já jen přikyvuji ,i když to nejspíše ani nevidí ,protože soustředí pohled na vozovku před námi. ,,Jakou máš ráda zmrzlinu?" zeptá se z nenadání ,až sebou trhnu. 

,,No ,asi jahodovou ,taková klasika" pokrčím rameny ,,ale třeba nemusím čokoládovou" zasměji se nervózně. Nechci aby zase nastalo ticho. Od té uličky je to mezi námi napjaté jak struha a mě to strašně rozčiluje. Harold se také usměje a dokonce i více reálně ,než předtím já. 

,,Já čokoládovou miluju! Nebo třeba oříškovou ,skořicovou.." básní a vlhčí si přitom jazykem rty. 

,,Jo ,skořicová je fajn" přitakám a zabořím se hlouběji do sedadla. Pomalu zavírám oči ,únava je velká ,přeci jenom se tady v táboře člověk vůbec nevyspí. Madrace jsou tvrdé a vstávání brzké. Otrava no. Dlouho je ale zavřené nemám ,protože auto po pár minutách s trhnutím zastavuje v nějakém pěkném městečku. 

,,Počkej tady" houkne Harry a rychle vylejzá. S pozvednutým obočím na něj koukám ,dokud nezmizí za rohem. Trvá to tak pět minut ,než se vrací s plnýma rukama ,v každé třímá velký kornout plný zmrzliny. Usmívá se u toho jako malé dítě. Je to nakažlivé ,hlavně ty jeho ďolíčky ve tvářích. ,,tady jedna zmrzlina pro princeznu" podá mi krásně červeně zbarvenou zmrzlinu. 

,,Děkuju" trochu se začervenám po jeho slovech. Už jsem vám říkala ,že se v něm opravdu nevyznám? Hlavně s těmi změnami nálad by měl začít něco dělat ,než ho umlátím cihlou.
_______________
- Hej hou! Tenhle díl se mi líbí ,jak je napsaný ale nenávidím ho ,jak je nudnej :D o ničem no.. ale tím se dostávám k druhému bodu.
- Ta pusa..no ,nebyla plánovaná z mé strany. Prostě se mi tam hodila. Bylo to ale moc brzo.. Každopádně se v dalším dílu ,který vyjde dozvíte..nebo spíš si připomenete něco důležitého na Harryho straně. Schválně jestli uhádnete ,co to je? Začíná to na S. A miláčci? Všichni ,kdo shippujete Virry ,tak se bojte! :D A nečekejte v tomto příběhu že se do sebe zamilují a budou spolu do konce. Vždyť ho nesnáší!
- Miluju vás  vaše Colette♥