Afraid! - never /h.s.

-Jedenáct-

S dílem nejsem spokojená ,je to takové moc rychlé a uspěchané. Omlouvám se :/

______

,,Tak jo ,jdeme na to!" křikne Harry jeho hrubším hlasem a všechny nás přejede pohledem. Alanovo družstvo zrovna nehraje,takže sedí opodál a propichuje mě opodál. Cítím se nervózní. Jak z Harryho slov ,které mi před chvíli řekl,tak z tolika pozornosti. Vždycky jsem se předváděla ,to ano. Strhování pozornosti by mi šlo,to bez pochyby ,ale vždy jsem to chtěla. Ne teď,kdy bych si nejradši šla sednout někam do stínu a vůbec tu kulatou věc neřešila.Ale okay,to zvládnu. Prostě budu dělat ,že tu nejsou. Ono to půjde.

Jeden z dospěláků pískne do píšťalky,čímž zahájí tento zápas. Na mnutku zkamením ,jako by každý můj pohyb měl zkazit hru. Když si ale uvědomím ,že kolem mě pobíhají jak spoluhráči ,tak protihráčů ,rychle mě to přejde a dám se do zmateného běhu. Vedle mě se objeví Scot ,který zase rychle zmizí.

,,Pojďme,to dáme!" pokřikují všichni všichni z trávníku okolo nás.

Nevím,co se to se mnou děje,ale mám nutkání zvracet. Točí se mi hlava a jsem nervózní ,že to pokazím hned ,co se dotknu míče. Nikdy jsem to neměla ,takovou nejistot. Vždycky jsem si tak nějak věřila. Teď je to však jiné a já asi vím ,kdo za to může. Harry slova mě tak dostali ,nebo si to jen namlouvám?

,,Tori ,sakra hni se a nestůj tam jak solnej sloup!" a taky je to Harold ,kdo mě donutí se alespoň snažit. Najednou je vedle mě ,stejně ,jako předtím Scot ,jen s tím rozdílem ,že on jde blíž ke mně. ,,Hele holka ,prostě to pojď vyhrát ,pak už tě nechám.." poprvé za tu dobu se mi podívá zpříma do očí. Ne na dlouho ,hra je totiž v plném proudu ,ale stejně stihnu spatřit tu zeleň v jeho očích. ,,Jasný?"

,,Jasný" kývnu rozhodně a popojdu krok od něj dozadu. Rychle se otočím a očima vyhledám míč ,který má právě Zayn. Je až nepříjemně blízko naší branky ,která je právě nechráněna. Harry si toho taky všimne a pošle tam Toma,který je ze zápasu naprosto nadšený.

Za zádama uslyším nějaká Harryho slova ,která však neslyším přesně. Snad to nebylo nic důležitého ,co by nám pomohlo vyhrát. Běžím rovnou k Zaynovi,vedle kterého obíhá Zora s nějakýma dvěma klukama z druhého týmu. Když si mě všimne ,povytáhne koutky do malého úšklebku.

,,Nazdar Vicky ,co ty tady?" líbezně se usměje. Úsměv uvadne ,když se mi za zády vynoří Harry a Zaynovi míč vezme. Jeho výraz je k nezaplacení. ,,Parchante jeden debilní!" řve za Harrym ,který s uloveným míčem běží k sousední brance. Míč vykopne pár metrů před ním ,ten letí do skoro prázdné branky. Bod. Gól. Prostě bod pro nás ,takže kus k výhře! (Nepovídej Colette ,bez tebe bychom na to nepřišli-.-) Celý tým skanduje Harryho jméno ,stejně ,jako lidi na trávníku. Zastihnu se ,že i já vykřiknu radostně jeho jméno.

Harry se radostně šklebí na Zayna ,který však pozoruje mě. Nervózně polknu ,avšak za ním pomalu jdu.

,,No ,musím uznat ,že to nebyl špatný plán" pokývá hlavou tmavovlásek a skousne si ret. ,,Někdy mi o tom řekneš víc" oznámí mi a já se povýšeně usměji.

,,Uvidíme ,uvidíme.." na patě se otočím a jdu rovnou za Harrym ,který si podává ruku ze Scotem ,který za ním přišel od branky ,kde chránil Toma ,kdyby to nezvládl. ,,Musíme to vyhrát ,chci ho porazit!" šeptnu mu do ucha ,když jdu kolem něj.

,,Spolehni se" houkne do vzduchu. Je to poslední před dalším zapískáním ,které mě znovu vtáhne do hry. Tohle jsem potřebovala. Oklepat se a dál nabírat jistotu ,která mě dělá silnou a nepřemožitelnou. No dobrá ,jde spíše o ten pocit..ale stejně.