Anorektička [Opravuje se]

[1]

,,Tak já už jdu," křičím na celý byt, aby mě máma slyšela a mířím do školy.

Před budovou školy se na chvíli zastavím, protože musím nabrat sílu. Jsi tlustá. Špeku zhubni. Proč musí chodit zrovna k nám do třídy? Tyto věty slýchávám ve škole dennodenně.

Vejdu do velkých dveří a zamířím rovnou ke své skříňce. ,,Jeee špek už přišel," slyším za sebou hlasy, když dojdu ke své skříňce. Většinou se to snažím ignorovat, ale občas to prostě nejde a hned vybuchnu. Ruce mám sevřené v pěst.

Ze skříňky si vyndám učení na první hodinu, což je matematika a zamířím rovnou do své třídy. ,,Špeku zhubni," zakřičí na mě "spolužák", jen co překročím práh učebny. Do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem rychle zahnala zpátky, aby to nikdo neviděl. Nechci, aby si mysleli, že jsem slabá. Šikanovali by mě ještě více a o to opravdu nestojím.

Bez jediného slova jdu ke své lavici a sednu si na dřevěnou židli. ,,Aby ses náhodou moc nepřemohla špekoune," křičí na mě spolužáci a tlemí se. Kdybych mohla, jednu bych mu vrazila, ale možná na to brzy dojde.

,,Nechte jí na pokoji!" Můj pohled padne na blonďatého kluka asi o kousek většího než jsem já. Má velké svaly a je i docela hezký. Skenovala jsem každou část jeho dokonalého těla a můj pohled se zastavil na jeho neodolatelných modrých očí. Nikdy jsem žádné takové neviděla. Přišli mi něčím zvláštní, ale čím, to jsem sama netušila.

,,Aaa špekoun si našel kluka," odpoví s posměchem "spolužák", který tuto šikanu začal.

,,Sice to není moje holka, ale nebudete se jí posmívat nebo zažijete peklo," odpoví blonďák a odejde.

,,To bych to peklo chtěl vidět," zasměje se James a jde rovnou za klukama. Nejspíš si o tom neznámém blonďáčkovi povídají a pomlouvají ho, což je u nich normální.

To se mi ještě nikdy nestalo, aby se mě, takové tlusťošky, někdo zastal. Většinou se k nim hned přidá, ale tenhle kluk bude nejspíše jiný.

Kdo to vlastně je? Pomyslela jsem si, když zazvonilo na hodinu.

Bleskem jsem si připravila věci na hodinu a stoupla si vedle své lavice. Do třídy vejde učitel a my se můžeme posadit. ,,Sarah pojď k tabuli," vyzve mě učitel a mě nic jiného nezbývá než jít k tabuli.

,,Špekoune pohni kostrou," vysměje se mi James. ,,Víš co, drž hubu," řeknu agresivně a pokračuji v cestě. U tabule na mě čeká jeden příklad. Rychle ho vypočítám a čekám na hodnocení.

,,Výborně běž si sednout," odpoví s úsměvem učitel. Otočím se a jdu k lavici.

Toto je první kapitola mého nového příběh 😊
Do komentu pište jestli mám pokračovat.
Vote potěší.
Budu se na vás těšit možná u další kapitoly. 💜💛💚💙❤