I need only one thing... (Niam) cz

37.

Louis

Byl jsem trochu mimo z toho šoku. A moc jsem nevnímal okolí. Harry mi zachránil život, ale na druhou stranu jeho vinou jsem spadl z té skály.

Slyšel jsem hlasy ostatních, ale význam slov mi vůbec nedával smysl. Jako když máte sluchátka na uších. V jednu chvíli jsem seděl na mokrém písku zabalený v dece a o chvilku později už mi Harry v koupelně napouštěl vanu plnou horké vody.

Až teprve teď mi došlo, že jsme tam venku mohli oba umřít. Pod návalem všech těchto pocitů jsem se rozbrečel jako malé dítě. Horké slzy mi tekly po tvářích a nešlo to zastavit.

Harry mě chtěl obejmout, ale já ho odstrčil.

,,Nesnáším tě" zašeptal jsem.

On si mě ale znovu přitáhl do objetí a svůj nos zabořil do mých vlasů.

,,Já tě ale miluju Lou a byl jsem ten největší idiot, když jsem na to na jedinou vteřinu zapomněl a podvedl tě."

,,Nikdy bych tě ale nenechal umřít. Pokud už mě nikdy nebudeš chtít vidět tak to pochopím. Vzdám se všeho. Ale tvůj život je to nejcennější.''

Mojí odpovědí ale bylo pouze drkotání zubů. Byl jsem hrozně prochladlý. Když si toho Harry všimnul, pomohl mi do vany. Kde jsem se pohodlně uvelebil a hned mi bylo líp.

Pak jsem ale uslyšel, jak Harry odchází.

,,Kam jdeš?" zeptal jsem se zmateně.

,,Pryč, abych ti zase nějak neublížil" řekl sklesle.

Tak to pak ale budu muset jít taky protože kde je tvoje místo je i to moje. Pamatuješ?

Harry se po mých slovech zastavil a otočil se a i jemu se v očích leskly slzy. Natáhl jsem k němu ruku a s úšklebkem jsem čekal, až bude zase u mě, abych si ho mohl stáhnout k sobě do vany a dát si s ním společnou koupel s hromadou polibků, sladkých slovíček a mazlení.

Harry

Už jsem v to ani nedoufal, ale opak se stal pravdou. Právě teď jsem Louise držel v náručí a on se ke mně oddaně tisknul, jako kdyby na tom záležel jeho život. V horké vodě se všechny moje obavy rozplynuly a najednou bylo vše jasné, čisté a s vůní malin. Nezasloužil jsem si ho. On byl moje lepší polovička a já ho chtěl ochránit před všemi nástrahami světa.

Liam

Už jsem se nemohl dočkat až Nialla představím rodičům. Určitě budou naprosto nadšení. Moje blonďaté sluníčko musí přece každý milovat už, jen když se na něj podívá. Přijeli jsme k domu mých rodičů a já se podíval na nervózního Nialla. Rodiče už stáli ve dveřích a vítali nás.

,,Vše bude dobré broučku" řekl jsem povzbudivě.

A po té co jsem vystoupil jsem podržel Niallovi dveře a pak už nám nebránilo nic v představování.

Rodiče byli rádi, že nás vidí a že můžou konečně poznat muže, který se za pár měsíců stane mým manželem.

Niall s taťkou šli napřed dát si skleničku a já neunikl mámině zpovědi. Když v tom jsem z obývacího pokoje uslyšel hroznou ránu. Na nic jsem nečekal a s mamkou v zádech se šel rychle podívat, co se stalo. Niall klečel v hromádce střepů památeční vázy kterou si rodiče přivezli před mnoha lety z dovolené.

Niall byl úplně rudý a vypadal, že by se nejradši na místě propadl do země. A začal se hned všem horečnatě omlouvat. Já jsem se spíš bál, aby se v rozčilení nepořezal o všechny ty střepy.

Moji rodiče ale nakonec vše vzali dobře. Maminka Nialla uklidnila, že se nic neděje a s povzdechem si z něj ještě dělala srandu, že nám alespoň bude moci vybrat nějaký praktičtější svatební dar.

Celý den byl zachráněn vynikajícím obědem a čokoládovým dortem, který byl dokonalou tečkou za už tak náročným dnem...