I need only one thing... (Niam) cz

2.

Byl to už týden co mě Liam přistihl při tom jak ho sleduju a od té doby jsem si dával opravdu velký pozor abych ho někde nepotkal. Domů jsem se vždy kradl jako minimálně trojnásobný vrah. Naštěstí Liam každý den odcházel do práce brzo ráno.
To že jsem se mu vyhýbal mi ale vůbec nepomáhalo spíše naopak. Celá tahle hra na schovávanou už mi začínala vadit. Stejně jsem na něj myslel kudy jsem chodil.
Bylo akorát po pul 4 a já se vracel domů z práce. S hlavou plnou myšlenek a s pohledem upřeným k zemi. Byl jsem ve vlastním světě a vůbec nevnímal okolí. A právě proto jsem přehlédl osobu stojící hned u vedlejšího vchodu a hledající klíče. Než jsem si uvědomil že je to Liam už bylo pozdě protože přesně v ten stejný moment zvedl své čokoládové oči a upřel svůj pronikavý pohled na mě. V první chvíli jsem se zarazil a zčervenal jako rajče. Trapnější situaci jsem asi ještě nikdy nezažil. Připravoval jsem se na to že na mě začne křičet co jsem si to dovolil ho sledovat. Ale jeho reakce byla úplně jiná. Pomalým krokem jsem k němu došel. A jelikož nic neříkal snažil jsem se co nejrychleji proklouznout do svého domu. To mi ale Liam nedovolil a zastoupil mi cestu. Stál jsem tak blízko od něj že jsem si mohl prohlédnout každý detail jeho obličeje. Svou dlaň mi položil na tvář a palcem mi přejel po rozpraskaných rtech.
Já se ale cítil hrozně provinile a tak jsem jednoduše utekl jako malá holka a zabouchl mu dveře přímo před nosem. Pak už jsem si jen zul boty, tašku hodil kdo ví kam a po schodech utíkal do svého útočiště a ,,pozorovací'' místnosti v jednom.
Sedl jsem si k oknu a opřel se lokty o parapet. Potřeboval jsem si srovnat myšlenky. A při pohledu na modré nebe s nadýchanými mraky a západem slunce se mi to docela dařilo. Jen ale do té doby než jsem zalétl pohledem k Liamově zahradě. Uviděl jsem ho akorát ve chvíli kdy si pouze v černých kraťasech odkládal švihadlo a ručník na stůl u bazénu.
A přesně v tuto chvíli jsem se musel rychle rozhodnout jestli zůstanu a nebo ne. Nechtěl jsem být znovu přistižen ale nedokázal bych ani odejít. A tak jsem si našel úkrt za širokým tmavomodrým závěsem. A pouze škvírkou sledoval Liama jak se začal protahovat.
Po té co si důkladně protáhl každý sval začal dělat kliky. Byl v tom opravdu dobrý protože já bych ve srovnání s ním nezvládl ani polovinu toho co on.
Po chvilce se zvedl a začal běhat kolečka kolem bazénu. Bylo jich přesně 15. Pak si došel pro ručník a když se trochu vydýchal vzal si švihadlo a začal skákat.
Kdyby to bylo možné tak bych ani nemrkal aby mi neuniklo nic z celé této dokonalé podívané.
Liam se ale najednou v půlce skákání zastavil a jeho pohled skončil zase na mém domě. Se skousnutým rtem pozoroval důkladně každý centimetr mého okna.
Sice mě nemohl vidět ale mě se při pohledu na něj rozlilo tělem příjemné teplo a přejel jsem si palcem po spodním rtu přesně tak jak se ho dotýkal on.
Po chvilce která se mi zdála jako nekonečná to vzdal a se zavrtěním hlavy se ke mě otočil zády.
Došel si pro ručník který si dal kolem krku a pak se jakoby náhodou předklonil a dělal že si zavazuje tkaničky. Při tom ale vrtěl svým dokonalým pozadím jako kdyby se tento pohyb při zavazování tkaniček dělal úplně normálně.
,,On to snad dělá schválně?'' napadlo mě okamžitě. Tohle celé už na mě bylo silné kafe. A tak jsem si to bez dalšího rozmýšlení namířil přímo do koupelny a dal si pořádně ledovou sprchu.