I need only one thing... (Niam) cz

19.

Harry

Znovu jsem se vrátil k Liamovu domu a bez zábran jsem přeskočil šedý plot. Musel jsem zjistit, jestli je Liam opravdu doma nebo ne. Došel jsem k jeho vchodovým dveřím a vzal jsem za kliku. K mému velkému překvapení se dveře bez jediného vrznutí lehce otevřely a tak jsem drze vstoupil dovnitř. Následně jsem za sebou potichu zavřel a už ze vstupní haly zaslechl Liamův hlas. Vydal jsem se tedy na průzkum jeho domu. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem ho našel v jeho obýváku, jak tam nervózně přešlapuje s Niallovým telefonem u ucha. Naštěstí byl ke mně stále otočen zády a tak jsem si mohl vychutnat ten správný moment překvapení.

Liam

Stáli jsme s Harrym asi tak dva metry od sebe a zírali nevěřícně jeden na druhého.

,,Liame okamžitě mi řekni co se tady děje a kde je Niall?'' řekl Harry hlasem který nepřipouštěl námitky.

,,Jjještě sspí.'' vykoktal jsem.

,,Ty si myslíš že ti uvěřím tenhle blábol po tom, co jsi mi ani neotevřel?''

,,Jestli jsi mu něco provedl tak si mě nepřej'' byla jeho poslední slova než se na mě zase začal dívat zase jako na nějakého zločince, kterým jsem ,,zatím'' ještě nebyl.

Tohle byla jednoduše řečeno bezvýchodná situace a já vůbec netušil jak z ní ven. A pak když mi došlo, co teď asi dělá Niall. Co všechno musí prožívat a jak hrozně je nejspíš vystrašený. Už jsem ten tlak této bláznivé situace prostě psychicky nevydržel.

Sedl jsem si na zem a propukl v hlasitý pláč. Harrymu jsem mněl zakázáno cokoliv říci a ani Nialla jsem nemohl zachránit, pokud jsem nechtěl skončit po zbytek svého života ve vězení za vraždu. Když na mě všechny tyto myšlenky dolehly, musel jsem dát konečně průchod svým citům, které teď prostě nešli zastavit. A to, že u toho byl zrovna Harry, kterého jsem moc nemusel po tom, co mi ošmatával přítele mi bylo v tuhle chvíli úplně jedno.

Pak jsem ale ucítil na svém rameni hřejivou dlaň se slovy, že všechno bude zase dobré. A že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Ale jak to mohlo být zase všechno fajn, když člověk kterého jsem z celého srdce miloval, byl teď v nebezpečí života v rukou mafiánů a bůh ví kde.

Harry

Když se mi Liam nečekaně v slzách složil k nohám nejdříve jsem z toho mněl trochu smíšené pocity. Ale i tak jsem ho musel utěšit, protože jsem nemněl rád když se někdo trápil nebo mu bylo smutno.

,,Poslyš Liame, pokud mi řekneš, co se stalo tak ti můžu pomoct.''

,,Každý problém má nějaké řešení.''

Tenhle nneee'' řekl Liam stále v slzách.

,,Jde o Nialla?''

,,Stalo se mu něco?''

(Pravidlo číslo jedna nikdy nezasypte brečícího člověka tolika otázkami, protože vám zcela jistě neodpoví. A to byl bohužel i Liamův případ)

Potřeboval jsem se dozvědět všechny podrobnosti ale jedinou odpověď, kterou jsem od Liama dostal, byl další záchvat pláče.

Nejdříve jsem ho musel trochu uklidnit, a co může být lepšího než něco sladkého. A tak jsem se vydal do Liamovi kuchyně kde jsem v jeho mrazáku našel přesně to co jsem teď potřeboval. Kyblík čokoládovo-třešňové zmrzliny. Protože jak každý dobře ví sladké je dobré na nervy a v tuhle chvíli ho potřeboval jak Liam tak i já.

Ze šuplíku jsem vzal rovnou dvě velké lžíce. A následně už jsem Liama usazoval zachumlaného v chlupaté fialové dece k televizi. Kde jsem mu pustil DVD Batmana jelikož jsem jiné nemohl najít.

Asi po hodině už můj plán začínal postupně fungovat jelikož Liam mněl půlku zmrzliny v sobě, slzy už mu oschly a napjatě teď sledoval film kde si to Batman jezdil temnými ulicemi ve svém stylovém Batmobilu.

Dokonce se ke mně v půlce filmu začal i tulit a u závěrečných titulků už mi spokojeně oddechoval na klíně a spinkal jako mimino.

Louis

Už byl skoro večer a já dnes viděl Harryho pouze ráno u snídaně. Pak se začal chovat docela nervózně a při rychlém odchodu mi tvrdil že si potřebuje jen něco hrozně důležitého zařídit. Kde ale tak dlouho mohl být jsem v tuhle chvíli netušil a tak nebylo nic jednoduššího než mu napsat SMS.

,,Ahojky broučku, kde se touláš?'' na Harryho odpověď jsem naštěstí nemusel moc dlouho čekat.

,,Jsem u Liama, asi se mu něco stalo, rozbrečel se mi tu, radši tu s ním zůstanu přes noc. Nechci ho tu nechávat samotného. Vypadá to vážně asi to bude něco ohledné Nialla.''

,,Harry okamžitě se vrať domů, nebudeš mu pomáhat, ať si svoje problémy vyřeší sám'' odepsal jsem Harrymu v rozčilení.

,,Louisi Williame Tomlinsone jsi ten největší sobec pod sluncem, jestli něco víš tak mi to koukej okamžitě říct.''

Na tuhle Harryho zprávu jsem už neodepsal. Nejhorší totiž bylo že mněl pravdu byl jsem hrozný sobec. Dostat kamaráda do průšvihu a nechat ho v tom může totiž jen ten největší idiot. A tím jsem teď v Harryho očích bohužel byl právě já.

Věděl jsem totiž jak je Harry obětavý a že by tam Liama v takovém stavu samotného nikdy nenechal. Ale nemohl jsem dopustit aby se do celé téhle špíny zapletl i on. Původně to mněl být pouze nějaký snadný úkol pro Liama ale začínalo se to nějak komplikovat. Začínal mně sžírat pocit viny. A tak jsem musel udělat to jediné co bylo v téhle situaci správné. Vzít vše do svých vlastních rukou. Jak jsem to mněl udělat už na začátku...