I need only one thing... (Niam) cz

10.

Liam

Tohle už bylo i na mě moc. A to toho vydržím dost. Co si to ten kudrnáč sakra myslí. Že mi tady bude ošmatávat mého Nialla.

Teď když se na to celé dívám s odstupem tak mi to přijde trochu přehnané. Ale v tu chvíli jsem byl zlostí bez sebe. Viděl jsem rudě a nedokázal se ovládat.

Několika dlouhými kroky jsem se dostal až k Niallovi. Kterého jsem hrubě chytnul za zápěstí a odtáhnul ho do svého domu. Jako kdysi nějaký pračlověk svoji kořist do jeskyně.
Jenže problém byl ten že tohle chování nebylo správné. Protože už nejsme ve středověku.
Ale i přes tento fakt jsem nehodlal Niallovi dovolit aby se vzdálil z mé blízkosti.
Důsledkem tohoto všeho bylo to že jsem se nakonec s Niallem ocitl ve své ložnici. Kde jsem ho opatrně jako nějakou porcelánovou panenku položil do postele a pak se k němu namáčkl tak silně že asi nemohl ani moc dýchat. Ale to bylo mé sobecké duši tak trochu jedno. Jen jsem prostě potřeboval cítit teplo jeho těla za každou cenu.

Niall

Ani nevím jak se to vlastně přesně stalo. Ale najednou jsem se ocitl v Liamově posteli. Nestačil jsem ani zaprotestovat.
Ale když se na mě Liam začal tisknout moc pevně, už jsem se musel ozvat.
,,Li?''
,,Prosím pust mě, nemůžu skoro ani dýchat'' řekl jsem a netušil jestli mě vůbec Liam vnímal.
V tom se ale odtáhl a prudce se posadil.
Díval se na mě svým pronikavým pohledem ze kterého jsem dnes mohl vyčíst pouze smutek.
A pak se mi začal za všechno horečnatě omlouvat.

Liam

Připadal jsem si jako smyslů zbavený. Když jsem teď seděl tváří v tvář mému blonďatému andělovi. A přesně v tento moment se ve mě něco zlomilo.
Moje tělo ovládl pocit že už mu musím konečně všechno vysvětlit.
To proč jsem se choval jako debil, proč jsem mu nosil všechny ty růže a i to proč mám jeho ručník s Irskou vlajkou.
Tušil jsem ale že to nebude asi zase tak jednoduché. Ale největší obavy jsem mněl z toho že mi třeba nikdy nebude schopen odpustit.
Samozdřejmě že jsem ho tu nemohl držet a ani ho k ničemu nutit. Ale všechno bylo až příliž zamotané.

Niall

Když Liamovi stekla po tváři první neposedná slza. Sevřelo se mi srdce. Takhle jsem ho vidět nechtěl. Byl najednou tak hrozně moc zranitelný.
A tak jsem mu položil ukazováček na jeho měkké rty. S prosbou aby už nic neříkal.
Vypadalo to že toho má na srdci ještě dost. Ale po tomhle dni už toho bylo na nás oba moc.
A tak jsem ho jen obejmul a stočil se mu do náruče jako kotě.

A i když už se pak začalo stmívat já byl pořád v Liamově svalnaté náruči.
Objímali jsme se. Liam mi kreslil neurčité tvary na záda. A já se svojí hlavou na jeho hrudi poslouchal pravidelné údery jeho srdce.
Byl to úžasný moment. Jako kdyby to ani snad nebyla pravda. Nemohl jsem se nabažit jeho blízkosti. A plnými doušky si vychutnával klid který mu pomalu naplňoval duši.
Tahle chvíle byla tak křehká jako okvětní plátky všech těch růží které mi doma tak krásně voněly.

Když v tom se Liam zavrtěl a vyřknul větu která všechnu tuhle krásu rozdupala na prach.

,,Proč jsi spal s tím kudrnatým klukem co se na tebe tak lepil?''...