I need only one thing... (Niam) cz

3.

Znáte ten pocit když se nemůžete na nic pořádně soustředit, přemýšlet a ani spát? Tak přesně tak se teď cítím. Vždy když zavřu oči tak vidím jen jeho tvář.
Dnes ráno jsem se probudil v 5h a akorát se rozednívalo. Byla sobota a tak jsem si mohl přispat ale stejně už by se mi to nepovedlo. A tak jsem tento marný boj se svým tělem hned vzdal. Lepší volba byla si jít zaběhat. Oblékl jsem si sportovní šedé tepláky, černé triko a na nohy si obul své zářivě žluté boty na běhání. Vyrazil jsem a opravdu jsem nelitoval. Bylo překrásné ráno. Sluníčko akorát vycházelo a obloha byla blankytně modrá. Svěží vzduch mi pomáhal na mé pocuchané nervy a to jsem přesně potřeboval.
Po asi 3km jsem se rozhodl že pro dnešek už by mi to mohlo stačit a mírným poklusem jsem zamířil k domovu.
Po zabouchnutí dveří jsem se hned vydal do koupelny. Propocené oblečení jsem nedbale přehodil přes sušák na prádlo. Pak jsem si stoupnul do sprchy a nechal příjemně teplou vodu pečovat o moje tělo a napjaté svaly. Když jsem si pečlivě umyl každý centimetr svého těla, vypnul jsem vodu a zabalil se do měkkého ručníku.
V tom jsem ale uslyšel zvonek. Omotal jsem si tedy ručník kolem pasu a šel jsem se podívat kdo mě tu v tuhle ranní hodinu ruší.
Ale když jsem otevřel dveře a uviděl Liama spadla mi údivem brada a nezmohl jsem se na jediné slovo.
,,Ahoj'' řekl Liam jako kdyby to dělal každý den.
,,Nemáš prosím kafe, akorát mi došlo'' řekl s výrazem ztaceného štěněte. A já pouze přikývl a rukou mu naznačil že může jít dál.
Nic nenamítal a tak jsem za ním zavřel dveře a odvedl ho do kuchyňe.
,,Bydlíš tady sám?'' prolomil ticho Liam.
,,Jo'' tato strohá odpověď mu musela stačit.
Když se Liam usadil u jídelního stolu dal jsem vařit vodu na kávu. Taky jsem ještě nesnídal a už mi z hladu kručelo v břiše.
,,Nedáš si tu kávu u mě? řekl jsem nesmělým hlasem a ukázal na prázdný hrneček.
,, Jasně proč ne'' řekl s úsměvem.
A já byl rád že to byla jen rutinní příprava kávy, protože nic víc bych v jeho přítomnosti nedokázal.
Po celou dobu jsem cítil Liamův pohled a jelikož jsem byl stále jen v ručníku tak jsem se necítil moc příjemně. Ale snažil jsem se to na sobě nedat znát a do této chvíle se mi to snad i docela dařilo.
Do dvou hrnků jsem nasypal kávu a zalil ji horkou vodou.
Než jsem se ale stihl otočit ucítil jsem Liamovu ruku kterou se mě dotknul a pomalu s ní sjel po mé páteři. Pak si mě k sobě otočil čelem a natiskl své rozpálené tělo na moji holou kůži.
Vůbec jsem nevěděl co se chystá udělat a tak jsem jen vyděšeně koukal do jeho tváře.
Jeho čokoládové oči byly jako dva magnety. Ale on mě i přes naši blízkost pozoroval jako lovec sleduje svou kořist. Po chvilce se naklonil k mému uchu a své velké ruce položil na mé boky.
,,Víš že je neslušné tajně sledovat cizí lidi?'' pošeptal mi do ucha.
,,Líbilo se to to co jsi viděl?''
,,Ano'' řekl jsem skoro neslyšně a moje tváře nabraly červenou barvu.
,,Ale něco za něco.'' řekl Liam. A prsty mi rozvázal ručník a ten spadl na zem.
Zrudnul jsem ještě víc jestli to vůbec ještě šlo.
Liam ode mě na krok odstoupil a prohlížel si mě jako kdyby snad moje tělo bylo minimálně mistrovské dílo.
Sklopil jsem pohled a rukama si zakryl klín. To ale Liama jen rozesmálo.
,,Tak teď jsme si kvit, prdelko.'' ,,A jestli tě ještě někdy napadne mě šmírovat tak věř že skončíš pode mnou a daleko hůř než dnes'' řekl a se sebevědomým úšklebkem opustil můj dům.