New Element- Příběh o Vojtovi

Tvůj neznámý

Z Míšy pohledu
Za ty dva měsíce tohoto roku se toho hodně událo. Žádost o ruku, maturiťák, svatba, stěhování atd.

S Vojtou spolu sami bydlíme už asi měsíc a pomalu se blíží březen. To znamená, že i naše jarní prázdniny.

Je zrovna čtvrtek tři odpoledne a mě končí škola. Vyjdu před školu a tam na mě čeká Vojta s růží. Skočím mu kolem krku a dám mu pusu. Chvíli stojíme v objetí a pak se vyprávíme k nám do bytu.
Přijdeme domu, otevřou se dveře a mě hned praští vůně oběda do nosu. Sundám si boty, bundu, shodím tašku na zem a jdu do jídelny. Sednu si ke stolu a čekám až mi Vojta přinese jídlo.

K obědu nám udělal špagety se sýrem. Po obědě musel Vojta za klukama do studia, tak jsem si šla udělat věci do školy.

Nad sešitama sedím už asi tři hodiny, když mi přijde od Vojty esemeska.

Promiň lásko. Dneska budeme s klukama ve studiu dlouho do noci. Miluju tě
Vojta

Musela jsem se nad tím usmát. Odepsala jsem mu, že mi to nevadí.

Nad učením jsem seděla další asi hodinu, když mě vyrušilo zvonění mého telefonu. Bylo to neznámé číslo, tak jsem to nezvedla.

Telefon přestal zvonit, ale za chvíli mi přišla z toho neznámého čísla esemeska.

Ahoj Míšo...
Asi se divíš, kde jsem vzal tvůj telefon, ale to je moje tajemství. Sleduji tě od té doby co jsem tě poprvé potkal ve škole. Dávej si na mě pozor...
Tvůj neznámý

Na chvíli jsem se zarazila, ale dál jsem to neřešila a šla si dát vanu.

Ležela jsem ve vaně už dobrých dvacet minut, když se ozvala z ložnice obrovská rána.

Oblékla jsem si pyžamo, odemkla dveře a pomalu zamířila k ložnici. Otevřela jsem dveře a rozsvítila světlo.

Balkónovými dveřmi někdo hodil dost velký kámen se vzkazem. Vzala jsem lístek do ruky a četla.

Tohle bylo jenom varování. Dávej si pozor...
Tvůj neznámý

Opřela jsem se o zeď a sjela po ni dolů. Po tvářích mi začali stékat potůčky slz. Nevím jak dlouho jsem brečela, ale bylo to dost dlouho.

Najednou mě někdo chytil kolem ramen a já se tak lekla, že jsem tomu dotyčnému dala facku. Byl to Vojta, který si držel červenou tvář. Začala jsem se omlouvat a šla pro led.

V obýváku mě zastavil, začal mě utěšovat a hladit po zádech.

,,Z ulice jde vidět to rozbité sklo. Hrozně jsem se lekl, že se ti něco stalo. Co se vůbec stalo?"

Všechno jsem mu řekla. Od telefonátu, esemesky až k rozbitému sklu a vzkazu.

Vojta se dost zděsil a na očích mu byl vidět strach. Vzal mě do náruče a odnesl do ložnice.

Druhý den- pátek
Ráno jsem se probudila a první jsem viděla to rozbité sklo. Začali mi stékat po tváři slzy. Cítila jsme na svých ramenech Vojtovi ruce. Prudce jsem se otočila a na tiskla se něj co nejvíce to šlo.