New Element- Příběh o Vojtovi

Schůzka se smrtí

Z Evy pohledu
Kolem druhé hodiny ráno jsem se probudila a už jsem nemohla usnout. Vylezla jsem z postele a šla do kuchyně. Chtěla jsem rozsvítit, jenomže se už dávno svítilo.

Na barové židli seděl, s telefonem v ruce a se slzami v očích Ondra. Hned jsem se ho zeptala, co se stalo. Nemohl mluvit, podal mi telefon a ukázal mi zprávu.
Zpráva byla od jeho mamky a byla dost vážná.

Týnka s Timmem jeli za námi z Bratislavy na návštěvu, ale nedojeli. Měli vážnou nehodu, teď je mají na sále a bojují o jejich životy. Jsou na tom hodně špatně. Prosím, musíš přijet.
Mamka

Oba jsme se šli převléknout. Já ještě napsala partě lístek, kde jsme a co se stalo a jeli jsme do nemocnice. I když jsem ve stádiu, kdy už nesmím řídit, musela jsem to udělat pro Ondru a především pro Týnku.

V Nemocnici
Do nemocnice jsme dorazily asi kolem půl čtvrté. Hned jsme se vydali k operačním sálům. Před sálem byla sedačka, na které seděli Ondrovy a Timmyho rodiče.
Ondra okamžitě objal svojí mamku, která z toho byla ještě pořád v šoku. Najednou se rozrazily dveře od sálů a vyšli doktoři, kteří operovali Týnku s Timmym.

,,Dobrý den. Pan Tomáš Chudoba to přežil, ale je na Jednotce intenzivní péče. V nemocnici pár dní zůstane a pak bude propuštěn do domácího léčení.
A co se týká slečny Kristýny Havlové...
Tak u té to bude trošku horší. Při nárazu se bouchla do hlavy a to dosti silně. Nebude si pamatovat tak půl roku.
Teď taky leží na Jednotce intenzivní péče.
Můžete je navštívit až za dva dny, protože si musejí pořádně odpočinout.
Nashledanou”

Po těchto slovech doktoři odešli. Začal mi zvonit telefon. Zvedla jsem to. Byl to Lukáš

,,Ahoj Luky. Už jsi asi četl lístek co?”

,,Jo četl, co se stalo...”

,,Týnka s Timmym jeli na návštěvu z Bratislavy za Ondrovo rodiči. Jenomže už nedojeli. Timmyho pustí za pár dní domů, ale s Týnkou je to horší. Bouchla se dost silně do hlavy a teď si nepamatuje tak půl roku.”

,,Tak to je teda síla. A počkej to mi chceš jako říct, že jsi řídila? To se Chrisovi nebude líbit.”

,,To jako promiň, ale nemohla jsem nechat Ondru řídit v takovým stavu. Teď jedeme domů a neboj řídit už nebudu.”

Něco málo po šestý jsme se vrátily do vily. Jediný Luky byl vzhůru, ostatní ještě spaly. Ondru jsem poslala si lehnout nebyl na tom vůbec dobře.

Na hodinách odbyla osmá a všichni začali vylézat z postelí. Společně jsme si dali snídani a já jim řekla, co se stalo. Všichni na mě koukali a nemohli tomu uvěřit. Nikdy by tohle nečekali a ani se Ondrovi nedivily.

Kolem dvanáctý jsme dostali hlad, ale nikomu se nechtělo z baráku a tak jsme si objednali pizzu. Objednali jsme i pro Ondru, i když jsme věděli, že nebude mít hlad.
Dojedli jsme a Ondra akorát vylezl z postele a měl hlad. Což jsme se všichni divily.

Když se Ondra najedl, převlékli jsme se a jeli jsme do nemocnice.

V nemocnici
Všichni jsme se postupně prostřídali u Týnky i Timmyho.
Timmy na tom byl o dost lépe než, když ho přivezli. Dokonce už byl při vědomí a komunikoval. Hned se vyptával jak je na tom Týnka.

Chtěli jsme mu to říct, jenže v tom přišel do pokoje doktor a tak mu to řekl za nás. Timmy na něj koukal úplně stejně jako na mě ráno parta. Začal popotahovat a tak jsem se ho zeptala co se děje.

,,No víte... Jak jsme byli v té Bratislavě, tak já jsem ji tam požádal o ruku a ona si to teď nebude pamatovat. Chtěli jsme vám to říct, ale jak si jsme se vybourali.”

,,Páni, tak tohle je teda síla.”

Řekl Vojta, když se po chvilce vzpamatoval.

Kolem druhé jsme odešli, protože za Timmym přišli jeho rodiče. Chvíli jsme váhali jestli máme jít i za Týnkou, ale nakonec jsme šli. Stáli jsme před pokojem a chtěli jsme vejít, ale v tom se rozrazily dveře. Stál v nich ošetřující doktor Týnky.

,,Jestli hledáte slečnu Havlovou, tak ta se z ničeho nic o dost zlepšila a před chvíli jí převezli na normální pokoj. Jinak je to pokoj A98
Nashledanou”

Všichni jsme jednohlasně poděkovali a vydali se hledat pokoj, na kterém Týnka leží.

Nejdříve šel do pokoje Ondra s Pájou. Po dvaceti minutách se vrátili s úsměvem od ucha k uchu.

,,Ona si na nás pamatuje.”

Další šel Vojta s Míšou, kteří přišli s úplně stejnou informací.
Pak šla Ella s Lukášem, kteří se vrátily s tím, že na Lukáše si pamatuje, ale na Ellu si nepamatuje. Konec konců byli spolu asi čtyři měsíce.
A nakonec jsem šla já s Chrisem. Na Chrise si vzpomněla hned jak jsme přišli do pokoje. Na mě chvíli koukala a pak vykřikla.

,,Já si tě pamatuju. Když mi bylo asi deset jeli jsme s Ondrou na tábor. My dvě jsme spolu byli v oddíle.”

Chvíli jsem na ní koukala a pak jsem vytáhla telefon. Našla jsem fotku, na které jsem já jako malá s nějakou o trošku vyšší dívkou. Chvíli jsem na ní koukala a pak jsem si vzpomněla.

Pak přišel i zbytek party a začali jsme si společně povídat. Ella byla trochu smutná, ale pak když jsme se rozkecali...
Ella vykřikla jednu ze svých oblíbených hlášek a to byl ten zlomový okamžik.
Odehrálo se úplně to samé co u mě.
Společně jsme se objali.
Bylo asi pět, když nás sestra už vyhodila.
Jeli jsme domů.

Doma
Doma jsme všichni zalezli do pokojů a hned jsme odpadly. Především já s Ondrou, kteří jsme byli od dvou ráno na nohou a oba totálně s nervama v ******.