Dylan O'Brien ....Is it a dream?

42.

Tak. A je to tady. Dnes se mé jméno změní. A snad to bude navždy. 

Třesu se strachy. Žaludek se mi svírá. Stejně tak má žebra se snaží umačkat mé plíce a srdce. Sotva dýchám. 

Co když se něco pokazí?

Vše to je až příliš krásné......

Šaty mám přesně takové jako jsem si je přestavovala (viz média). Vše je připravené. Můj make-up je naprosto perfektní. Medailonek který jsem dostala k narozeninám mám na krku. Všichni sedí v lavicích v kostele. Teď už chybím jenom já. Já a můj taťka. Čekáme před dveřmi. Až začnou hrát vejdeme. 

Už vím co se může pokazit..... zatracené podpatky ale moje i Dylanova mamka mi řekli že si je prostě vezmu. Vážně nechápu proč je musím mít. Vždyť je nikdo neuvidí.

To čekání mě zabije.

Nakonec to vzdám..... opatrně se skrčím, rozepnu ty titěrné pásečky okolo kotníků, vyzuji se z těch jehel a odkopnu je na stranu od schodů. No co? Kam jinam je mám dát? 

Taťka se jenom uchechtne ale nechá to být. 

No a poté začne hrát ta typická svatební melodie.

,,Tak a je to tady." zašeptám.

Dveře se pomalu otvírají a všechny pohledy se upřou na mě. Pozvali jsme své přátele a rodinu. Ale i tak je to možná víc jak sto lidí. Jo oba máme velkou rodinu. 

Táta mě opatrně vezme za paži a položí si jí na svůj loket. Díky bohu za něj. Jinak bych tu asi zapustila kořeny.

Pomalu procházíme uličkou, která se mi zdá nekonečná. Všichni se usmívají, pláče a nebo si mě zbožně prohlíží. Jsem ráda že jsem si ty boty sundala, jinak bych se už válela na zemi.

Má kolena se třesou. Bojím se že tam nedojdu. Ale pak zachytím JEHO pohled. 

Nadechnu se ale oční kontakt nepřeruším. Hned se mi jde líp. Dodává mi odvahu, vyjadřuje lásku a říká že jsem jediná koho vidí. 

Téměř si neuvědomím že jsem se zastavila před oltářem. Že mě taťka pustil a šel si sednout vedle mamky a Vicky. Nevnímám ani Tamaru a Tylera (Posey) kteří stojí kousek stranou jako světci. 

Popravdě, téměř ani neslyším farářovu řeč. Vnímám jenom ty jeho oči. Oči které miluju. Do  kterých mi bylo snad souzeno se zamilovat.

Vy, Dylane O'Briene berete si dobrovolně zde přítomnou Alexandru Flanaganovou za právoplatnou manželku dokud vás smrt nerozdělí?"

,,Ano." odpoví, stále hledíc mi do očí.

,,A vy, Alexandro Flanaganová, berete si dobrovolně zde přítomného Dylana O'Briena za právoplatného manžela dokud vás smrt nerozdělí?" otočí se farář ke mě.

,,Ano." odpovím stejně jako Dylan. Jemu přímo do očí.

,,Můžete si vyměnit prstýnky."

Máme jednoduché zlaté kroužky. Nepotřebuji nějaké drahé prsteny, abych dokázala svou lásku. 

,,Prohlašuji vás mužem a ženou. Můžete políbit nevěstu." odříká poslední věty farář.

Dylan neotálel a s radostí svého údělu zhostil. Možná to bude znít jako klišé, ale svět se pro mě zastavil. Bylo mi jedno že všichni tleskají. Ignorovala jsem rýží kterou po nás házely. 

Jediné na co jsem se soustředila byli jeho rty a oči. Něco bez čeho bych asi nedokázala žít. 

*********