Dylan O'Brien ....Is it a dream?

14.

,, Co...co tím myslíš?" vykoktala jsem tiše.

,,To že jsem našel holku. Holku která je sama sebou, stojí si za svými názory a je naprosto dokonalá. Alex dej mi šanci. Zkus se  mnou chodit." odpoví my zamyšleně. 

Neví co říct. Nevím jestli mu věřit. Nikdy jsem těm vztahům mezi a nebo s herci nevěřila. Vždycky mi přišlo že jsou spolu kvůli popularitě nebo fanouškům.

Ale co teď? Co když to chce jenom kvůli.....

,,Alex?" vytrhne mě z úvah.

,,Já ehm...... mohl by jsi mě hodit domů.....zítra ti zavolá. Slibuji." řekla jsem k němu ale vůbec jsem se na něj nedokázala podívat.

Cítila jsem že mě pozoruje ale nedokázala jsem si zjistit jaký výraz má on. Nad čím přemýšlí? Nad tím jak jsem divná? No do hlavy mu nevidím takže je zbytečný se tím zabývat. 

Už jsem to nemohla déle vydržet takže jsem se otočila vydala směrem kterým jsme sem přišli. 

Slyšela jsem jak zamnou běží a já se snažila co nejrychleji schovat slzy. Proč se mi chce tak strašně moc brečet? Protože vím přesně co bych chtěla ale bojím se udělat ten jeden malý krůček? Nebo mám strach že se něco pokazí?

Potřebuji Tamaru. Ona mi pomůže si srovnat myšlenky.

V tu chvíli mě chytne za loket a já se otáčím o 180 stupňů.

Hledí na mě s takovým smutkem v očích.

,,Alex... prosím..řekni něco." hlesne že ho sotva slyším. Tolik smutku.

A proč? Kvůli mé nerozhodnosti a nedůvěře.

K čertu s tím. Možná se za to budu nesnášet nebo možná ne. Možná to tak má být.

Pohlédnu Dylanovi do očí a následně ho políbím. Ne tak jemně jako před tím ale dravě a chtivě.

Samozřejmě že on nezůstane pozadu. Začne se mnou spolupracovat. 

Nevím jak dlouho už tam stojíme. Nevnímám čas. 

Jediné na co se dokážu soustředit jsou jeho rty na těch mích a ten hřejiví pocit břiše. 

,,To mám brát jako souhlas?" zeptá se mě trošku zadýchaně když se od sebe odtrhneme.

,,Jestli se ti chce." odpověděla jsem klidně. 

,,Jestli se mi chce? Samozřejmě že ano." vyhrkne a ještě jednou spojí naše rty.

****************

Zastavujeme před mým bytem.

,,Normálně bych tě pozvala dál ale jsem strašně unavená. A taky tam máme strašný bordel." řeknu hledíc mu do očí.

On se pousměje a mávne rukou jako že je to v pohodě.

Asi bych se měla nějak rozloučit. Ale nevím jak. Hlavně se mi nechce loučit.

,,Tak.... ahoj." řeknu po chvilce přemýšlení. Otvírám dveře když se mě Dylan s jasně hranou uražeností zeptá:

,,To ani pusu na dobrou noc nedostanu?"

,, Hmmm...možná." odpovím mu. 

Nakloním se k němu a lehce přetřu své rty přes ty jeho. Když se chci odtáhnout jeho ruce mě zadrží.

,, To nebyla pusa natož polibek." řekne jako malé dítě kterému děti zakáží čokoládu.

Stáhne si mě blíž a znova mě políbí. 

,,No to bylo lepší." zamumlá mi do rtů. 

Tentokrát se mi podaří se od něj pořádně odtáhnou a vystoupit.

,,Zítra ti zavolám." oznámí mi ještě než stihnu zavřít. Usměji se na něj a zabouchnu dveře.

***********

,,Vy jste se líbali!" vyjekne na mě Tamara hned jak vejdu do bytu.¨

,,A to si myslíš proč?" zkouším hrát nevědomost.

,,Nemyslím. Vím. Viděla jsem vás z okna. Neboť jste zastavili kousek od lampy byli jste pěkně vidět." oznámí mi šibalsky.

,,Ty jsi nás špehovala?" vydechnu nevěřícně.

,,No a...jaký to bylo? Myslím ta párty." snaží se země vymámit informace. Nakonec jí to všechno vyklopím.

*******

,,Líbali jste se....líbali....ty jo došlo ti to? Vždyť ty teď chodíš s Dylenem O'Brienem.....Páni...!!!!" vykřikovala po celým bytě Tamara.

,, Zakřič to ještě víc. Myslím že v 15. poschodí tě neslyšeli." snažím se jí uklidnit. Jenomže ta s to ho všeho má snad ještě větší radost než já.,,Jdu spát."

,,Hm nech si o něm něco zdát." křikne zamnou ale já už nereaguji. Jsem až příliš vyčerpaná.