Dylan O'Brien ....Is it a dream?

33.

Crrr.Crrr. Ozve se celím bytem.

Dneska má přijít Kaidan. Přestože s ním Tamara chodí docela dlouho, ještě jsem neměla možnost ho poznat.

T. dělá něco v kuchyni takže je na mě jí jít otevřít. 

No čeká mě trochu šok....Stojí tam osobo od hlavy k patě potetovaná, s cigaretou za uchem a havraníma vlasy vygelovanýma nahoru. Modrýma očima na mě hleděl jako na děvku.

,,Ehhhmm....Ty asi budeš Kaidan což?" prolomím ticho.

,,Jo...a ty Alex?" kývne.

,,Jo...pojď dál." ustoupím aby mohl projít.

*********

,,No...asi už půjdeme." řekne Kaidan asi po půl hodině. Ale nechápu co myslí tím množným číslem.

,,Počkej...já ale dneska chtěla jít s Lexi do klubu...Měli jsme tam jít i s Beatrice a Madison." začne si to tam s ním vyjasňovat Tamča.

,,No tak budeš muset svůj plán pozměnit. Pojedeš ke mě." 

To si jako myslí že ona bude dělat všechno co on řekne. Tamara má svá práva.

Ale víte co ona udělá....

,,Tak chvíli počkej ....dojdu se převlíct" poraženě vstane z pohovky a míří si to k sobě do pokoje.

Nevšímajíc si toho ... s prominutím kreténa.....vyběhnu za ní.

,,Co to mělo znamenat?" vyjedu na ní hned co se za mnou zavřou dveře jejího pokoje.

,,Co tím myslíš?" opáčí.

,,Coooo.....vždyť s tebou manipuluje. A jeho chování...máš na víc Tamčo." snažím se mírnit své rozhořčení. 

,,Nechovej se jako moje matka. On mě miluje. Chápeš? A já jeho." naštve se na mě.¨

Popravdě...dost mi to připomíná mé a matčiny rozhovory z doby co jsem byla s Derekem. A jak jsem dopadla.

,,Jažiši marja....když jsem mu šla otevřít tak mě doslova svlékal pohledem!!!" vmetu jí do obličeje doufajíc že jí proberu.

,,Ale nekecej.....žárlíš. Už ti nestačí Dylan a chceš mi ukrást Kaidana." hnusně se na mě podívá.

To nemá ze své hlavy.....tohle není moje nejlepší kamarádka.

Slzy se mi hrnou do očí. Vyběhnu do chodby, vklouznu do bot, popadnu klíčky a vypadnu z bytu. Je jediné místo kam chci jet.

******

,,No tak. To se vyřeší. Bude to v pořádku. Slibuji." šeptá mi Dyl do vlasů uklidňující slova.

Vzlyky přerušovaná jsem mu všechno řekla. 

,,Co když ne? Co když jí taky něco udělá? Co když se nikdy neusmíříme? To bych nezvládla." smáčím mu tričko dalšími slzami.

,,Tak tu budu já. Vždycky tu budu." houpe se mnou jako když rodič uklidňuje dítě.

,,Díky bohu že jsem tehdy šla nakupovat." pousměji se.

,,No vidíš...s úsměvem je to lepší." pohladí mě po tváři.

,,Já se tam nechci vracet....nemůžu s ní teď mluvit." 

,,Tak se tam nevracej. Zůstaň tady......stejně už jsem ti to chtěl navrhnout dávno...nastěhuj se sem." podrbe se nervózně na zátylku.

,,Myslíš to vážně?" přimhouřím oči.

,,Na sto procent." pohlédne mi do očí. Ty jeho jsou plné ocelové jistoty. 

Já nemám slova....nepotřebu ji je. 

Políbím ho polibkem plným něhy a díků.

,,Kdy ti zajedem pro věci?" zeptá se když jsme nuceni se nadechnout.

,,Třeba hned....teď tam nejspíš nebude." povzdechnu si. Budu jí alespoň napsat vzkaz .... ještě štěstí že ten byt jí koupili rodiče a já jim platím malé nájemné. Stačí jim poslat dopis že končím.....a bude vyřešeno.