Dylan O'Brien ....Is it a dream?

21.

Přijela jsem domu. Ach domov sladký domov. Hodím sebou do postele.

Bohužel v tu chvíli my zazvoní mobil. Beatrice.

,,Nazdárek." pozdravím jí.

,,No nazdar. Jak to že jsi mi neřekla o tom že chodíš.....s Dylanem O'Brienem." vyjede na mě.

,,Juj. Promiň." snažím se znít omluvně ale to nejde. Je strašně srandovní.,,A co ty? A ten .... Tobias?" 

,,Ehm. No vše super. On je tak...úžasný. A no před dvěma dny..no...ehmm...no..já...a" nemůže se vymáčknout. Ale asi jí chápu...

,,Beatrice Wood ty jsi se s ním vyspala! A já se to dozvídám až o dva dny déle?!" křiknu tak hlasitě že mě museli slyšet v posledním poschodí.

,,Prosím tě pošli mi sem záchranku. Neslyším!!" odpoví mi nasraně. 

,,Promiň ale ty jsi z nás byla poslední...nevinná." špitnu pro tentokrát. Ona Beatrice byla poslední panna v naší partičce. Měla problém někoho si najít. Nebo spíš takhle. Měla problém uvěřit tomu že se někomu líbí a že těch kluků bylo. 

,,Ježíši marja. Ano už jsme všechny děvky. Ach jaká škoda. Do kláštera nás již nevezmou. To mou matku zničí." říká mi arogantně.

,,Jsi magor." 

,,Jo. Člověk by čekal že to po těch letech víš." zopakuje svůj častý argument. Dost často si takhle nadáváme ale víme že je to myšleno ze srandy.

,,Hele musím končit. Práce čeká." chci se s ní rozloučit.

,,Jasan. Pa. Jo a pozdravuj Dyla." 

,,Papa." položím to. Zbožňuji své přátele. Což mi připomíná že jsme dlouho nikde nebyli pohromadě.

****************

,,No konečně. Dlužíš mi informace." vyhrkne na mě Zoe ve chvíli co se objevím u pultíku. Ach můj bože. Já už chci konec. Nejlepší by byl večer s Dylanem. Ježíš marja já jsem na něm úplně zavilá. Musím se vzpamatovat. Aspoň do té doby než ... si budu jistá.

Celou dobu co jsem v práci myslím nad tím co dál. Co stou prací? Mám začít s kadeřnictvím nebo najít nějakou kancelář kde by mě najali. To bude zase rozhodování.

Ty jo. Ten čas letí. Moje směna končí.

Vyjdu ven. Bohužel moje cesta domů je okolo trafiky. Koutkem oka zahlédnu svou fotku na úvodní straně. Vím co jsem říkala Dylanovi. Že na to nebudeme brát ohled ale neodolám a přečtu si pár článků. Ani jeden o mě nemluví moc hezky. 

Klídek. Nádech a výdech. Pamatuj, nesmíš na to brát ohledy.

Ale to půjde dost těžko. Zejména když o mě mluví jako o děvce nebo zlatokopce. Bude to boj. Boj který hodlám vyhrát. 

Vím že jsem říkala něco o hádce- nebojte se já nezapomínám a dám jí tam . Jinak je to díl o ničem. Mám vymletý mozek..... No jo škola!!!! To by nám nemohli dát volný celý týden? No co.....

Crazy