25.

1.6K 101 7
                                    

Vběhnu do nemocnice a zastavím se u recepce.

,,Dobrý den. Co si přejete?" zeptala se mě milá sestřička. 

,,Kde je Dylan O'Brien?" 

,,Pokoj 95. První patro." koukne se do počítače ,,Ale je tam pan doktor. Budete muset počkat než vyjde ven."

,,Jo jo. Děkuji." a běžím ke schodům.

Dojdu před určený pokoj. Na židličkách tam sedí někdo kdo je mi povědomí. Když přijdu blíž dojdemi že to jsou Tyler Posey, Crystal Reedov a Holland Rodenová. 

,,Ahoj. Ty budeš Alex, že?" zeptá se mě Holland když si mě všimne.

,,Jo.Co se stalo?" je první co ze mě vypadne.

,,No....režisér nás na rychlo svolala že něco potřebuje probrat...No ale stejně jsme na něj čekal. Tak jsme začali blbnout jako vždy...no a Dylan tak nějak upadl.....prý to ale bude jenom zlomená ruka, báli se že by mohl mít i otřes mozku ale udělali mu testy.....a řekli nám že mozek má v pořádku." nervózně se na mě usměje Tyler.

,,No o tom mozku začínám pochybovat." utrousím.

,,No. Nejsi sama." prohlásí Crystal.

Pak se otevřou dveře do pokoje. Vyjde z nich pan doktor. 

,,Můžete za ním jít. Dneska si ho tu necháme, kdyby se objevily nějaké komplikace. " kývne na nás a odejde.

Vejdu jako první. Dylan si tam s úsměvem leží na posteli.

,,Ty si magor." vyčtu mu ze srandy.

,,Taky tě rád vidím." usměje se ještě víc,,I když není to tak dlouho co jsme se viděli naposledy."

,,No a s námi se nepřivítáš." udělá Tyler grimasu plačícího dítěte.

,,Ale no tak Tylerku. To bude dobrý." zatváří se Dylan  jako starostlivá babička.

Pak se všichni, včetně mě, rozesmějí.

***********

,,Jak jste se vy dva poznali?" zeptá se mě Holland. Právě jsme si byli koupit kafe. Rozhodli jsme se že se v nemocnici ještě chvíli zdržíme, aby se Dylan neunudil k smrti.

,,No...Je to divný...ale v obchoďáku. Nekoukal na cestu a já skončila na zemi. No a pak jsme se ještě párkrát potkali......" odpovím jí zamyšleně. Když nad tím tak přemýšlím, vážně to bylo dost divný. To jak jsme na sebe naráželi.

,,No páni. Mohli jste to nazývat vůlí boží." vypískne nadšeně Holland.

,,Ani radši né. Myslím že Boží vůle to nebyla." zatvářím se na oko zděšeně.

Dojdeme zpět do pokoje kde už se Tyler zvedá a loučí s Dylanem.

Postupně se s ním rozloučí všichni až na mě. Ještě tu chvíli zůstanu.

,,Měj se Alex. Někdy spolu někam zajdem." mávnou na mě holky. Pak se za nimi zavřou dveře a já tu zůstanu sama s Dylem.

,,Víš jak jsem se o tebe bála?" položím spíš řečnickou otázku.

,,Promiň."

,,Neomlouvej se. Spíš už mě tak neděs."

,,Jasně mami."

Kouknu na mobil. Jeden nepřijatý hovor od Tamary. Ke všemu už je jedenáct hodin. Ani jsem si neuvědomila jak jsem unavená. Byl to velice náročný den.

,,Jdi domů a vyspi se. Vždyť tu usíná ve stoje." ozve se Dylan. Otevřu oči....počkat kdy jsem je zavřela?

,,Jo. Zítra sem přijedu hned ráno. Nemusím do práce takže tu budu aby si se necítil osaměle." chystám se odejít.

,,A pusu nedostanu." fňukne.

Otočím se k němu, opatrně ho políbím a odejdu. Vážně se sotva vleču.

Dylan O'Brien ....Is it a dream?Where stories live. Discover now