Dylan O'Brien ....Is it a dream?

26.

,,Vstávej! Zvoní ti mobil." vyřvává Tamara na celí byt.

,,Hmm....Kdo mi volá?" zakňučím.

,,Ten jenž je ti nejbližší. Ten jenž tvé srdce tiší. Ten který nejde ven a jmenuje se Dylan." rýmuje mi u ucha. Sice mlela kraviny ale pochopila jsem jí.

Popadnu mobil.,,Haló! Děje se něco?" zvednu to zbrkle.

,,No...možná. Můžu jít domů ale řekli mi že mě nepustí samotného. Nepřijela by jsi pro mě? Prosím." úplně vidím jak se směje jako malé dítě.

,,Jo. Jo. Budu tam co nejrychleji to půjde." 

,,Pa."

,,Papa." položím mobil na noční stolek. Páni ono už je půl jedenáctý. To jsem si pospala.

,.Tam! Jedu do nemocnice." zavolám na ní ode dveří když jsem vypravená.

*******

,,Takže. Jsi zase doma." zavřela jsem hlavni dveře  jeho vili. 

,,Jo. Je to super......v nemocnicích to smrdí." prohodí zvesela. 

,,No na to že máš zlomenou ruku a mohl si mít otřes mozku jsi nějak veselej. Jsi si jistý že jediný co ti dali byl Paralen?" vytáhnu obočí.

,,Ne. Bůh ví co do mě cpali když jsem spal." udělá tajemnou grimasu.

,,Jdi si lehnout doktor říkal že máš odpočívat." napomenu ho.

,,Jedině když mi budeš dělat sestru." nahodil samolibí výraz. 

,,Parchante. Jdi si lehnout. Já ti mezitím udělám něco k jídlu." ukáži mu směrem do schodů.

,,Už jdu."

Vejdu do té moderní kuchyně. Na co má takovou kuchyň když jí téměř nepoužívá? No další věc na seznamu co nepochopím na boháčích. Jako by to nestačilo s jedním chodím. Ale to je takoví zanedbatelný fakt.

V lednici jsem našla mleté maso a rajčatoví protlak. Teď by mi stačili těstoviny a uvařím mu svou specialitu. Je to strašně jednoduchý ale nikdy se to nikomu nepodařilo napodobit. A to jsem jim to mohla popisovat sebelépe. 

Těstoviny!Jó! Dokonce tu má potřebné koření- né že bych potřebovala něco extra.

Voda se vaří. Maso se dusí na pánvi. Sýr je nastrouhaný.

 Tak se mi to líbí.

******

,,Páni tak dobrý těstoviny jsem neměl ..... asi nikdy. Dokázal bych se ji mi přejíst." spokojeně si poplácá své vypracované břicho.

,,Jo. Vždycky když to vařím musím si dát pozor na množství . Jinak by ze mě už byla koule." potvrdí.Miluji těstoviny. Miluji italskou kuchyni.

,,Ani se ti nedivím. Takhle mi nikdy neuvařila ani máma. A to je z části Italka." pokývá hlavou.

,,Tvoje mamka je z části Italka? Páni. Ještě mi řekni že jsi měl kapelu, ne?" podivím se nad tím jak málo o něm vím.

,, No tu jsem měl taky."

,,Ježíši. Co jsi ještě byl? Vždyť je ti sotva 24 let." vykulím oči.

,,Středoškolák, youtuber, bubeník v menší kapele a herec. No pak ještě umím hrát na kytaru a klavír." vyzní to tak normálně. Jako by to bylo klišé. 

Obdivně hvízdnu. Ten rozhodně nezahálel.