Dylan O'Brien ....Is it a dream?

30.

,,Co takhle pustit si telinu?" navrhne Tamka.

Před chvíli jsem se vrátila od Dylana. Včera, potom co jsem mu to vše převyprávěla, jsem úplně vytuhla. Dylan říkal že si musí jít něco zařídit ale cestou mě hodil domů.

,,Jasně. Proč ne." 

Zapneme telku....a světe div se, dávají reprízu včerejšího Teen Wolfu.

Obě pokrčíme rameny, na znamení že to tam můžeme nechat. 

Díl skončí, ale dávají další a další seriály. Vše patřičně komentujeme, nebo napodobujeme hlasy atd.

Najedno se venku setmí, je sedm hodin večer. Páni ten čas letí.....Začínají zprávy.

,,Koukneme co no ve světě slavných."prohlásí reportérka po půl hodině mlení o ekonomii,,Dnes byl Dylan  O'Brien viděn s neznámou dívkou, jak se prochází po parku."

No počkat.....

Na obrazovce je vidět Dylan a těsně vedle něj jde ta mrcha Sandra. 

Ani jeden z nich se netváří nijak zkroušeně či nervózně. Zřejmě si neuvědomovali že by je mohl někdo vidět.

,,Jak na tohle asi zareaguje Dylanova přítelkyně? Nebo už nejsou pár?" dokončí ta blondýna.

Koukám před sebe i přes to že cítím jak na mě Tamča upírá pohled. 

Emoce ve mě vřou....nevím jaká je silnější. Možná to není jak se zdá. Vím že média všechno zveličují, nebo píší naprosté kraviny. Ale.....

Vylítnu z obýváku a zavřu se u sebe. 

Tamara klepe či se ke mě snaží všelijak dostat. Jediná reakce které se jí dostane je mlčení. Vím že to myslí dobře, avšak chci být sama.

********

Už půl hodiny ignoruji vyzvánějící mobil. Je to totiž stále jedna osoba.

Je mi jasné že vyhýbat se tomu věčně nemohu.....

Najednou se domem ozve zvonek. Má spolubydlící před hodinou kamsi odešla. Což znamená že musím jít otevřít já. Pravdě podobně si zapomněla klíče.

Otevřu...a ouhle. Není to moje spolubydlo. Je to osoba se kterou chci mluvit asi tak moc jako se svým bývalím profesorem matiky. 

,,Proč mi nebereš telefon?" zeptá se naštvaně místo pozdravu. 

,,Milé to překvapení. Děkuji za starost. Můžeš jít. Měj se." zavírám dveře.Je trochu silnější, tak  je zastaví.

,,,Co se děje? Můžeme to jít vyřešit do vnitř?" zní trošku nechápavě a prosebně.

Poraženecky ustoupím, aby mohl projít.

,,Tak co se děje?" otočí se na mě znova, hned co se dveře zavřou.

,,Co se děje? Ty se mě ptáš co se děje? Koukni na internet. tam už vedou spekulace jak a kdy jsme se rozešli." zvýším na něj hlas. Jenom lehce.

,,Co...???" nasadí nechápaví výraz.

,,Někdo tě vyděl na tvé procházce." usměji se na něj až příliš sladce.

Zakloní hlavu a vydá jakýsi zvuk. Rozladěný zvuk.

,,Ty šmejdi...Musí všechno zničit. Je to kámoška Alex. A dlouho jsme se neviděli. Jednoduše mi zavolala jestli by jsme se mohli sejít.....Nehledej tam nic co tam není..." povzdychne si.

,,Nehledej tam nic co tam není? To myslíš vážně? Kdyby jsi mi to řekl dopředu....." rozhodím ruce.

,,A co by jsi udělala pak? Kdybych ti to řekl dopředu." začíná být taky vytočený.

Tímhle mě zahnal do kouta. Nevím co bych dělala, anebo mu řekla. Vím jenom to že bych nebyla zamčená u sebe v pokoji a nezaháněla slzy.

,,Nevím." špitnu a zadržované slzy se vyrojí. Vážně teď?

Přejde ke mě a obejme mě. Zabořím mu hlavu do ramene. 

,,Pamatuješ co jsi tehdy řekla v tom parku......nevšímej si novinářů. Všechno zveličují a ve všem šťourají." hladí mě po vlasech.

,,Pro příště mi to řekni. Slib mi že mi to příště řekneš."

,,Slibuji."

Tááááák!!!!! Nic víc ze mě nedostanete......žádná jiná záminka k hádce mě nenapadla. Jsem vymletá!!! A můžete za to vinit jen a jen školu. Snažila jsem se do hlavy dostat matiku....jaksi to nejde. Ten sešit a učebnici jsem si přečetla tisíckrát....zkoušela příklady.....snažila se pochopit poučky...ale nic.Prostě nic. Nenávidím to!!!!! Nechci do školy!!!!!! Chci se válet doma. Číst si a psát!!!!!! Ale ne .,...jsem povinná školní docházky. Ke všemu musím vytáhnout nějaké ty známky...pololetí se kvapem blíží a já potřebuji to nejlepší vysvědčení ..... kvůli přijímačkám!!!! A to ani nevím kam chci jít......Popravdě, dost pochybuji že tyhle žvásty někdo čte, ale potřebuji se vykecat. 

Přežijte školu. - to u mě nehrozí.

Crazy