Dylan O'Brien ....Is it a dream?

28.

Večeře probíhala v klidu a pohodě.

Až do chvíle kdy zazvonil zvonek.

Julie vyletěla z židle s tím ,,To je moje kámoška. Hned jsem tu."

Po chvíli jsme uslyšeli hlasy v chodbě. Do jídelny vešla Julie a za ní elegantní blondýnka s zářivě modrýma očima.

,,Sandro?" vydechl k překvapeně Dylan když vstával z židle.

Napětí v místnosti by se dalo krájet. Podle jeho hlasu mi došlo že mezi nimi něco bylo. Spletla jsem se....já Julie si asi nebudeme rozumět.

,,Ahoj Dylane. Chyběl jsi mi." přešla k němu a objala ho. A on jí objetí oplácel.

Vstala jsem ze žid a zamumlala omluvu že musím na záchod. Nemusela jsem a nechtěla jsem tam být. 

Šla jsem chodbou až jsem narazila na dveře na kterých byl ručně dělaný nápis: Vstup jenom jenom na vlastní nebezpečí. Varoval jsem vás. Dyl

Vešla jsem dovnitř. Pokoj byl na první pohled klučičí. Plakáty komiksových hrdinů, cínoví vojáčci, modely autíček a letadel. Postel celá laděná do tmavě modra. Byla povlečená i když bylo jasně vidět že tu dlouho nikdo nebyl.

,,Dlouho jsem tu nebyl." ozvalo se ode dveří.

Stál tam majitel tohoto pokoje.

,,Jo to je vidět." vydechnu. Vím že je možná hnusné, možná i zbytečné, žárlit. Ale nemůžu jinak. Kolikrát už jsem pochybovala jestli je to pravda. Mockrát jsem si říkala že on by si mohl najít kohokoli, někoho kdo mu bude rovnej. Avšak nikdy jsem se se svými myšlenkami nepodělila.

,,Alex? Co se děje?" přejde ke mě, chytne můj obličej do svých dlaní, čímž mě donutí se na něj kouknout.

,,Sejde na tom...kdo je Sandra?" 

Povzdychne si.

,,Sandra je ...minulost. Chodili jsme spolu do školy. Já...tehdy jsem jí miloval ale ona mi zlomila srdce. Tehdy jsem si slíbil že už nikdy nebudu tak moc milovat....ale porušil jsem ho. Znova jsem se zamiloval. Asi tak před třemi měsíci." pohlédne mi do očí.

Nemůžu dýchat. Vždycky když to řekne tak nemohu popadnout dech.

,,Teď už jsme jenom přátelé. Asi." dodá. 

Prudce ho obejmu neboť vidím ten dávný smutek v jeho očích. 

,,Je mi to líto. Omlouvám se. Já jenom ...někdy mi dělá problém věřit. Věřit v tohle všechno. " zašeptám.

,,A v co věřit ti dělá problém?" mluví mi do vlasů.

Zaseknu se. Je jedna věc co jsem mu neřekla. Věc o které ví jenom má rodina, Tamara, Beatrice a Madison. Samozřejmě policie a nějaký doktor.

,,Já...já ti to řeknu ...pak. Třeba u tebe nebo u mě doma. Je to složité."

Hi!

Jsem zpět z Anglie. Živá a zdravá.

Co myslíte že naše Alex tají? 

A vím že tu byla žádost o nějaké ....oživení...SLIBUJI že se ho brzo dočkáte.

Crazy