Dylan O'Brien ....Is it a dream?

22.

Už víme kdo je nová paní záhadná. Ozvalo se v rádiu které nám hraje v práci. Jmenuje se Alexandra Flanaganová. Jak se seznámila s Dylanem O'Brienem? Proč jsou spolu? K  vůli penězům? Pro dobrou pověst? Na ty to otázky vám ještě neodpovíme.

Jak to sakra zjistili? Vždyť to je ..... strašné jak se jednoduše dostanou k informacím. A proč si o mě myslí že jsem zlatokopka?

Už chápu proč to Dylana tak štve....ale slíbila jsem mu že na ně nebudeme brát ohledy. Prostě to nechám plavat. Klídek Flanaganová. To bude dobré.

Pak už jsem slyšela melodii písně The Nights. V tu chvíli jsem si vzpomněla na tu diskotéku. A na to co se stalo potom.

,,Hej Zoe volá Alex. Zoe volá Alex!" mávala mi rukou před obličejem Zoe.

,,Ale já vím." povzdechnu si. Vezmu jednu s objednávek. Musím udělat jedno frapé a k tomu samému stolu jeden zmrzlinoví pohár. Nic těžkého.

,,Jeden pohár a frapé." odnesu objednávku k danému stolu.

,,Děkuji." řekne nějaké mladá holka. Nejspíš tak stejně stará jako já.

,,Není zač." chystám se odejít.

,,Počkejte. Vy jste Alex Flanaganová, že?" vhrkne na mě.

WTF. Jak to věděla......No jasně. Rádio, internet, noviny, je tolik možností.

,,Ehm....jop." usměji se na ní.

,,A jste ta co chodí s Dy..."

,,Jo jsem to já." nenechám jí domluvit. Otočím se a jdu k pultu.

Tak takhle to nejde. Prostě...nemůžu. Vždyť ... za chvíli o mě bude každý vědět všechno.

Kouknu na hodiny. Hele za chvíli bude konec.

Jdu se převléct.

Ve chvíli kdy vyjdu ven, vezmu mobil a vytočím Dylana.

,,Ahoj." zvedne to po dvou pípnutí.

,,Ahoj. Hele já vím že jsem říkala o médiích své ..... ale nemůžu.V práci nám hraje rádio. A to co jsem slyšela .....to není možný." sotva zadržuji slzy.

,,Hej...ššš.... přijeď ke mě. Všechno bude dobrý." uklidňuje mě.

,,Ehm..Jenom jestli máš čas? A jestli ti to nevadí..." hlesnu

,,Na tebe mám čas vždycky. Vážně." jeho slova mě zahřejí u srdce.

,,Tak jo. Za chvíli jsem tam." a s tím to típnu.

***********

,,No tak šššš." klidní mě Dylan.

Jsme u něj na gauči. Nevím proč ale strašně jsem se rozbrečela ihned co jsem sem vešla. Asi toho bylo na mě moc a potřebovala jsem to ze sebe dostat.

,,Já ...já vím že jsem říkala že na média nemusíme brát ohled.....ale je to těžší než jsem si myslela." zaštkám mu do trička.

,,Já vím.Jenom ... slib mi to co oni dělají....že to mezi námi nic nezmění?" odtáhne se ode mně tak aby mi vyděl do očí.

,,Ne...to bylo ještě horší. Pro mě určitě...." odpovím mu a znova se k němu přitisknu. Nějak jsem si zvykla na jeho obětí.

,,a..Proč sis myslela že bych na tebe neměl čas nebo nechtěl aby jsi sem přijela?" zní trochu zamyšleně.

,,No...Asi....Jde o to, že nejsem zvyklá aby o mě měl někdo starost. Jasně mám rodiče ale to je... vrozený. Mám přátele jenomže ti si o mě nikdy nemuseli dělat starosti. Nikdy jsem jim k tomu nedala důvod." vysvětlím mu.

,,Jsi prostě dokonalá." přitáhne si mě ještě blíž,,Asi proto jsem se do tebe zamiloval."

Vím že to zní strašně ohraně....ale já takové příběhy zbožňuji. 

Crazy