Dylan O'Brien ....Is it a dream?

8.

Byl to on. Ale co tu sakra dělá.

Snažila jsem se ignorovat ho ale věděla jsem že mě sleduje. Bylo by těžké nevšimnout si mě když je to parkoviště podstatě prázdné.

K mé smůle stálo jeho auto hned vedle mého. Nebo to byl záměr?

Dojdu k autu doufajíc že mě nepozná. Mé přání ovšem nikdo nevyslyšel.

,,Nazdárek Alex. Nemáš čas?" ozve se těsně za mnou.

Otočím se a zjistím že je hned vedle mě a usmívá se. Tak božsky se usmívá.

,,Nevím. Jde o to proč se ptáš?" odpovím otázkou.

,, Co třeba takový kafe? Kousek odsaď je jedna malá kavárnička." odpoví rychle.

,,A proč bych s tebou jako měla jít na kafe?" táži se ho s vytaženým obočím.

,,. Myslím že ty o mě něco víš ale já o tobě v podstatě nic. A to není fér." odpoví mi s .... psím pohledem. Jako vážně zkouší na mě psí očka.

Ale čas mám...a přiznejme si to. Musela bych být úplně blbá abych ho odmítla.

,,Tak fajn mám maximálně hodinu. Pak už musím do práce." řeknu s malým úsměvem.

Dylan se usměje jako malé dítě kterému dáte čokoládu, vezme mě za ruku a vyrazí směrem k malému parčíku který je hned vedle školy.

Je to zvláštní pocit cítit svou ruku v té jeho. Ale zároveň se tak cítím v.... bezpečí.

Takovýhle pocit jsem dlouho necítila. Mých pár známostí nestálo v podstatě za nic. Jen jednoho jsem opravdu milovala. Ale on mě ne. A já husa jsem s ním přišla o svou počestnost.

Ale co už je to dlouho co jsem si ne něj vzpomněla a rozhodně si ním nebudu kazit tuhle chvíli.

Došli jsme do takové útulné a male kavárničky. Nikdo tu nebyl. Počítám že to bylo schválně aby neotravovali novináři.

,,Co si dáš?" vytrhl mě z přemýšlení Dylan.

,,Hmmmm...asi Latté." odpovím po chvíli rozmýšlení.

On šel objednat a já šla vybrat stůl.

Sedla jsem si do rohu na polstrovanou lavici.

Po chvíli přišel a v rukou nesl dva kelímky.

Jeden mi podal a sedl si naproti mě. Což mě znervózňovalo. Teda spíš jeho oči. Má tak krásný oči.

Za tu dobu co jsem na něj tak trochu zírala vzrůstalo trapné ticho. Bylo by fajn ho prolomit. A něco mi říkalo že čeká až něco řeknu já.

,,Ehm to kafe je vážně moc dobrý. Zbožňuji kafe."

,, No vidíš hned toho vím víc." řek,mrkl na mě a já se musela zasmát. A to bych to nebyla já aby přitom moje kafe skončilo na mém tričku.