Chapter 92

5.6K 279 19
                                    

„Uklidni se!" „Nialle?" „Přestaň se tak vrtět, nebo spadneme!" Vůbec nic jsem nechápala. Kdesi za mnou jsem slyšela Zayna, jak se dožaduje, aby ho někdo pustil. „Co se děje?!" Stále jsem se snažila dostat z bráchovy náruče. Už neodpověděl a někomu mě podal.

Zayn

Ne že bych se úplně bál. Nečekal jsem, že ten, kvůli kterému Alex zaječela ji chce ublížit, ale ten pocit...
Dál jsem se snažil dostat z něčího sevření, což šlo špatně. Tedy, povedlo se mi to, ale pak mě společně s tím prvním chytil i někdo druhý. Drželi mě z obou stran a já mezi nimi šlapal někam dopředu.
„Zuj se." „Co?" „Máma nebude mít radost, esi ji tu našlapeš sníh." Nereagoval jsem a někdo mi z bot prostě pomohl. Došlápl jsem na chladnou podlahu. Skrz to cosi na hlavě, jsem cítil vůni vánočního cukroví, jehličí...

„Vážně se moc omlouváme. Ale... I když jsme něco slíbili, nemohli jsme to splnit. Kdyby se pak dozvěděli, že jsme to věděli, tak by nás zabili taky. A hlavně, to nadšení z toho, bylo až moc veliké."

Začínalo mi docházet, proč tu asi jsme. Přece jen... Louisův dům byl jeden z největších, co jsme kdo měl a u nás nic nachystat nemohli.

Tkanina z hlavy zmizela a když jsem se rozkoukal, zíral jsem na hromadu osob. Moji rodiče, prarodiče, ségry, celá rodinka Horanů. Rodiče od Harryho s Gemmou, Liamovi i ségry s partnery. Všichni od Louise, kluci ze školy...Alex se vedle zapotácela. Podepřel jsem ji a ona se instinktivně ke mně přitiskla. „No nazdar..." Hlesla a přitáhla si kabát blíž k tělu.
Moje máma se tvářila jako vrah, táta se hrdě culil. Odvaha pohlédnout k Bobbymu nebyla. Náš plán, poslat jim jen oznámení s krabicí cukroví a pak je postupně navštívit nevyšel.

„Takže?" „Mami?" Hlas mi přeskočí, Alex se pobaveně ušklíbne. „Jak jste se mohli vzít, aniž byste něco řekli?!" „Udělali jsme to, co jsi chtěla, tak si nestěžuj." „Ale bez nás!" „Nechtěli jsme velkou svatbu..." Vloží se do toho Alex. „Nicméně, něco jako oslavu nám nemůžete odepřít. Když už jste se na nás vykašlali při obřadu." Bobby se spokojeně culí a táhne nás dál do domu.

Zíráme na výzdobu, na obrovský dort... „Děti budou spát u nás, ať si užijete svatební noc. A svlékni se, je tu přece teplo." Objímá máma Alex kolem ramen. Ta trhaně kývne a odtáhne mě do předsíně. „TO jsme neřekli." Zaculí se na nás Lottie a hned zmizí zpět k ostatním.

„Myslím, že někdo z nich omdlí." „Třeba to budu já." Sundává si kabát a hladí si bříško. „Strašně ti to takhle sluší." Přistoupím blíž a sám začnu bříško hladit. „Co to bude?" „Cože?"

Alex

Vytřeštím na něj oči. „Chci to vědět, už jo. Řekneš mi to?" „Co bys chtěl?" „Chci, aby to hlavně bylo zdravé. A... Holčičku. Bylo by šílený, kdyby teď byla po tobě. Malej, blond andílek s modrýma očima. Předtím mi to nevyšlo..." „Tak třeba teď to vyjde." „Holčička?!" Kývám a culím se. „Jo!" Zašeptá radostně a pak mě málem umačká.
Sjede na kolena a přes šaty mumle něco, čemu nerozumím. Vytáhne se na nohy a znovu mě stiskne v náručí.
„Budu znít zase strašně sentimálně, ale ani netušíš, jak moc jsem rád, žes mi dala znovu šanci. A vlastně mi je dáváš pořád, protože pořad něco kazím. Ale nemít tě, tak... Jsi moje všechno." Nestačím mu odpovědět, hrne se k nám Safaa se vzkazem, že bychom mohli laskavě dojít. Zayn stojí přede mnou a schovává tak bříško.
„Mazej prcku, už jdeme. A řekni mamkám, všem, ať se posadí." „Proč?" „Řekni jim to." Safaa vyřizuje vzkaz a já šlapu za Zaynem. Nic přes něj nevidím, když se zastaví, obejmu ho a culím se mu do zad.

Hladí mě po rukou a odkašláním si zajišťuje pozornost. „Můžeš mi vysvětlit, co se děje?" „Proč si máme sedat?" „Co se děje, Zayne?" Překřikuje se jedna přes druhou. „Sedněte si. Nechceme vás křísit." „Křísit?! Co se děje?" „Sedni, mami!" Ozve se smích. Trisha zajela do křesla a ani nemukla.
„Tři z vás to vědí a jsme rádi, že alespoň tohle dokázali udržet v tajnosti. Takže..." Natočí hlavu za mnou. S úšklebkem projdu kolem něj, zády k ostatním. Zacukají mu koutky a obejme mě.
„Tramtadááá." Obrátím se mu v náručí, ruce položím na bříško, on také.

Ticho se dá krájet. Všichni si vyměňují nechápavé pohledy a naše dvojčata se opět projeví. „Miminko!"


Bradfordská středníWhere stories live. Discover now