Bradfordská střední

Chapter 89

„I to ti vrána řekla?" „Jistě. I to, že Liam pozvracel tátovo auto." Začal se smát. Táta bude nadšený a až se Payno vzpamatuje, tak ho ségra zabije." „Opovaž se hlavně ty zvracet. A když už, tak tady. Odmítám to po tobě uklízet v ložnici." „Neboj, nebudu." Nahrbil se. Mydlila jsem mu záda a on začal usínat.

„Maliku, prober se. Tady spát nebudeš. Jedna ruka vzhůru, a druhá." Poslouchal na slovo a já místo dětských tělíček umývala dospělé.
„Vztyk." Jen cosi zamručel. S pomyšlením, že tohle zpité stvoření si mám za několik hodin vzít... „Zayne!" „Já za chvíli dojdu." „Nechceš, abych tě tahala, ne? Nezvednu tě." „Dej mi pusu, hm?" Potlačila jsem chuť protočit panenky a hladově jej políbila. Chyba... Oblečená jsem dopadla do vody. „Zayne!" Zavrčela jsem mu do úst. Pobaveně se uculil. „Dlouho jsme se spolu nekoupali." „Zayne..." Začínala jsem se smát, když mě svlékal. „Až se mimi narodí, tak mi tohle bude chybět." Oplachoval mi bříško a přiblble se culil.

„Nechci vás rušit!" Zabouchala na dveře Lottie, „ Ale Louis zvrací jako šakal a Harryho nemůžu probudit." „No bomba..." Vydechla jsem a za pomoci Zayna jsem se dostala z vany. Omotal si kolem boků osušku, já se zabalila do županu. „Pardon." Usmívala se Lottie smutně. „Dobrý, kde je?" „V pokoji..." „Ho zabiju, vola!" Zatímco Zayn držel Louisovu hlavu v záchodě, s Lottie jsem probrala Harryho a doprovodila ho do dalšího pokoje. „Proč nebudou spolu?" „Oba na šrot v jedný místnosti? Raději ne..." Harry na mě vděčně mrkl a padl naznak do postele. Než jsem zavřela dveře, štípal dřevo...

„Běž si lehnout, zvládneme to." „Můžu k dvojčatům?" „Jasně."
„Tak co?" opřela jsem se o dveře koupelny v patře. „Vymáchám mu v tom hubu. Nahodil mě." A já si říkala, že má jinou osušku... „Fuj... Zayne nezlob se, ale já -" „Běž si lehnout, přijdu pak za tebou." Poslal mi pusu a já utekla.
Převalovala jsem se v posteli a nechtěla usnout. Konečně se dveře otevřely a on se protáhl dovnitř.

Zayn

Posadila se v posteli, jen co jsem vešel. „Proč nespíš?" „Čekám. Co Louis?" „Málem mě zabil, když jsem ho strčil pod ledovou sprchu. Pak se dožadoval Harryho a blekotal cosi o tom, že si Hazz myslí že ho podvedl, pak se rozbrečel a usnul mi na rameni."
„Co se tak oblíct?" Protočil jsem panenky a rozmotal osušku. „Spokojená?" „Ani ne... Ale co když sem vletí Lottie, že se něco děje?" „By viděla něco, co už neuvidí." Ve tváři mi přistál polštář, než jsem ji to stihl vrátit, dveře se otevřely a v nich Lottie. Alex mi věnovala pohled typu „Vidíš? Jako bych to neříkala..."

„Já se fakt omlouvám. Ale Zayn brečí a nemůžu ho uklidnit." „Lež, já tam jdu." S vděkem jsem si přetáhl peřinu přes hlavu a snažil se neusnout. Po chvíli se vrátila. Já nadšený, že se k ní přitulím jsem se díval, jak si lehá i se Zaynem.
„Začínám na něj žárlit." „Proč?" „Protože leží tam, kde chci já." Začala se smát a rukou mě hladila po tváři. Malej se ji tulil k hrudníku, ručku položenou přes... „Tatínek žárlí." Šeptala. Malej se otočil a ohromeně na mě koukal. Pak za mnou přelezl. Otočil se na Alex, co na to říká. Ta, pořád se smějíc jej chytila a položila mi ho na břicho. Sama mi položila hlavu na paži a zamrkala. „Zhasni prosím."

Ve čtyři ráno jsem Zayna tiše odnesl do jejich pokojíčku. Lottie spala s Lex v posteli, a já se div nezabil o rozházené hračky.
„Kde je Zayn?" Zamumlala Alex, když jsem se vrátil. Kurňa! Pokaždé pozná, když jednoho z nich od nás odnesu. „V pokojíčku, chci si tě užít naposledy, jako svou přítelkyni." Začala se smát a až do šesti jsme se vydrželi mazlit. Pak mi usnula v náruči a kolem devátý nás probudila Lottie s dvojčaty.

„Hej! Vstávat. Dnes je velký den. Jestli máš kocovinu, tak tvoje mínus!" Rozhrnula závěsy, zatímco nám dvojčata skákala u hlav.

„Už jen pár hodin..." Zamumlal jsem Alex do ucha, než mě Lottie vyhodila ven.