Bradfordská střední

Chapter 34

„Alex je u doktorky, ale přijde. Kreslí ten transparent. Bude v tělocvičně, určitě dlouho po škole. Do hodiny nevím, jestli dojde... Zkus za ní jít. Možná je to ta šance, kterou potřebuješ, bro."  Zíral jsem na sms od Niall, krátce se otočil. Očima jsem mu poděkoval a on mi ukázal záda. Kluci čekali u skříněk, musel jsem s nimi a Harry mě doprovodil až před dům. Zajel jsem za dveře, počkal, až jsem měl jistotu, že už není poblíž a vykradl se přes zahradu. Zastavil jsem se až u školy, vchodem do našich šaten jsem se dostal k tělocvičně. Dveře byly otevřené, nad ní se skláněla učitelka kreslení a něco ji říkala. Schoval jsem se za sloup a ona po chvíli odešla. Dveře přivřela, aniž by zavrzal jediný  pant, protáhl jsem se dovnitř.

„Nikdy jsi mi neukázala, jak umíš kreslit." Zachraptěl jsem ji za zády. Nadskočila a tužka ji sjela bokem. Zavrčela a natáhla se po gumě. „ Maminka tě neučila, že mluvit někomu za zády je neslušné?"  na chvíli se zarazí, je to přesně ta věta, co mi řekla, když jsem ji přepadl u skříněk. „Maminka mě naučila spoustu věcí." „Co chceš? Nemáš rande? Laura s tebou počítá." Uchechtne se a gumuje, div neprodře papír.

„Laura mi je volná..." přidřepnu si k ní a natáhnu prsty po tužce. „Tady to vystínuj, bude to mít jinej rozměr." „Neraď mi!" „Chci si promluvit, Lexi." „Nemáme o čem, vypadni!" „Miluju tě..." „Ale já tebe ne!" „Lžeš." „Dokaž to." Aniž by zvedla oči, cítím jak se ušklíbla. „Podívej se mi do očí a řekni to." Nic, ticho. Dál hledí na papír, ruka s pastelem se ji třese. „Já bez tebe neumím žít. Vím, všechno mělo být jinak. Měla jsi mě prvně poznat, než jsme spolu začali tak vážně. Neměli jsme spolu spát po pár dnech. Měli... Měl jsem to vše udělat jinak." „Nemusíš si sypat popel na hlavu, jsem sama blbá. A to mi říkat nemusíš. A teď, když dovolíš, mám práci!" Zapiští, vyškubnu ji z ruky pastel a přitáhnu si ji k sobě.

„Pusť - " zarazí se. Zpříma mi hledí do obličeje. „Kdo ti to udělal?" zašeptá a s nefalšovaným šokem mi zírá na modřiny. „To není důležitý." „Kdo ti to udělal?!" „Zasloužil jsem si to..." Vyškubne se mi a dotkne se dolní čelisti. Přivřu oči, její doteky mi chyběly... „Kdo?" klečí na kolenou, cítím její parfém, můžu skoro slyšet, jak ji tluče srdce. Pustím ji druhou rukou a dlaně přiložím na zadeček. Napne se, ale neodtáhne. „Tvoje dvojče slíbilo, že když ti ublížím, rozbije mi hubu. Dodržel to." „Vypadá to, že si se nebránil." „Ne." Zavře oči, když je po dlouhých minutách otevře, jsou plné slz.

„Proč si to udělal? Bála jsem se, řekla jsem ti, že mě děsíš a stejně... Myslela jsem, že mi ty nikdy neublížíš." Praští mi do ramene. „Ať řeknu cokoliv, nebude to dostatečnou omluvou... Hnal mě vztek, já nechtěl. Lituju toho, nikdy bych na tebe ruku nevztáhl a přitom... Vím, že to bolelo. Odpusť mi to, prosím!" „Chci... Jenže, mám pocit, že vůbec nevím, kdo doopravdy jsi. Bojím se. Odejdi, prosím." „Nemůžu odejít, potřebuju tě! Jsem ten, co znáš. Znáš mě tak, jak nikdo jiný ne. Zkurvil jsem to, a chci vrátit čas, jenže to neumím. Neodháněj mě, prosím." Omotám ji ruce kolem těla a opřu ji hlavu o prsa. „Dej mi šanci to napravit, dokázat ti, že to myslím vážně. Miluju tě a potřebuju tě." Teprve teď si všimnu, že můj řetízek na jejím krku není. Zabolí to, ale chápu... Mlčí, nic neříká. Její ruka se ale pohne a projede mi vlasy. „Laura..." „Co s ní?" „Spal si s ní?" v údivu zvednu hlavu a zavrtím ji. „Říkala, že jo." „Věříš ji? Myslíš, že bych to udělal?" „Líbal ses s ní..." „Myslel jsem, že s jinou holkou to přejde, že zapomenu. Jenže to nejde, je jedno jestli Laura nebo jiná. Já chci jen tebe, napořád."

Vzdychne a opře se čelem o čelo. „Chybíš mi..." zašeptá sotva slyšitelně. Stáhnu si mikinu a ji na ni položím. Nebrání se, uvolněně leží pod mým tělem, modré oči se dívají do mých a stále se v nich třpytí slzy.

„Dej mi šanci, už to nezkazím. Slibuju!" „Já nevím Zaynie." „Nikdy už na tebe ruku nevztáhnu, přísahám. Nedokázal bych to... Nedokázal bych udělat, to co on... Řekl mi to Niall. Proč si mi to neřekla?" zase brečí. „Je to věc, na kterou chci zapomenout." „Kam to bylo?" chci vědět, jak ji ten hajzl ubližoval, chci zlíbat každý centimetr jejího těla, kde ji on ublížil. Zašeptá odpověď. Vyhrnu ji triko a zlehka ji políbím na bříško. „Proč tě zbil?" „Odmítla jsem sex..." „Jestli se mi někdy dostane pod ruku, tak ho zabiju!" Vrátím se zpět k bříšku. Celá se chvěje, líbám pokožku, vonící po kokosu a nechci přestat. Pomalu postupuji výš. Hrudník, krk, brada... Rty má pootevřené a přerývaně dýchá.

„Chci tě líbat." Zašeptá, netoužím po ničem jiném. Ochutnávám její rty, jako by to bylo poprvé. Hraju si se spodním rtem, něžně do něj koušu, jazykem zanechám vlhkou stopu. Unikne ji slabé zasténání, které končí v mých ústech. Dovolí mi proniknout jazykem do úst, její dlaně mi vjedou do vlasů, kolem boků se mi omotají její nohy. Tvrdě mě stiskne, posunu ruku a přejedu dlaní přes stehno k zadečku.

„Už to nikdy neuděláš? Slib mi to! Nechci, abys mně dokazoval, jak jsi silný, já to vím i bez toho..." „Nikdy ti už neublížím. Nikdy nijak, nedovolím ani, aby ti někdo ublížil. Jediný slzy, který kvůli mně vypláčeš, budou slzy štěstí a jiné slzy nedovolím." Chraptím ji do úst.

„Mladý muži! Co tu děláš?" lezli jsme po zemi a já ji pomáhal s transparentem. Ve dvou to šlo rychleji... „Pomáhá mi." Pousměje se Alex na učitelku. Samozřejmě i učitelé to věděli, teď jen nevěřícně zírala, pak však trhla rameny. Nezapomněla dodat, ať se opovážím tam vytvořit něco neadekvátního a odešla. Končili jsme až v sedm, kdy přišel školník. Půlka byla skoro hotová a zbytek se snad povede dodělat během následujících dvou dnů.