Bradfordská střední

Chapter 83

Zayn

Zatímco ona byla pryč, já se stihl s mamkou pohádat. Divil jsem se, že souhlasila s tím, že děti pohlídá. Kam mi paměť sahala, byla to asi jedna z nejhorších hádek, které jsme mezi sebou měli. A to jich kupodivu ani moc nebylo...
Odmítala pochopit, že nepotřebujeme papír na to, co mezi námi je. Což jsem kecal... Už jsem se nemohl dočkat, až se její příjmení změní na moje. Jenže, oznámit rodině že se chceme vzít, všechno skončí v jejich režii a to jsme ani jeden nechtěli. Jak znám mámu, vybrala by místo, jídlo, objednala dort a nejlíp by nás i oblíkla. Takže, buď to bude malá svatbička, nebo si všechno sami připravíme a pak se jim jen oznámí datum, místo a čas.
Za což nás teda taky minimálně přizabijí, ale to klidně risknu. Zatímco Lex byla ve sprše, já uspával děti a tetelil se při představě dalšího mimča. Nepřemýšlel jsem, co bych chtěl. Měl jsem už obojí a teď mi to bylo jedno. Hlavně aby to bylo zdravé.

„Neřeknu ti to. Prostě to neřeš." Lísala se po návratu do ložnice a ani citové vydírání nepomohlo. I když chtěla, ať si s mámou promluvím, hádka by se ji nelíbila. „Zavoláš mi zítra? Jak půjdeš od doktora..." „Stavila bych se za tebou. To můžu, ne?" „Jasně. Jen se na recepci nahlásíš. Nebo mi zavolej a já dojdu. Přes stavbu nepůjdeš, ještě se ti tam něco stane." „Já myslela, že jsi nahoře. Aspoň děda něco říkal." „Byl jsem. Ale spousta lidí je na nemocenských, tak jsem zase dole." Jen cosi zabručela a stulila se mi v náruči.
„Co bys chtěl?" „Obojí už mám. Chci jen, aby bylo malé zdravé." „Co když to budou zase dvojčata?" „Uhm..." Musel jsem si odkašlat a získat čas. Jistě, neměnil bych. Děti byli pro mě vším, ale další dvojka... Už teď se dost pronesli, a co se naučili chodit museli jsme odstranit vše, co mohli strkat do pusy a na všechny rohy nalepit gumové krytky. U schodiště se udělala branka, kvítka se přesunula na vyvýšená místa. Tchýnin jazyk je však lákal i dva metry nad hlavou, nakonec skončil v popelnici... Dokud byli spolu, dali se uhlídat, občas jsem měl ale pocit, že se domlouvají. Zayn se rozběhl do kuchyně, kde se ve troubě pekla večeře, Lexi okusovala dráty od televize... Samozřejmě ve chvíli, kdy jsem byl s nimi sám doma a nevěděl, co dřív.
Takže, představa dalších dvojčat mě pochopitelně děsila. „Zaynie?" „Co? Eh, promiň... Další dvojčata? No... Šílené." „Ale ne nereálné. Vezmi si, že Jay má Daisy s Phoebe a Doris s Erniem. Zadařit se může i u nás." Přetočila se na záda a dívala se do stropu. Ruce natažené, proplétala prsty a usmívala se. Já na ní zíral a tajně doufal, že i pro ni by byla další dvojčátka zátěží. Jako jasně, když by to byli zase dvojčata, tak co, nic... Ale...

„Tváříš se, jako bys měl každou chvíli umřít." Povytáhla obočí a vytáhla se nade mě. „Já jen... Lexi a Zayn mi dávají občas dost zabrat. Představ si, že budeme mít další dvě děti... To by bylo na zbláznění." Vybuchla smíchy a přikyvovala. „Další dvojčata bych asi už nezvládla. Ti dva jsou po tobě, takže... Mateřská dovolená... To mohl nazvat jen chlap! Je to vše, jen ne dovolená, bude mi stačit už jen jedno miminko. Ale zajímalo mě, jak by ses k tomu postavil ty."
„No... Na jednu stranu bych byl pyšný na to, jakej jsem borec." Protočila panenky a tišila smích.

Alex

Z ordinace jsem skoro vytančila. Byla jsem v sedmém týdnu a už se nemohla dočkat momentu, kdy mi doktor řekne, co to bude. A hlavně, mělo by to být jen jedno. Když jsem mu zmínila své obavy, pobaveně se rozesmál. Zvážněl ve chvíli, kdy jsem mu řekla, že jedna známá měla dvakrát po sobě dvojčátka. Ujišťoval mě, že pokud bych dvojčata čekala, už to bude poznat.

Zayn mi to samozřejmě nebral a na recepci jsem ke svému překvapení, našla vysokou blondýnu tak po pěti plastikách prsou. „A za kým jako vy jdete?" „Zayn Malik." „Pan Malik má myslím, polední pauzu." Semkla jsem víčka, zatla pěst... Výborně, další čůza, která po něm zjevně jede. Že se nezmínil, jakou okrasu tady mají.
„Ano a právě proto jdu teď. Můžete mi ho sehnat, nebere mi mobil." „Zjevně s vámi mluvit nechce." „Mladá dámo, víte vy, kdo vůbec já jsem?!" „Ne." „Okey." Obrátila jsem se na patě, prošla k východu a rovnou volala dědovi. Zatrylkoval mi do ucha a já se začala vztekat. Za chvíli byl dole.
Ženština se na něj svůdně usmála a on nasadil jednu, ze svých tvrdých, neprůstřelných masek. „Stalo se něco?" „Jakým tónem se opovažujete, Ashley, mluvit s ženou mého vnuka?!" To, že ze mě udělal něco, co ještě nejsem, jsem neřešila a místo toho se široce usmála. „Já to nevěděla..." „Ale to mě nezajímá." Zatrylkovala jsem tentokrát já a v objetí Yasera jsem zamířila do jeho kanceláře, odkud on sehnal Zayna.

„Co se tváříš, jako vrah?" Vešel, doslova a do písmene zaprasený od všeho možného. „Co to je za čupku na recepci?!" „Ashley? Nevím, sotva ji pozdravím. Proč?" „Odmítala mi říct, kde tě najdu." Děda s úsměvem vycouval a Zayn se pobaveně smál. „Ale, žárlíme?" „Proč si to myslíš?" „Mrknu a vidím." „Pche!" „Jsi jako malá. Nemám zájem o jiný a je mi jedno, jestli mají ony zájem o mě." „Takže o tebe má zájem!" „Něco naznačovala, ale já ji řekl, že jsem šťastně zadaný a jsem táta od rodiny." Objímal mě a dožadoval se informací od doktora.