Chapter 16

12.2K 512 8
                                    

Mlčky kráčíme po ztichlé chodbě. Chtěl jsem ji vzít za ruku, ale ucukla. Nechápu to, mě se bát nemusí… „Alex?“ „Hm?“ ani nezvedne hlavu, zarytě hledí na podlahu a když se zastavím, jde dál. „Omlouvám se.“ Překvapeně se otočí. „Za co?“ „Za to co se stalo. Neměl jsem to dovolit.“ Tentokrát sklopím hlavu já. Vím, že jsem za tohle zodpovědný. Co kdyby tam šla sama a on ji znásilnil?! S tím bych nedokázal žít…
„Zayne, nemůžeš za to.“ Váhavě přistoupí a zlehka se dotkne hřbetu mé ruky. „Je to moje chyba!“ stojím si za svým a pohlédnu ji do očí. „Chci odtud,“ zašeptá a přitiskne se. „Vem mě někam, prosím. Chci být jen s tebou.“ Hlas se ji třese a celá se chvěje. „Prosím!“ naléhavě zopakuje.
Tašky ani mikiny neřeším, cestou ze školy napíšu Liamovi sms, ať nám ty věci vezmou a pokud se někdo bude ptát, tak o nás nic neví.

„Tati?“ před domem parkuje tátovo auto, jsem za to rád. „Zayne? Nemáš, nemáte být ve škole? Co se stalo? Proč jsi uplakaná?!“ hrne se k Alex, ta jen zavrtí hlavou a schová se mi za záda. Nedovedu si představit, co by se dělo, pokud by ji jen nelíbal. Vždyť se bojí i mého táty!
„Běž ke mně, hned přijdu.“ Kývne a zmizí na schodišti. „Co se stalo?!“ Chvíli váhám, mám mu to říct? No, pokud si ředitel myslí, že jedu v drogách tak tohle je maličkost co se týče vysvětlování.
„Pamatuješ si toho vola, co ti poškrábal to firemní auto?“ „Ten australan?“ „Yep.“ „Co s ním? Ublížil ji?!“ V rychlosti shrnu, co se stalo ve škole, dodám, jak dopadl Ash dopadl, po tom co jsem s ním skončil a jako bonus přidám drogy. Táta si z toho všeho musí sednout a pak mě požádá o cigaretu. „A co po mně teda chceš?“ „Auto. Vzal bych Alex na chatu, nechce být ve škole…“ „Víš, že ti to auto klidně půjčím, ale co její otec? Nestačí ti zmlácení spolužáka, post drogového dealera to chceš být ještě únosce?“ „Jestli teď půjde domů, její táta ji dá na dveře petlici. Prosím.“ Chvíli hledí skrze mě a pak přikývne. „Dobře. Auto si klidně vem, ale hned jako budete na místě, zavoláš mi. Já mezitím zajdu k Horanům a zkusím to s jejím tátou nějak vysvětlit. Napiš mi jejich adresu, si skočím pro nějaké věci do auta.“

O půl hodiny později jsme na výpadovce z Bradfordu. Alex mlčí ale alespoň mi dovolí držet ji za ruku. „Kam to vlastně jedeme?“ opře si hlavu o opěrku a usměje se. „Máme chatu, u jezera. Bude se ti tam líbit.“ „Zayne?“ „Hm?“ „Nemohl si za to.“ Sevřu volant pevněji, až mi zbělají klouby. „Jestli ten volant rozdrtíš, táta ti asi nepoděkuje.“ Zvedne obočí. Povolím sevření, stáhnu okýnko a napálím si.
„Nevymluvíš mi to…“ „Pochop, že si za to nemohl! Co kdybych šla na záchod v hodině, kdy tys byl u ředitele? A byl tam Ash…?“ otřesu se jen při pomyšlení na takový scénář. „Vyčítal bych si to.“

Bradfordská středníDär berättelser lever. Upptäck nu