Bradfordská střední

Chapter 6

Než se naději stojíme před jeho domem, typická řadovka. Hned za dveřmi mě do nosu praští vůně, po které je i on načuchnutý. „Hééj, je někdo doma?“ křikne, nikde se nic neozve. Za ruku mířím za ním do kuchyně. Na ledničce visí vzkaz, že mamka odjela s holkama na nákupy a táta přijde později. „Colu?“ přikývnu a jdu prozkoumat okolí. Všude jsou fotky rodiny a konečně vidím i Zayna bez těch ozdob. „Jůů, taký maličký!“ vyprsknu smíchy. „Kolik ti tu je?“ „Patnáct.“ Zašklebí se.
Jeho pokoj mi vyrazí dech. Zdi má posprejované, u dveří skříň, noční stolek, postel, pod oknem psací stůl, naproti posteli komoda a na ni televize. Na zdi visí několik skejtů. „Na kluka máš uklizeno.“ „Taky jsem si tu po dlouhý době uklidil.“ Hodí láhev coly na postel a postaví na ni i mísu s popcornem. „Annabell?“ „To je ten horor, ne?“ „Jop.“ „Nemůžeš tam dát něco jinýho?“ „Bojíš se.“ Když kývnu se smíchem zapíná film a zatahuje závěsy. „Co děláš?“ „Pro efekt. Nebo se chceš raději u toho dívat, jak vítr ohýbá stromy?“ ukáže rukou do okna, za kterým se čerti žení. Zatáhne je a vleze do postele. „Až ti bude mrtvit ruka, z toho jak ti ji budu drtit, tak reklamaci neberu. A,“ vyškubnu mu ovladač, „Prvně mi ještě odpověz na moje otázky.“ Odfoukne a protočí panenky.
„Proč to budu říkat klukům? Aby tě ochránili, když nebudu poblíž. Nemám z toho dobrý pocit a nechci aby se ti něco stalo. Proč se s nimi bavím? Kvůli tobě. Proč jsem je urážel? Asi abych nebyl divnej. Ale… Zkus mi ty odpovědět, proč jsem rozbil Joshovi hubu, když je šikanoval?“  „To ty?“ Kývne a skousne si ret. „Louis se tím nechlubí… Byli jsme kamarádi jenže pak jsme se pohádali. Řekl mi že gay a já to nepřekousl… Jenže… On byl můj nejlepší kámoš od plínek a pořád pro mě moc znamená a je jedno, že teď se nebavíme, každej kdo má s jeho orientací a s Harrym problém má problém i se mnou.“ Vychrlí ze sebe na jeden nádech. Jde poznat že ho mrzí co se mezi nimi stalo, ale hrdost mu asi nedovolí říct to narovinu. „Nech si to pro sebe.“ „Proč mu to neřekneš?“ „Protože jsem Bad Boy.“ Praštím ho do ramene a zapnu film. Stulím se mu na hruď… Kdyby mi někdo řekl, že se po pár dnech budu tulit k největšímu sígrovi ve městě, vysmála bych se mu… No teď to dělám… 
„Kdyby si byl takovej hajzl, tak tu s tebou teď nejsem.“ Šeptnu a omezím mu přísun popcornu, jednou rukou mě objímá, zatímco tu druhou mu začínám drtit.

Po chvíli to vzdávám, posunuji si výš a schovávám hlavu do prohlubně mezi ramenem a krkem. „Mám to vypnout? Jsi jak rampouch.“ „Ne, klidně koukej.“ Začíná mě vískat ve vlasech a já usínám.
Probere mě nějaký křik a smích. Vytáhnu se do sedu a chvíli nechápavě hledím, kde jsem. Zayn v pokoji není, televize je zčernalá a na stolku svítí lampička. Za okny jde slyšet bouřka a blesk ozáří po několika vteřinách několikrát pokoj i přes závěsy. Vyklouzávám na chodbu, kolem prosviští malé, tmavovlasé stvoření a náhle se zastaví. „Mamíííí! Zayn tu má holku.“ Zakřičí a zmizí ve dveřích vedle Zaynova pokoje. „Ahoj!“ nadskočím, na chodbě se vynořila další tmavovláska, odhaduji že to je Doniya. „Ahoj.“ Hlesnu a doslova hořím. „Bude večeře, dáš si s náma doufám? Zayn tu není, musel si odskočit, a prcek je drbna, ale naši o tobě ví. Pojď!“ směje se a já ji na schodech sotva stačím. 
„Dobrý večer.“ V kuchyni se otáčí Zaynova maminka a jeho táta se culí z pohovky. „Zayn se za chvíli vrátí. Máš ráda špagety, doufám?“ „Miluju je.“ Vydechnu a přemýšlím, jestli se rozesmát nebo ne. Abych zahnala ty šíleně trapné pocity, angažuji se v pomáhání.

„Jsem doma!“ večeře je nachystaná a Zayn dostal od mamky posledních pět minut, pak jdeme jíst bez něj. „Čááu!“ zvedne se prcek od barbín a slyším jen Zaynovo heknutí. „Alex je dole s náma!“ hlásí a on s ní omotanou kolem pasu vchází. Mám chuť ho plesknout, aby se přestal tak blbě culit. Uvědomuje si vůbec, jak trapná byla poslední hodina a půl?
„Udělala jsem tvé oblíbené jídlo.“ Usmívá se na něj mamka mile a on prostě vyprskne smíchy. „Co je?“ „Špagety na oběd i na večeři.“ Mrkne mým směrem a já se jen zaculím. „Uch… Chceš něco jiného?“ „Ne!“ prudce vrtím hlavou a využívám nabídky prcka a Walyii abych s sedla mezi ně. Zayn najednou vypadá, že mu ulétly včely.

Ušklíbnu se a s poděkováním beru talíř. „Přespíš tu, že jo? Můžeš spát se mnou!“ visí mi Safaa, prcek, kolem pasu když je po večeři a sklízíme ze stolu. „To nejde, musím domů.“ „Klidně tu zůstaň, Zayn se vyspí na sedačce a vůbec, zlato, chtěl jsi jít přece na pivo.“ Otáčí se Trisha k manželovi. „Vezmi Zayna s sebou, my si s holkama zatím uděláme dámský večer. A ty šupej nahoru pro telefon, zavolat domů že tu přespíš.“ „To mi neprojde, taťka je schopnej sem naklusat, když řeknu že budu spát u kluka…“ „Však nespíš u něj, ale u nás!“ zubí se Waliyha. Zayn se nadechuje k protestům, je mi jasné že se týkají jen té sedačky. „Nemám tu věci…“ „Něco ti půjčíme!“ 
V pokoji tiše žasnu. Sedím a čekám až mi Denise zvedne telefon – je to jistější – a dumám nad tím, jestli se tak jeho rodina chová ke každé holce.

„Proč sis sedla za holkama?“ ozve se mi za zády vyčítavě. Nadechuji se k odpovědi, když mi do ucha zaštěbetá Theo. Naznačím Zaynovi prstem, ať počká a snažím se přemluvit Thea ať mi dá maminku. „Maminka nený. Maminka pá.“ „Kde jde maminka?“ „Pááá.“ „Theo, dej mi někoho, kdo je doma.“ „Já šu doma šám…“ Protáčím panenky, Zayn se může umlátit smíchy. Ucho má nalepené na mém telefonu a vyloženě se bavím tím, jak prcek žvatlá. Zdálky slyším Denise a konečně se mi ozve ona. 
„Takže, proč sis nesedla za mnou?“ zabaví mi mobil, jen co mi Denise odsouhlasí, že můžu u holek přespat, sice mám pocit, že mi nevěří ale aspoň teď nic neříká. „Proč si odešel a nechal mě tu napospas tvé rodině?“ „Musel jsem…“ „Proč?“ „Zayne! Hejbni zadkem, nebudu na tebe čekat dva dny.“ Ze spodu se nese hlas jeho táty a on se jen šklebí.

„Můžu k tobě?“ v hraném nechápavém výrazu, zvednu obočí. Natáhne ruce a prudce si mě přitáhne do náruče. „V noci, jak přijdeme. K tobě pod peřinu, sem…“ šeptá mi do ucha. „Máš přece spát na sedačce.“ „Mám to brát tak, že nechceš?“ „Chci, jen… Co když budeš divoký?“ Teplý dech mi ovane krk. „Hmm… Nebudu dělat nic, co bys nechtěla.“ „Fajn.“ Vytáhnu se na špičky a přitisknu svoje rty na ty jeho. Drze mi procpe jazyk do úst, slabě zakňourám a vší silou ho donutím aby si lehl na postel.